Just love me, please | cz ✔

Just love me, please

On byl vždycky... jiný. Připadal si, jako by do tohoto světa nepatřil.
Nikdy neměl příliš přátel. Vlastně, žádného. Nikdo ho neměl rád. Ale proč?  Otázka, na kterou neznal odpověď, ale trápilo ho to.
Možná to bylo kvůli jeho původu.
Možná to bylo kvůli jeho vzhledu.
Možná kvůli jeho homosexuální orientaci.
Možná to byla jen čistá závist, která všechny užírala. Kdo ví.
Nebudu vám vyprávět to, jak byl smutný. Pro to tu dnes nejsme. Ale mohu vás ujistit, že on nebyl jen smutný, byl zlomený.
Je čas vám říct nějaký romantický příběh. Nějaký, nad kterým nebudete muset přemýšlet a dumat a tak podobně. Je potřeba si odpočinout, takže proč ne zrovna teď u tohoto vyprávění?
Pohodlně se usaďte, vypněte a vžijte se do příběhu plný lásky, romantiky, ale i pár starostí, které láska přináší.
Jste připraveni? Ano? Dobře, jdeme na to...

×
"Ty vole, to je ta buzna!" zakřičel jeden z jeho spolužáků. Světlovlasý Ir jen protočil očima a poznámku ignoroval. Byl na podobné řeči zvyklý, svou orientací se netajil. Vždycky ho to táhlo víc k mužskému pohlaví.
Chlapec vedle něj se nepříjemně ošil. Nebyly mu příjemné podobné poznámky. Ne kvůli němu, ale právě kvůli tomu blonďáčkovi vedle něj. Stisk jejich rukou ještě víc utáhl.
"Jsi v pohodě?" zašeptal otázku a své zelené oči přemístil do jeho bledé tváře.
"Jo, jo, jsem. Tohle je prkotina, jsem zvyklý i na horší věci," odmávl to se smutným úsměvem. Kudrnáč zavrtěl hlavou.
"Ne, Nialle. Tohle není prkotina a ty nejsi v pohodě. Vidím to na tobě. Mrzí mě to. Půjdeme domů, já ti udělám večeři a popovídáme si. Tohle musí skončit," hlesl, ale jeho hlas byl pevný a odhodlaný. Niall si povzdechl a přikývl. Ruku v ruce šli do domu patřící Niallově rodině. Nikdo v něm nebyl, jelikož rodiče odjeli na služební cestu a bratr Greg už nějaký ten pátek bydlel se svou manželkou Denisse.
"Sedni si a nic nedělej. Udělám špagety," promluvil Harry a vyndal suroviny na již zmiňovaný pokrm. Věděl, že Niall špagety miloval už od dětství.
Po několika dlouhých minutách, kdy bylo slyšet jen cinkání nádobí, šustění obal zvuků, které si každý představí při slově 'vaření'.
"Nechceš pomoct?" zeptal se Niall s pozvedlým obočím, když svého přítele sledoval.
"Ne, nechci, je-SAKRA!" zaklel, neboť převrhl konvici plnou vody. Prudce se otočil pro hadr, ale uklouzl. Niall vyskočil na nohy a vrhl se k němu. "Bože, miláčku. Jsi v pořádku?" otázal se starostlivě. 
"Jo, jasný. Jen mě bolí zadek a ruka," postěžoval si s našpulenými ústy.
"Ale ty můj chudáčku, s tím se bude muset něco udělat, co říkáš? Nějak tvou bolest utlumit," zašeptal s pohledem vpitým do jeho zelených očí.
"To ano," souhlasil a oči mu sklouzly k Niallovým rtům. Všiml si toho, neváhal a jejich rty spojil do něžného polibku.
"Tak pojď, sedni si, já to uklidím a dodělám ty špagety," uchechtl se Niall a pomohl Harrymu vstát. Ten se posadil a sledoval, jak se Niall zručně pohybuje po kuchyni.
"Tadá," řekl a položil na dřevěný stůl dva porcelánové talíře.
"Dobrou chuť," popřáli si a pustili se do jídla.

◇

"Musíme si vážně promluvit," pronesl Harry, když oba seděli na posteli v pokoji.
"Dobře. O čem přesně?" Niall zvedl obočí a čekal, co z Harryho vyjde.
"O tobě. O nás. Tohle nejde. Nemůžu se koukat, jak mi mizíš před očima. Prosím, neber to na lehkou váhu. Víš, že jsem schopen udělat pro tebe cokoli. Stačí říct a máš to mít. Chci říct..." zadrhl se a vzhlédl do jeho modrých očí. Zračilo se v nich mnoho emocí a on nevěděl, co si z toho pohledu vzít. Niall mlčel, rty pevně semknuté.
"Miluju tě. A mám pro tebe nabídku. Přestěhuj se se mnou do Londýna. Mám tam malý byt, nic moc, ale lepší, jak nic. Brzo ti bude osmnáct a myslím, že tví rodiče nebudou proti. Odtud je to jen hodina jízdy autem. Prosím, Nialle. Bude ti tam lépe. Přestup se zařídí snadno, máš skvělý prospěch. Už mě ničí pohled na tebe. A tebe to tady ničí. Víš to, jen si to nechceš přiznat. Prosím, zvaž to." Jeho tón hlasu byl naléhavý. Našel Niallovu ruku a propletl s ním prsty.
Niall byl v šoku, takovou nabídku nečekal. Na jednu stranu byl šťastný. Bydlet s Harrym byl jeho sen. Ale byl zmatený, nevěděl, co mu říct.
"Harry," zachraptěl a zavřel oči. Zpod víček vytrysklo několik slz.
"Neplakej, prosím," ozval se zelenooký a slzy mu setřel bříškem palce.
"Já... Nezasloužím si tě," zašeptal roztřeseně.
"Ne, ty si totiž zasloužíš mnohem, mnohem víc. Neplač, prosím. Chci vidět tvůj obličej plný radosti a oči rozzářené štěstím. Zvaž mou nabídku, prosím. Bylo by to skvělé, ne? Probouzet se každé ráno s tebou po boku. Vidět tvůj úsměv a slyšet ten rozespalý hlas, který je mimochodem dost sexy. Nenaléhám na tebe, je to tvoje volba," pousmál se a pohladil ho po tváři.
"Harry," vzlykl. "Děkuju, že tě mám. Každý den děkuju Bohu za tebe a tvou přítomnost. Miluju tě. A... máš pravdu. Štve mě to tu... rád vypadnu, pokud nebudou mít rodiče námitky," pousmál se a utřel si nos.
"Nialle!" vykřikl Harry radostně a pevně ho objal. "Děkuju, strašně moc. Od teď už to bude lepší, slibuju," zašeptal do jeho krku a políbil ho.
×