Vic Ytor

Lepší odpověď lidstva

Vic se vrhl ke krvácejícímu Julianovi, cestu mu ale zastavěla stěna ochranky.

"Pane, váš zápas je na druhé straně," oznámil mu úředník, který se vynořil jakoby ze stínů na konci chodby.

"Koho zajímá zápas?! Oba dva tam umírají!" štěkl na něj a prodral se mezi rameny těžkooděnců.

"O oba je postaráno. Týmy odborných zdravotníků by se jim měli již věnovat," ujistil ho úředník, aniž by vzhlédl od složky papírů v ruce.

A opravdu, než se k Julianovi dostal, klečel kolem něj již tucet lékařů, zavírajících jeho rány, nakládajících ho na nosítka a měřící jeho životní funkce.

Se svěšenými rameny se vrátil zpátky, tentokrát bez odporu ochranky.

"Aréna je stejně zničená. Tam se hrát nedá," otočil se k trhlině táhnoucí se přes celý stadion.

"Pane, Váš zápas je na DRUHÉ straně. Tohle je finále mistrovství světa. Nikdo neočekával, že aréna zápas přežije. Váš soupeř i diváci čekají v druhé aréně," vysvětloval mu zjevně iritovaný úředník.

"Hpmff" protlačil se kolem úředníka a pořád si tiše stěžoval.

Chodba opravdu nevedla do šatny, jak očekával ale do identické kopie arény na druhé straně. Tribuny byly také plné k prasknutí a na protější straně čekal modrovlasý gladiátor ve zlatém brnění. 

"Profesor říkal, že určitě přijdeš pozdě. Vicu" ušklíbl se na něj jako malý gremlin a navedl ho pohledem k vysutému balkónu nad prostředkem tribun.

Tam stál muž v uhlazeném hnědém obleku, s pečlivě zastřihlou bradkou, nagelovanými vlasy a lesknoucími se oranžovými trojúhelníkovými brýlemi.

Vicův pohled ztvrdl, ale na výzvu nereagoval. Snažil se uklidnit a připravit se na zápas, ale jeho myšlenky se rozletěly na plné obrátky. Kdo je ten hoch? Co má společného se Zigurattem? Je jeden z jeho experimentů? Je ten jeho šílený přízrak uměle vytvořený?

"Mluvil o tobě moc hezky," Damien se také připravil.

"Prý jsi vrchol přirozeného vývoje. Blader stvořený samotnou evolucí. Jestli ty jsi to nejlepší co příroda stvořila," zahleděl se mu přímo do očí.

"tak já jsem lepší odpověď lidské techniky!" rozkřikl se nadšeně se skřetím úsměvem od ucha k uchu.

Vic nahlas polkl a vypustil i svého beye.

Svištění beyů po naleštěné aréně zakrývalo ďábelský smích osoby na balkóně. Opřené o zábradlí a nadšeně sledující vývoj pod sebou.