Královská povinnost - STARÁ VERZE

Svatba

O dvanáct let později; Katherine
Dnes se vdává má dceruška Emily. Nemůžu uvěřit tomu, jak rychle to uteklo.
Původně měla být svatba už loni, krátce po jejích osmnáctých narozeninách, ale vzhledem k tomu, že se s princem Gabrielem chtěli vzít, tak jsme dlouho svatbu plánovali.
V původní dohodě s králem Damianem z Elsenburgu bylo, že se buď vezmou a nebo nevezmou po uplynutí dvouroční lhůty.
Gabriel nějaký čas pobýval u nás a Emily potom zase u nich, aby se lépe poznali. Nakonec, jak se mi Emily svěřila, se do sebe zamilovali a rozhodli se, že se vezmou.
Informace, že pro ni máme vybraného možného manžela ji zaskočila. Nicméně to vzala lépe než jsem očekávala. Smířila se s tím a chtěla ho poznat.
Jsem opravdu ráda, že to tak dopadlo.
,,Co myslíš, je pro ni Gabriel ten pravý?" zeptala jsem se Christiana a nervózně si skousla ret.
,,Vždyť se mají rádi, Kate. Myslím, že Gabriel je slušný a chytrý princ a věřím tomu, že se o naší dceru dobře postará. Ale jestli ne a jestli jí nějak ublíží či ji jen rozpláče, tak si to s ním pořádně vyřídím," řekl Christian, zatímco si upravoval košili u zrcadla.
,,Já vím, stejně jsem z toho nervózní," odpověděla jsem mu a šla k němu.
Zapnula jsem mu vrchní knoflíčky, a pak mu věnovala polibek na tvář.
,,Proč to musíme nosit?" zeptal se Christian otráveně, když si vzal do ruky korunu.
,,Ukaž," řekla jsem a korunu mu vzala.
Sama jsem mu ji pak nasadila na hlavu a usmála se.
,,No vidíš jak ti sluší," pravila jsem a usmála se, když v tom Nicolas začal plakat.
Nicolas a Natálie jsou naše roční dvojčátka. Celkem je to naše sedmé a osmé dítě.
Nejstarší je Elliot, pak Emily, Amélie, Daniel, Nathaniel, Samantha, která se narodila před pěti lety a teď pře rokem Nicolas a Natalie.
Vyndala jsem Nicolase z kolébky a začala ho chovat v náručí.
,,Vidíš? Ta koruna ho úplně rozbrečela. To bude určitě po mně," řekl se smíchem Chris a já se zasmála. O chvilku později se na nás začal usmívat i Nicolas.
,,Vezmi si ho na chvíli. Jdu za Emily," řekla jsem mu a Nicolase mu předala.
Potom jsme zamířila k Emily do pokoje.
Trochu jsem zaklepala na dveře, a pak vešla do pokoje.
,,Zdravím tě matko," řekla Emily s úsměvem a přešla ke mně.
,,Ty moje krásná dcerko," odpověděla jsem a objala ji.
Usmála jsem se na ni a v očích cítila slzy.
,,Tak jak se cítíš?" zeptala jsem se jí a pohladila ji po tváři.
,,Jsem opravdu šťastná, ale trochu i nervózní," přiznala, ale přesto měla na tváři úsměv.
,,Kde máš komorné? Měly ti už dávno pomoct od šatů," pravila jsem.
,,Já vím, ale přesto jsem doufala, že přijdeš a že mi pomůžeš sama," pravila a já ji musela znovu obejmout.
,,Vždyť mě udusíš mami," řekla, když jsem jí stále nepouštěla.
,,Promiň, zlatíčko," odvětila jsem a pustila ji.
,,Tak pojď, pomůžu ti do šatů," vybídla jsem ji a šla k šatům, které byly položené na posteli.
Když se do šatů oblékla, tak jsem jí zapnula zadní knoflíčky a zavázala mašli. Měla čistě bílé šaty s lemováním, kde byly vyšívané růžové kvítky.
,,Jak ti to sluší," řekla jsem uchváceně a ona se na mě vděčně usmála. V tom přišla do pokoje i Amélii.
,,Páni! Jak jsi krásná," žasla Amélie a šla se posadit na postel.
,,Zdravím tě matko," řekla Amélie s úsměvem o chviličku později.
,,I já tebe, sluníčko," odvětila jsem jí taktéž s úsměvem.
,,A teď ti učešu vlasy, co říkáš?" navrhla jsem.
,,Budu ráda," odvětila a šla se posadit ke svému stolku, kde měla zrcadlo, hřeben, spoustu sponek, korunek a šperků.
,,Jaké jsi měla ty šaty, mami?" zeptala se po chvíli Amélie a dala si k nám židli, zatímco já jsem začala česat Emily.
,,Takové modré s bílými květinami. Pořád je ještě mám, tak vám je potom ukážu, dobře?" odvětila jsem a usmála se. Obě s úsměvem přikývli.
,,Opravdu ho miluješ, zlatíčko?" zeptala jsem se Emily, která na mě hleděla v odrazu zrcadla.
,,Ano a moc," řekla a usmála se.
,,Tak v tom případě jsem šťastná," odvětila jsem a také se usmála.
,,To když jsem se vdávala já... No, ale to je jiný příběh," začala jsem a pak si to rozmyslela.
,,Povídej, chceme to slyšet. Jak jsi se vlastně poznala s otcem?" pravila Amélie.
,,No... Vašeho tatínka jsem poznala v den, kdy mi otec řekl, že si ho vezmu, to bylo dva dny před svatbou.
Neměli jsme čas se navzájem poznat.
Ten den, kdy mi to otec oznámil, jsem se šla projet na koni. Cestou jsem, ale narazila do jednoho mladíka s očima jako dvě studánky. To jsem vašeho otce viděla poprvé. Nevěděla jsem ale, že je to princ, kterého si mám vzít. A ani on nevěděl, že já jsem princezna, kterou si má vzít. Byla jsem oblečená jako komorná, protože se mi v takových šatech lépe jezdilo, takže ho nemohlo napadnout, že jsem princezna.
Nikdy jsem to tedy nepřiznala nahlas, ale už jen ten jediný jeho pohled stačil k tomu, abych se od něj zamilovala. Když jsem ho pak uviděla znovu u oltáře, tak jsem byla v šoku. Byla jsem naštvaná, že si musím někoho vzít, a tak jsem se rozhodla, že mu to nijak neulehčím.
Přestože se mi zalíbil už v té první chvili v zahradách, tak jsem se snažila ty city nevnímat.
Dlouho nám trvalo než jsme si k sobě našli cestu. Zvládli jsme toho spolu v životě už spoustu. Byl mi oporou ve zlém, sdílel se mnou radost, zkrátka jsem za něj opravdu vděčná. Přestože jsem ho na začátku nechtěla, tak nevím co bych bez něj teď dělala," převyprávěla jsem jim zkráceně a usmála se pro sebe.
,,A kolik ti tehdy bylo?" zeptala se Emily.
,,Bylo mi osmnáct," odpověděla jsem a pomlčela o tom, že to bude dvacet let. Jistě by je napadlo, jak je to možné, když Elliotovi je dvaadvacet.
Žádným z našich dětí jsme neřekli svůj věk, aby to nemohli spočítat. Pořád jsem se totiž neodhodlala k tomu, abych jim řekla pravdu.
Chris mi to tedy několikrát navrhoval, ale já to prostě nedokážu.
Začala jsem Emily zaplétat copánky z horních pramenů a ty jí vzadu sepnula pěknými sponkami. Spodní vlasy jsem jí nechala volné.
Bylo to sice obyčejné, ale moc pěkné.
Dívala jsem se na její odraz v zrcadle a neubránila se slzám. Má holčička už vyrostla.

Emily
Dnes je den s velkým D. Tedy asi spíš s velkým S jako svatba, ale to je jedno.
Právě jsem se dívala na mámin odraz v zrcadle, když mi česala vlasy.
O chvíli později, kdy mi dodělala můj svatební účes, který se mi opravdu líbil, tak jsem zahlédla slzy v jejích očích.
,,No tak mami," řekla jsem, vstala ze židle a objala ji.
Vždy se o mě starala, stejně jako o mé sourozence a já jí za to byla vděčná.
Také jsem ráda, že domluvila tu dvouroční lhůtu, protože jinak nevím, co by se dělo. Nezvládla bych si vzít někoho, koho bych znala dva dny, tak jako si matka vzala otce. Naštěstí jsme se do sebe zamilovali a bereme se z lásky.
Už nějakou dobu obdivuji matčino vládnutí. Je spravedlivá, moudrá, vždy ví, co má dělat. Doufám, že budu také tak dobrá královna jako ona.
,,Piš mi a jezděte sem často, ano?" pravila matka, když mě pustila.
,,Ovšemže. Děkuji ti za všechno. Mám tě ráda mami," pověděla jsem jí.
,,I já tebe, zlatíčko," odpověděla se slzami v očích.
Matka si utřela slzy hřbetem ruky, když v tom někdo zaklepal.
,,Dále," řekla matka a do pokoje vešla má komorná.
,,Už jsou připraveny kočáry na jízdu do kaple," pravila Anna.
,,Dobře," odvětila matka a prohlédla si mě.
,,Jsi krásná," pravila matka a ještě mi na hlavu dala stříbrnou korunku.
V uších a na krku jsem měla perlové šperky. Ještě jsem se přezula do bílých střevíčků a pak jsen v doprovodu matky a sestry zamířila ke kočáru.
Cesta nebyla tak dlouhá, ale mně připadala věčná.
Když jsme konečně zastavili, tak matka vystoupila jako první. Potom jsem vystoupila já a nakonec Amélie. Před kaplí na nás už čekal otec se strýčkem Henrym a Elliotem.
,,Má krásná dcerka už přijela," řekl otec s úsměvem a přistoupil ke mně. Potom mě políbil na čelo a objal mě.
,,Pořád budeš, ale má malá holčička," dodal a usmál se.
,,Já vím tati," odpověděla jsem a také se usmála.
,,Sestřičko," pravil Elliot a objal mě.
,,Doufám, že budeš šťastná," pověděl a pousmál se. Úsměv jsem mu opětovala.
,,Tak jsi připravená?" zeptal se mě otec a já přikývla.
Matka se chytila nabízeného rámě strýčka Henryho, Amélie zase Elliotova rámě a já toho otcova. První šla matka s Henrym, potom Amélie s Elliotem a my jsme chvilku čekali.
Ještě přiběhla má komorná Anna a podala mi svatební kytici.
,,Děkuji ti," pravila jsem a vděčně se na ni usmála.
Potom jsem uslyšela nějakou skladbu. Následně jsme se pomalým krokem vydali do kaple.
Uviděla jsem Gabrielův široký úsměv během toho, co jsme procházeli uličkou.
Když jsme došli až před Gabriela, tak jsme se chytili za ruce. Kněz začal se svým proslovem, ale já nevnímala skoro nic. Jen jsem se dívala do Gabrielových oříškových očí, ze kterých jsem byla úplně vedle.
,,Ano," odpověděla jsem, když se mě kněz zeptal na to, zdali si Gabriela vezmu. Gabriel s úsměvem odpověděl totéž.
,,Nyní si dejte první manželské políbení," pravil kněz a Gabriel mi věnoval sladký polibek.