Lví král: Ztracená a zapomenutá sestra

31. Každý dělá chyby...

Skyler stála uprostřed savany zmateně se rozhlížela jestli nikdo není poblíž.

Byla tam ale jediná a úplně osamocená. Vtom se z dálky ozývali těžké kroky. Zaostřila svůj zrak do dálky a spatřila tam rychle běžící Sanuru, která ztěžka oddechovala a v očích měla děs.

Skyler za ní chtěla ihned s radostí běžet, zastavila se ale když zaslechla uštěkaný smích. Za Sanurou běžela skupinka asi pěti slintajících hyen.

Jedna hyena po ní chňapla svými čelistmi ona v rychlosti uskočila přesto nechtěně nějak zavadila o hyení ostré zuby a po zadní noze jí začal téct malý proužek rudé krve.

Ona kvůli tomu bolestně padla k zemi a pokoušela se v rychlosti dostat na nohy. V tom okamžiku jí ale co si chytlo za krk a začlo s ní lomcovat jako s kusem hadru.

Skyler nevěděla, jak jí pomoct. Nedokázala se přinutit pohnout se z místa, jako kdyby jí cosi drželo a nechtělo, ať Sanuře pomůže.

Nebylo to, ale nic hezkého, když se hyení zažloutlé zuby zarývali Sanuře čím dál víc a silněji do krku a ona dokázala se sebe dostat jen srdceryvný křik a pláč.

Nakonec se podívala se slzami v očích na Skyler, nesrozumitelně zachrčela, přičemž jí z tlamy vytekla zpěněná krev a naposledy vydechla.

Hyena její nehybné tělo hodila mezi ostatními hyeny a sama si svým drsným jazykem olizovala svou tlamu od krve.

„Néé to není pravda! To... To prostě nemůže být pravda." Chvěl se Skyler hlas a celé její tělo se třáslo vzlyky.

„Podívej, co jsi provedla Skyler, kdyby jsi jí pomohla, nemuselo to dopadnout takhle hrozně." Zazněl přímo u ní Lifuův hlas.

Ona svůj pohled přesměrovala na Lifua. Ten se na ni díval dost vztekle a znechuceně nakrčil čumák.

Hrubě do ní strčil a ona spadla. Pomalu vstala a jen co se podívala na své tlapky tak zděšeně lapala po dechu.

Tlapky měla úplně nasáklé rudou krví z těžka polkla a se zděšením se podívala na Lifua.

„Jen se na mně tak nedívej vždyť za to přeci jen můžeš ty! Jsi vražedkyně! Zemřela jen kvůli tobě Skyler!

Za vše můžeš jen TY SKYLER!" Vyčítal jí a zlostně přitom vrčel.

Najednou měla pocit, jako kdyby se jeho vrčení ztišovalo a on se, i když nehnutě vzdaloval.

Přesto ale v hlavě slyšela jeho nenávistí naplněná slova. „ZA VŠE MŮŽEŠ TY SKYLER!!!"

„VRAŽEDKYNĚ!!!"

SKYLER!

Skyler!

Skyler?!....

~~~~~~~~~~

" Skyler?! Notak Skyler slyšíš nás? Prosím, prober se." Ozýval se další hlas, který zněl tentokrát ale dost ustaraně.

Maličká lvice pomalu otvírala svá modrá očka a zahlédla několik siluet postav.

Párkrát očima zamžourala zrak se jí díky tomu zaostřil a ona viděla, jak se nad ní sklání královna s ustaraným výraz ve tváři společně s dalšími lvicemi.