The Fault in My Inspiration [Newtmas AU] - česky

KAPITOLA OSMNÁCTÁ

Následující den, v neděli, se rozhodnu splnit můj slib – jít s Minhem učit Arise baseball. Minho mu poslední dobou neustále předhazuje, jak moc je neschopnej a Aris mu to oplácí upřímnou agresivitou, až Minho není po zbytek dne schopný mluvit.

Nebudu vám nic nalhávat, sledovat, jak se Minho snaží být milý člověk a pak si to vybíjí kopáním do stromu, není moc záživné strávení odpoledne, ale na odreagování je to dobré. Proto vejdu k Minhovi s úsměvem. Přivítá mě slovy: „Nemluvím s tebou."

 „Nápodobně," odpovím mu na to.

Vyjde ven a bez dalších slov vezme svou baseballovou pálku s rukavicí. Před trávníkem už stojí Aris. Včera mu prý vypadly první dva zuby, takže když se směje, vypadá to jako špatná parodie na Buffy Přemožitelka Upírů. Vyběhne směrem k Minhovi a obejme ho. Vzhledem k jeho výšce má své ruce kolem jeho pasu. Typuju, že si Minho stěžoval u jeho otce a Aris dostal ponaučení s tím, že by se měl chovat mile a jako odčinění si zřejmě vybral objetí.

Minho bezhlasně artikuluje: „Pomoc." A já na něj jen ukážu zdvižený palec. Po objetí Minho pro jistotu odkráčí minimálně 10 metrů od něj. Předtím mu ještě stihne dát pálku.

„Hodím a ty odpálíš, prostě jako minule, jo?" Aris přikývne.

Po deseti minutách se konečně začne něco dít. Minho se už trošku vzteká. Přísahám, že jestli ten malej kluk z téhle lekce vyvázne živý, bude mít sakra štěstí.

Podívám se na iPhone, aby to vypadalo, že mi Minhovo první vyvedení z míry nějak nezaujalo. Vida, nová zpráva.

Messegner: Thomas Edison: To seš ty s tim tvym retardovanym kamarádem?

Rozhlédnu se kolem sebe, nikde nikdo, když nepočítám moje dva momentální společníky.

J. Newton:Ano?

Z jednoho protějšího domu vyjde ze zahrady postava. Jsem si stoprocentně jistý, že je to Thomas. Jednou rukou si udělám improvizované stínítko a druhou mu zamávám. Pokyne hlavou a klusem se ke mně rozeběhne. Všimnu si, že Minho je tak moc zaneprázdněný, že si Thomase nevšimne, ten si mezitím sedne vedle mě na schod před hlavním vchodem.

„Čau," pozdraví mě.

„Nic proti, ale poslední dny mi přijde, že seš všude." Zasměje se. Až teď si uvědomím, že má vlastně hezký smích, není to zvonivý, otravný smích, při kterém si přejete, abyste už neřekli nic vtipného, aby se ten dotyčný už nikdy, nikdy znovu nezasmál.

„Teď mám logické vysvětlení, naproti je sestra s kamarádkou a máma mi řekla, že jsem neustále doma, nebo v..." zasekne se. „Nebo ve škole. Prý bych měl jít na čerstvý vzduch a při znuděném rozjímání nad okolními, naprosto identickými, domy jsem si všiml, že tu seš."

„Pálka nebo míč?" zeptám se.

„Co, prosím?"

„Vsadíme se, zmlátí Aris Minha pálkou, nebo ho předtím ještě stihne pro jistotu sejmout míčkem?"

„To je jasný. Míček, ten kluk dobře ví, co dělá." Asi se vyzná v baseballu. Rozhodně víc než Minho, ten prakticky furt jen hází míček a bezmyšlenkovitě dělá Arisovi terč.

„Dobrej typ." Následuje ticho. Jediné, co je slyšet, je zvuk pálky odpalovací míček. Přestože nemluvíme, je to mnohem příjemnější setkání, než bylo to včerejší.

„A jak se máš?" promluví Thomas. Podívám se na něj se zvednutým obočím. „No co, snažím se rozjet tuhle konverzaci!"

„Dobře," odpovím mu s úsměvem na rtech. „Ty?"

„Výborně," řekne. „Jak to, že si mě ten tvůj kámoš ještě nevšiml?"

„Vidíš, jak běhá sem a tam už asi půl hodiny," ukážu prstem, jak zrovna běží ke stromu pro odpálený míč. „Dávám mu maximálně deset minut, než zkolabuje."

„Neměli bychom něco udělat?"

„Ani ne," odpovím mu. „Ještě předtím ho-"

„-sejme ten mladej?" dokončí mou větu.

„Přesně."

A to se po pár minutách stane. Dostane zásah do klíční kosti a to ho sejme na čerstvě osekaný trávník. Thomas mu chce pomoct, ale já mu ukážu, že má sedět a jdu tam sám. Nejdřív zkontroluju jeho dech (dýchá) a tep (tepe). Popojdu o několik metrů dál a sdělím Arisovi, že pro dnešek už lekce skončila.

Thomas ke mně přijde se slovy: „Seš si jistej, že to nic není?"

„To jen simuluje."

„Nepomohlo by tohle?" Dá mi do ruky jeho minerálku, je ještě studená. Když na mě mrkne, je mi rázem jasné, co chce, abych udělal. To je důvod, proč na Minha vyliju vodu. Thomasův nápad vyjde, jakmile se Minho probere. Musí to pro něj být šok, probudit se ze předtísaného omdlení a vidět mě a Thomase.

„Už je ti líp?" položí svou otázku Thomas. Minho souhlasí jednoduchým gestem ruky.

„Pořád s tebou nemluvim," zamumlá a já na to kývnu. 

Pozn. Aut.: Jelikož moje milovaná pomocnice (na wattpadu jako @theships, aka můj milovaný hater) je nepřítomna na školní docházce, dovolím si ještě připsat poslední "hokejovou" poznámku. Hádejte, kdo vyhrál 2 lístky na zápas Česko vs. Německo od ČT Sport? Ano, hádáte dobře (pokud hádáte mě). Byl to ten nejlepší zážitek mého života! Tím bych ukončila alternativní vychloubačnou poznámku autorky.