Maybe we'll leave together [ DOKONČENO ]

Pravda

,, Dobře tak mluv ale jen pravdu prosím"

,, Dobře ale slib mi že mě neuvidíš jinak i po tom všem co ti řeknu. "

,, Slibuju"

,, Tak fajn, lhala jsem ti o tom že moje matka žije."

,, Vážně neříkej?!" Řekl sarkasticky. Vím že je teď na mě naštvaný ale já jsem jen nechtěla aby mě viděl stejně jako můj bývalý.

,, Hele já vím že si naštvaný že jsem ti lhala ale já prostě nechtěla aby si mě viděl chudáka kterého musíš zachraňovat." Řeknu mu na rovinu.

,, Aime, proč bych tě tak měl vidět? Prosím prostě mi to vysvětli." Z jeho výrazu už šlo snadno vyčíst že je naštvaný a zmatený.

,, Dobře takže kde bych začala. Moje máma žije a řekla jsem ti že je mrtvá protože se za ni děsně stydím. Nikdy mi nebyla matkou, to já jsem se o ni vždycky musela starat. A jak jsem ti říkala že nemám jen bratra, no myslela jsem to tak že mám ještě sestru. Mladší sestru. Jmenuje se Clary a je ji 9 let. Počkej mám v peněžence fotku, úkazu ti ji." Hned jsem se rozešla ke stolu kde ležela má peněženka a vytáhla z ni fotku. Tom na mě celou dobu koukal, když jsem zpátky došla k němu tak jsem mu fotku podala a on se na ni podíval a usmál se.

,, Je vážně roztomilá." Řekl skoro až zašeptal.

,, Jo to je a ona bydlí s moji mámou a můj bratr se tam občas staví. Já tam jezdím jen v létě nebo občas na svátky ale to se moc nestává. Já a moje máma v jedné domácnosti, to vážně nikdo nechce."

,, Promiň pořad jsem to nepochopil. Co se mezi tebou a tvou mámou stalo? A proč říkáš že se o tebe nikdy nestarala?"

,, Neřekla jsem že se o mě nikdy nestarala, jen mi prostě nebyla matkou. No moje máma ona je prostě složitá a občas ji někdo prostě musí trosku zkrotit."

,, Jak je složitá? Aime prostě to řekni. Já vím že se za ni stydíš ale to já občas za svou mámu taky když ukazuje moje fotky z dětství nebo někomu o tom vypráví a-" Nestačil dokončit větu protože jsem ho zastavila.

,, Bere drogy!"

,, Cože?!"

,, Moje máma bere drogy. Jo no když můj táta umřel tak máma to prostě nezvládala a začala brát."

,, Pane bože Aime, moc mě mrzí neměl jsem se ptát."

,, Ne to je dobrý, ty za to nemůžeš." To už jsem prostě nezvládla a začala brečet. Tom mě hned vzal do objetí a nechal mě vybrečet. Po par minutách už jsem pocítila únavu a tak jsem mu usnula v náručí.

Dneska trochu kratší ale snad se i tak líbí✨ luv u car❤️