My Bully or My Hero (cz)

Chapter 29 // I love you

Londýn je večer opravdu krásný. To množství lidí, přecházejíc po ulici je ohromující. Nic méně, není nic krásnějšího než Ellie. 

Kráčel jsem přes severní Londýn s nervy v kýblu... Ta zkurvená policie je vážně naprosto na hovno! Jediné co řekli, bylo: "Pokusíme se ze sebe vydat to nejlepší," a "zatím nic." Vím, že se snaží. No podle mě ne pořádně. Kdo ví, co s ní dělá. Proběhl mnou mráz jen, jak jsem na to pomyslel.

Jediné co jsem věděl, bylo, že mi nehorázně chyběla. Chyběl mi její úsměv, její odvaha a síla, dokonce mi chybí i její výraz v tváři, když se na mě zlobila. Stýskalo se mi po našich soubojích a společných nocích, kdy ležíme vedle sebe koukající na filmy a její červenající se tváře, když si s ní propletu prsty na ruce.

Pokaždé když se cítím na to, že všechno vzdám, objeví se tu ona. Ta, která mi otočila život vzhůru nohama. Naučila mě se nevzdávat, a že milovat člověka není nic špatného. Není to nic, za co by se měl člověk stydět, jednou to vždy přijde a já jsem rád, že mohu mít po svém boku takového úžasného člověka jako je ona. Ach bože, já se do ní opravdu zamiloval. Je to poprvé, co jsem měl takhle vážný vztah. Vím, že pro ni nejsem to nejlepší, ale jen tak se jí nevzdám.

Procházka po Hampstead parku mě uklidňuje, aspoň trochu. Když jsem z parku odcházel, cítil jsem se divně, nevím proč. Ten divný pocit v břiše. Asi na mě jen něco leze.

Jdu dál a přeběhnu na další ulici v mých hnědých botách, které už toho taky hodně zažily. Když jsem míjel jeden z těch starších opuštěných domů, zastavil jsem se. Čím víc na ten něj koukám, tím mám z něho horší pocit. Ani nevím proč, ale rozešel jsem se k temnému domu. Chtěl jsem se jen podívat...

Byl to poměrně velký dům, mnohem větší než ty ostatní. Vypadal jako jeden z těch menších skladů. Potřeboval by sice lepší nátěr a ostatní maličkosti, ale to je od věci. Čím blíž jsem domu byl, tím větší bylo moje nepříjemné šimrání v žaludku větší. Můj tep se dramaticky zvýšil a mé ruce se začaly potit. Přešel jsem ke dveřím, po straně baráku a chytil do dlaně zrezavělou kliku.

"No ták..." povzdechl jsem si. Po pořádném zalomcování se dveře otevřely. Otřel jsem si ruce do mého hnědého kabátu, vždycky jsem byl rád slídil. Není to moc dobrá vlastnost, ale instinkt mi říkal, že sem prostě musím jít.

*****

Pohled Ellie

To je ono. Umřu že?

Po těch nekonečných hodinách, strávených na téhle špinavé podlaze jsem necítila většinu mého těla. Kontrolu nad mým tělem převzala únava, která mi nedovolila už ani pořádně myslet. Byla jsem strašně vyčerpaná, dehydrovaná a nedostatek potravy se na mě také hodně projevil. Nikdy jsem si nemyslela, že umřu zrovna takhle. Vždy jsem doufala, že umřu ve spánku a bezbolestně. No tohle byl pravý opak.

Můj život nikdy nebyl dokonalý. Byla jsem přitom, jak moje matka umírala, a můj otec mě každý večer mlátil. Ale byla tu i trocha toho štěstí. Byla to jedna osoba, která mi vždy dokázala vykouzlit úsměv na tváři. Usmála jsem se při vzpomínce na naše šťastné chvíle a po tváři mi začaly stékat slzy. Bože, poslední dobou brečím neustále. Přemýšlím o tom, jak moc ho miluji. Nikdy jsem mu to sice neřekla, nejspíš ani neřeknu... Ale přeji si, aby našel ve svém životě někoho, kdo ho bude milovat alespoň z části jako já.

"Nejlépe by bylo celým svým srdcem." šeptnu, zaslouží si to. Najednou zavrzaly dveře a já v rychlosti zavřela oči. Je to tady, jestli mě teď zmlátí, už to nezvládnu. Nemám na to sílu. Oči držím stále pevně sevřené, když slyším kroky blížící se ke mně. Uslyšela jsem povzdech. Co se to děje? Otevřu oči... Harry?

"Ellie." přiběhne ke mně v rychlosti. O můj bože.. Je to on. On je tady!

"Harry." zašeptala jsem, "co tad-"

"Babe..." zakňučel. "Co ti to provedl?" dodal šeptem a já si až teď všimla jeho slz. Rukami přejíždí po celém mém těle a na čele se mu pokaždé zjeví vráska, když narazí na nějakou modřinu. Teď už mi po tváři stékaly slzy štěstí. Byla jsem tak šťastná, že je tady. "Harry. Myslela jsem, že umřu." zašeptám do ticha.

"Vím babe, vím. Ale to bych nikdy nedovolil, nepřežil bych to." vtáhne mě do objetí. Ruce pevně omotal kolem mých ramen, ale zároveň byl tak něžný, aby mi nějak neublížil. Přitisknu se více na jeho černé tričko a žmoulám ho prsty, zatímco stále vzlykám.

"Bože, ani nevíš, jak moc tě miluju Ellie. Tak strašně jsem se o tebe bál. Miluju tě, miluju tě..." šeptá mi do ucha a já z toho začnu vzlykat ještě víc.

"Miluji tě Harry." vydám ze sebe na konec, snažíc se uklidnit.

"Musíme se odsud dostat, lásko." podívá se na mě a setře mi palcem slzy z tváře. Zběsile kývnu, tak zoufale chci odtud pryč. Pomůže mi se postavit na nohy. Jsem tak oslabená, že nemám daleko od toho sebou šlehnout o podlahu, kdyby mě Harry nepodpíral, už bych tam dávno byla.

"Vy dva mi připomínáte mně, když jsem byl mladý." ozval se hlas před námi. Vzhlédnu ze země a uvidím mého otce s namířenou pistolí na mě. Harry si stoupne přede mne, ve snaze mě bránit. "Nedělej to tati prosím..." vydechnu zoufale mezi vzlyky.

"Vzpomínám na to, jak jsem byl také zamilovaný." říká chladně a stále mířící pistolí na nás. V rychlosti uchopím Harryho ruce a on mi je pevně stiskne. Podaří se mu zůstat v klidu, ale cítím jeho zrychlený tep.

"Tvoje máma byla ta nejkrásnější žena, kterou jsem kdy viděl. Hrál jsem fotbal a bavil se, zatímco ona se stále učila. Byla to nejchytřejší holka na škole." usměje se a přikládá prst na spoušť.

"Neubližuj jí..." vyhrkne Harry, "radši zabij mě." Ty jeho reakce mě zničí, nemůže mě alespoň jednou poslechnout. "Ne.." vydechnu zoufale, nechci ani pomyslet na to, že by mu ublížil.

"Stýská se mi po ní, rád bych jí zase viděl po svém boku. Byla tu vždycky pro mě, a jak uměla báječně vařit. Vždy se mnou seděla u televize a upíjela moje pivo..." řekne smutně. Očekávala jsem výstřel, ale ve vteřině spočíval hrot zbraně na jeho spánku.

Počkat? Ne!

"A teď ji mohu znovu vidět."

"Ne!" vykřiknu. Ve stejnou chvíli se však ozve celou místností výstřel. Na stěně jsou cákance krve, stejně jako okolo jeho bezvládného těla. Nemůžu dýchat. Nemůžu dýchat. Mé tělo se zhroutí na zem. Přitisknu si nohy k tělu a hlavu schovám do dlaní.

"Proč? Proč?!" zakřičím, pohupujíc svým tělem sem a tam ve snaze se uklidnit. Následně jsem přilepená na Harryho hruď.

"Shhh..." zašeptá a konejšivě mě hladí po zádech. Můj otec se zastřelil. Zastřelil se a to přímo přede mnou. Rozrazily se dveře, ve kterých stála policie s pistolemi v rukách. "Všechno bude v pořádku." řekne mi Harry.

"Máme tady sebevraždu muže okolo 40 let." řekne jeden z policistů do vysílačky. "Záchranka je na cestě, pane budete muset jít se mnou." dodal jeden z nich.

"Ne. Neopovažujte se ho ode mě odvést!" zakřičím na něj. "Madam, já vás chápu, ale-" snaží se se mnou jednat, Harry ho však přeruší.

"Zůstanu s ní, pane." řekl klidně a já se k němu ještě více natisknu. Cítím, jak má energie mizí, těžknou mi víčka.

Harry si všimne, že má přilnavost k němu už není taková, proto se mnou několikrát zacloumá. "Ellie?" Nemám však dostatek síly na to, abych otevřela oči. "Ellie!" slyším ještě křik, než se propadnu do naprosté tmy.

*****

Tadáááá je tu další díl!

Mysleli jste, že se tohle stane? Jak na tom bude Ellie?

Do úplného konce zbývají už jen 2 díly! Jste zvědavý, jak to skončí?

Bude vám povídka chybě tak jako mě?:(

DOUFÁM, ALE ŽE SE VÁM BUDOU LÍBIT I OSTATNÍ POVÍDKY!! BUDU RÁDA, KDYŽ SI JE PŘEČTETE.

Omlouvám se za to, že jsem přidala díl tak pozdě a také za chyby..:)