Příběh draka

kapitola 26.

Zbytek noci jsem téměř nespala. Hned ráno jsem vyběhla z pokoje se Stormem v závěsu. Bez zaklepání jsem vrazila do trůnního sálu. Král tam zrovna probíral nějaké záležitosti se svými rádci a výše postavenými vojáky. Jakmile se rozletěly dveře, král i ostatní přítomní zvedli hlavy.

Král: ,,Taro, sem nemůžeš jen tak vtrhnout. Řešíme zde důležité věci."

Já: ,,Výsosti, kdyby to nebylo nutné tak sem takto nevtrhnu. Jde o Cassarase. Dnes v noci se se mnou spojil pomocí snu Démon. V tom snu jsem byla na Zemi. Vypadala stejně jako když jsem ji opouštěla ale pak se něco stalo a vše bylo jako po výbuchu sopky. Jen popel, ruiny a temnota. Pak se tam zjevil Démon. Řekl mi že když se nevzdám, bude ze země jeho druhý domov. Celou Zemi spálí a všechny vyvraždí. Prý se mám do tří dnů rozmyslet a pak se se mnou opět spojí pomocí snu. Ale pak najednou začal mluvit o Cassarasovi. Řekl že má být rád že přežil. A pak jsem se probudila."

Král: ,,Takže, Démon s tebou mluvil ve snu a pak ti řekl že má být Cassaras rád že přežil?"

Já: ,,Ano."

Král: ,,Tak to je zlé. Vojáku okamžitě si seženete tým a leťte na místo kam byl vyslán Cassaras. Udělejte vše pro jeho nalezení. A vemte s sebou i síť kdyby Green nebyl schopen letu."

Voják: ,,Jistě výsosti."

Dál už jsem neposlouchala. Vyběhla jsem ze sálu a běžela ven ke stájím. Už jsem měla vše připravené ve vaku který jsem měla na zádech. Vběhla jsem do stájí a pak jsem už jen šla a hledala cedulku se jménem Night. A to jméno jsem našla až někde vzadu. Bylo tam přítmí a box ani nevypadal tak udržovaný jako ostatní. Nakoukla jsem dovnitř. V tom se tam něco pohnulo a pak to vykouklo. Trochu jsem ustoupila. Z boxu na mě koukala hlava. Ale ne koně jak by každý čekal. Nýbrž vlčí. Zaskočeně jsem tu hlavu pozorovala. Jak mám asi jet na vlkovi. Vlk trochu zavrčel ale já jsem se nebála. Drakům sice rozumím ale ostatním zvířatům bohužel ne. Udělala jsem krok k boxu a otevřela ho. Vlk trochu ustoupil ale přestal vrčet. Opatrně jsem natáhla ruku a čekala co vlk udělá. Čekala jsem že mě třeba kousne nebo tak něco ale místo toho mi ji olízl. Překvapeně jsem se na něj podívala a až tehdy jsem si všimla jak je obrovský. Hlavu má ve výšce zhruba dvou metrů. Měl nádherné zbarvení. Byl černý s modrýma očima. Byl nádherný a ještě jsem si všimla že má na sobě takový dá se říci postroj se sedlem a jakousi uzdu? Vypadalo to opravdu zvláště. Pomalu jsem natáhla ruku, zavřela jsem oči a čekala jsem co se stane. Po chvíli jsem na dlani cítila dotek vlhkého vlčího čumáku. Otevřela jsem oči a pozorovala vlka jak se otírá o mojí ruku. Pak se ke mě otočil bokem a ukázal mi tedy třmeny do sedla. Nasedla jsem, uchopila otěže a snažila si zvyknout na ten pocit. Bylo to téměř stejné jako sedět na koni ale zároveň úplně jiné. Night prošel dveřmi boxu a já ho navedla ven ze stájí. Koně v boxes začali být neklidní a Night zavrčel. A vyšel ze stájí kde čekal Storm.

Storm: ,,(Teda čekal jsem koně, ale vlka a navíc tak velkého?)"

Já: ,,(Dobře ale teď už musíme jít.)"

Pak jsem ale postřehla jak mě pozorují dva vojáci a jeden z nich na mě ukázal. Rychle jsem Nighta pobídla a cvalem jsme uháněli pryč z hradu. Proběhli jsme bránou a běželi z kopce dolů přez vesnici. Všichni se za mnou ohlíželi a nevím jestli se tak koukali na mě protože jsem se tu tak proháněla a nebo protože tu běhá dva metry velký vlk. Nevšímala jsem si toho ale pak jsem se ohlédla a za mnou se hnali tři vojáci na koních. Night ještě zrychlil a běžel směrem do lesa. Ani jsem nevěděla že nějaký takový vlk existuje. Pak jsem před námi zahlédla jakési balvany. Už chápu proč mi dal Cassaras obrovského vlka a ne koně. S vlkem snáze utečete. Nasměrovala jsem Nighta na balvany a ten na ně hladce vyskočil. Zato koně téměř na místě zastavili a já s Nightem jsme běželi dál. Storm letěl celou dobu nad námi a vždy když vojákům něco nevyšlo tak se smál. Jo ten to má jednoduchý. Když už jsme byli dost daleko, nechala jsem Nighta zpomalit a rozhlédla jsem se kde je západ. Díky bohu jsem jela téměř správně. Trochu jsem změnila směr a pobídla Nighta do klusu. Snad to najdu, ale musím chvátat aby jsem mohla Mitasovi říct co se stalo s Cassarasem.

...

Už jedu nejméně čtyři hodiny a stále jsem tu louku nenašla. Všichni jsme unavení a upřímně řečeno, trochu jsem zabloudila. Skvěle, mě se musí vážně vše pokazit. Všichni jsme byli unavení. Night už šel krokem a Storm se plahočil za námi. Trvá to moc dlouho, co když se mezi tím něco stalo? Najednou se Night zastavil a začal vrčet s pohledem upřeným na velmi husté křoví vedle nás. Křoví se začalo hýbat ještě víc a v tom z něj vyběhlo jakési monstrum. Bylo ohavné. Černo-šedé monstrum s tělem člověka, na zádech hrb, až nelidsky dlouhýma nohama a stejně dlouhýma rukama zakončenýma dlouhými ostrými drápy. Hlavu velkou a kulatou, vyboulenýma bílýma očima a od úst mu odkapává pěna. Dostala jsem hrozný strach. Ta potvora se začala přibližovat a Night začal vrčet ještě víc. Do pár sekund se u nás objevil Storm a věřím že jednu tu potvoru by sundal, kdyby se tu ale neobjevili i další tři tyhle monstra. Dvě z nich se vrhli na Storma a další dvě na mě a Nighta. Rychle jsem z něj seskočila a chtěla jsem si sáhnout pro nože. Ale nebyli tam. Musela jsem je nechat v pokoji. V tom jedna ta potvora odhodila Storma na strom a on zůstal ležet nehybně na zemi. Night se potýkal s dvěma potvorami ale pak mi něco došlo. Kde je ta čtvrtá. Odpověďi se mi dostalo po pár sekundách když mě to něco odhodilo alespoň čtyři metry daleko. Dopadla jsem na tvrdou zem a pořádně jsem se praštila do hlavy. Hlava se mi zatočila a před očima jsem měla mžitky. Ta potvora se začala přibližovat. Chtěla jsem se pohnout ale nemohla jsem. Nešlo to. Ta potvora se napřáhla a vystavila na odiv tak své drápy. Oči se mi začali zavírat ale ještě jsem trochu něco viděla. Očekávala jsem ránu a bolest ale místo toho jsem pocítila poryv větru a uslyšela jsem hluk. Pak jsem ale omdlela.