Kadeřnictví (Marcus & Martinus/ FF)

🏅XL🏅

Pohled Nory

Stála jsem u jeho domu jak chtěl.
U Marcuse jsem doma. Kvůli tomu jednomu člověku. Asi víte komu tak ho nemusím ani jmenovat.

Zmáčkla jsem zvonek, chvíli cekala, ale pak mi otevřel Marcusův táta.

"Dobrý den„ slušně jsem pozdravila.

"Ahoj, kluci jsou nahoře„ uvolnil mi cestu k nim do bytu a tak jsem tady vztoupila.

"Děkuju„ poděkovala jsem a šla ke shodum u kterých jsem se zasekla.

Cože říkal ? Kluci? Nemá být Martinus u psychiatra?

Chvíli jsem tam stála jako tvrdý y (🤷🏻‍♀️)  než jsem zahlédla Marcuse jak jde po schodech dolů.

"Ahooj zlato, už jsem si říkal kde jsi„
Přišel ke mě a objal mě. Já mu však objetí neopětovala.

"Co je?„  podíval se na mě zmateně . Já ho zatáhla do rohu aby nás nikdo neslyšel a neviděl.

"Proč jsi mi neřekl že je tady?„ až jsem to skoro na něj zavrčela.

"Prvně se uklidni jo?.„ snažil se mě utišit.

"Dobře tak já půjdu. Já tady nebudu když je tady on„ rozhazovala jsem rukama okolo sebe.

"Pojď tady to řešit nebudem jo?“
Táhl mě nahoru do pokoje. Samozřejmě jsem nechtěla, ale on by mě stejně neposlechl a tak jsem nic neříkal a šla za ním a modlila jsem se ať ho nepotkám.

"Já ti to nechtěl říkat že tady je, protože jsem věděl že by jsi sem nepřišla. a ja potřebuju aby jsi mi s něčím pomohla„ zpustil hned jak zavřel dveře. Já jsem si sedla na židli a poslouchala. Moc nechápu proč potřebuje moji pomoc.

"A čím?„ nadzvedla jsem obočí.

" S Martinusem„ nervózně se na mě podíval.

"Vždyť to s ním pomáhám, takže to nechápu„ otočila jsem se na židli. Ano jako malé dítě, ale já ti prostě miluju.

"Jo to jo, ale teď bych chtěl aby jsi si s ním promluvila. My teď máme ten rozhovor a focení apod. A Martinus už by na tom poněkolikáté chyběl a my si už nemůžeme vymyslet různý lži, už teď se do toho serou novináři.
Já už s ním mluvil, ale nedá si říct.„ sedl si naproti mě.
A co očekává oděné když neposlechne jeho tak ani mě.

"A ty si myslíš že když neposlechne bratra takže poslechne mě ?„ chtěla jsem říct kamarádku, to už ani nevím jestli jsme kamarádi.

"Jo„ sklopil hlavu do země.

"A proč myslíš„ nadzvedla jsem obočí. Vážně mě zajímá proč si to zrovna myslí.

"Já... Neměl bych ti to říkat.....on .... No...„ zamlčel se. To je to tak hrozný, že mi to nemůže říct?

"On je... Se... Do tebe zamiloval tudíž jsi pro něj víc než já„ řekl téměř na jeden nádech.
V tu chvíli jsem zkamenělá. Nevěděla jsem co říct . Chvíli jsem přemýšlela co mu tak odpovím a nakonec jsem něco dala dohromady.

"To že ti to řekl kdy si, neznamená že to platí i teď„ podívala jsem se na Marcuse.

"Jo řekl mi to když se porval s Noahem a dneska když jsem s ním mluvil tak mi řekl že je do tobě furt zamilovaný„ sklopil svůj pohled k zemi.

To že byl do mě Martinus zamilovaný jsem věděla, ale že i teď? Když jsem se s ním přestala bavit a vyhýbat se mu.

"Dobře tak já to udělám„ vypadala že mě věta kterou jsem ani vyslovit nechtěla.

Bože Noro co jsi to provedla teď s ním budeš muset mluvit.

"Děkuju „ postavil se a já sním. Šly jsme ke dveřím. Tam mi ještě poděkoval a já se vydala k Martinusovi do pokoje.

Zaklepala jsem na dveře a čekala až mi někdo odpoví.

"Marcusi jdi pryč, nemám teď na nikoho náladu!!„ pootevřela jsem dveře.

сайн уу 👋🏼 

Ily <3

28.2.22

600 slov