Heart beat ✓ _ TOM HIDDLESTON

part 16

El

"Jsem tak utahaná, pojď sedneme si sem." Ukázala Elen na jednu menší pizzérii, kolem kterého jsme chtěly projít. Ale její nápad se mi zamlouval víc, dost mě bolely nohy. V centru jsme byly nejméně dvě hodiny, kdy jsme prošly několik obchodů. Tak jsem se na svou kamarádku usmála a následovala ji, abych konečně odhodila dvě tašky. Ale měla jsem trochu i hlad, když mi to dával najevo můj žaludek, který se hlásil o jídlo. Jinak jsem si koupila jedny pěkné kozačky do půlky lýtek, byly v černo bílé barvě, s tkaničkami. Neodolala jsem a ještě si koupila huňatý bílý kožich, který mě strašně zaujal, když jsem ho tam zahlédla. Pro tuhle zimu byl kožich ideálním oděvem, kdy nechcete zamrznout, ale ještě to není tak hrozná zima, takže zatím zůstane v mé skříni. V prosinci bude ještě krutější, jako každý rok.

Elen došla k prázdnému stolu v zadní části, ani jedna z nás nesnáší, když se na nás někdo dívá, jak jíme, když procházejí kolem výloh. S úlevou jsem dala tašky na židli vedle, a zhroutila se na tu druhou. Ještě, že jsou tu čtyři u jednoho stolu. Nezapomeňla jsem si sundat bundu a přehodila ji přes židli. Pak jsem si vyhrnula rukávy mikiny a pohodlně se opřela.

"Zdravím vás, co si dáte?" Zaslechla jsem něčí hlas, který mě dost překvapil. Co mi to děláš? A zvedla k němu hlavu, jestli si ze mě bůh jenom hraje. Jestli myslíte, že je to Louis, tak jste se trefily do černého. Všimla jsem si, jak se jeho pohled sešel s tím mým, načež se zatvářil podobně, jako já.

"El?," řekl šokovaně, když se konečně probudil. Nevěděla jsem jak reágovat, zaskočil mě a jen nepatrně zvedla koutek úst nahoru. Taky jsem viděla, jak se na něho Elen dívala se zamračenýma očima, když jsem vrátila hlavu zpátky.

"Ne, královna." Neopustila si a protočila oči, musela jsem kašlem zaháněla uchechtnutí. Nebylo dobré se smát, taktéž tu bylo dost lidí. Louis se na Elen taky malinko zamračil, ale ona si z jeho pohledu nic nedělala.

"Jednu Havaj, a light colu." Radši jsem se ozvala, jinak by si nejspíš vjeli do vlasů, navíc jsem měla hrozný hlad. Nejspíš jsem to zahnala, když mi věnoval malé pousmání a zapsal si mou objednávku. Ale musela jsem říct, že mi jeho úsměv chyběl, až bych si jednu vrazila, neměla bych takhle přemýšlet.

"Mě přines šunkovou se sýrem, a sprajt." Nadiktovala tentokrát Elen svou objednávku, ale spíš to byl, jako rozkaz. Tak jsem ji trochu kopla do boty, až se na mě podívala a pokrčila ramena.

"Fajn, hned to bude." Ještě jí věnoval jeden zamračený pohled, který se změnil hned, jak se podíval na mě a nasadil svůj úsměv. Určitě jsem musela být červená a radši se podívala na Elen. To mi dělal určitě naschvál, ví co se mnou jeho úsměv a pohled dělal, ale nemělo by to tak být. Jestli si nevzpomíná, má dítě a Brianu, ani nevím, jestli jsou vůbec spolu. A radši jsem na ní zahnala své myšlenky.

"Nečekala bych, že ho tu potkám." To jsme dvě, vůbec by mě ve snu nenapadlo, že se mi znovu Louis objeví v životě, kam stejně už nepatří. Ale nemohu zapírat, že ho nerada vidím, za ten rok se skoro ani nezměnil, jen už nenosí vlasy nahoru. Já na to jen přikývla, nevím, co jiného bych na to měla říct, a nepatrně pootočila hlavu směrem kam odešel.

"Tobě pořád chybí, že jo?" Optala se mě Elen, tak jsem se na ní otočila a ledabyle pokrčila ramena. Já si sama nebyla jistá, začala jsem mít v hlavě zmatek, za to mohl určitě Louis.

"Nechme to teď být." Prosebně jsem se na ní podívala, nemám chuť se o tom teď bavit, na to se Elen pousmála a přikývla. Po chvíli nám Louis přinesl naše jídla a pití, úplně jsem cítila, jak se můj žaludek těšil, že se naplní. Tak jsem se do té pizzy pustila, och tohle mi chybělo, a ještě byla krásně teplá.

-------

Akorát jsme obě odcházely, když jsem za sebou zaslechla Louise a nevěděla, jestli se mám otočit.

"Mohu s tebou chvíli mluvit?" Prosebně se na mě podíval, když jsem se nakonec k němu otočila a srovnala si tašky na předloktí, aby mi nespadly a zvedla k němu pohled.

"Je vůbec o čem?" Založila jsem si ruce na hruď, to byl můj obraný postoj a nadzvedla své obočí. Louis si zastrčil ruce do kapes a jeho oči se na mě chápavě podívaly, poznal, že s ním moc mluvit nechci.

"Zpackal jsem to, vím." Povzdechl si a prohrábl si svoje vlasy. To je slabé slovo, přímo to posral.

"To je slabý slovo nemyslíš?" Uchechtla jsem se, jo jsem divná, že se to mu směju, je to spíše k pláči.

"Máš pravdu, ale já tu chybu miluji. I když tobě to ublížilo, to je jediné, co si celou dobu vyčítám." Přikývl a pousmál se, když si nejspíš vybavil své dítě. Hlavě, že chápe, jak mě tím ranil.

"Hmm." Nevím, co bych řekla, na to se nedá nic říct. Louis se na mě podíval, když si uvědomil, že se trochu zamyslel.

"Vím, že tě žádám o hodně, ale nedala bys mi číslo?" Poškrábal se po paži, jak byl malinko nervózní. Takového jsem neznala, vždy byl sebevědomí, to jsem na něm měla ráda.

"Možná, ale ne teď, musíš jít makat." Věnovala jsem mu poslední pohled a odešla z pizzérie, ještě jsem zaslechla jeho smích a jen se pousmála. Navíc si myslím, že se brzy znovu setkáme, možná zase dostanu chuť na pizzu. Ale jen to slovo možná.

Ale co si budeme nalhávat, bylo milé jej po roce vidět. Jen nevím, co si od toho slibovat, nechci potom zjistit, že s Brianou pořád je. Ale proč by chtěl pak moje číslo, jestli s ní pořád je... Navíc od čeho jsou sociální sítě ne?...

-------

Nějak se nám to zamotává, milé/nemilé překvapení nejen pro El, Louis se po roce vrací do jejího života. 😯😊

Vrátí se znovu k sobě, anebo si El uvědomí, že nechce, aby byl znovu v jejím životě? 🤔🤨

Ani Elen nebyla nadšená, že Louise zase vidí, ale poradila si sama, až se mu to nelíbilo. 😂😁

Jinak na mém zdi na profilu je pár malých nápověd, co dude v dalších dvou částech. ☺️🤪

--------

Tokina_1