Karamelové latte *POZASTAVENO*

ᴋᴀᴘɪᴛᴏʟᴀ 1

Zadíval jsem se na hodiny, bylo 16:29. Můj spolusedící se také podíval a jak mile si přečetl čas, po tváři se mu roztáhl děsivý úsměv a začal na hlas odpočítávat: ,,deset, devět, osm.." a postupně se k němu přidala celá třída, tedy kromě mně samozřejmě, a u trojky už všichni stáli na lavicích a nadšeně skandovali: ,,tři, dva, jedna...!" A pak už zazvonilo a Mike, který předtím zkontroloval hodiny hned po mně, vyskočil, popadl brašnu, zamumlal něco jako ,,zasraná škola" a odešel. Upřímně, s ním docela souhlasím, i když bych to asi neřekl přímo takhle, ale škola je opravdu místem nehynoucího utrpení. Pomalu jsem se zvedl a posbíral si věci, hodil jsem si batoh na rameno a vydal jsem se ke dveřím. Na chodbě jsem ještě zaslechl učitelku která právě připomínala poloprázdné třídě aby si nezapomněli přečíst Carrie od Stephana Kinga.

Venku byla zima, utáhl jsem si šálu u krku a rychlím krokem jsem se vydal k Městské knihovně. Měl jsem tam sraz se sestrou. Naši rodiče nebyli moc kreativní co se jmen  týče a tak já jsem William, ona Suzan a můj nestarší bratr John. John je děsivě vysoký, s dlouhými světlými vlasy staženými do pevného uzlu. Na krku má žraločí zub a v naší rodině se proslýchá že ho prý sám tomu žraloku vytrhl. Už u nás nebydlí a jezdí k nám jenom na svátky. Suzan je taková chodící reklama na self love. Má hnědé vlasy ostříhané na ježka, čokoládově hnědé oči nafouklí spodní ret. Její postava by se dala stoprocentně přirovnat k přesýpacím hodinám a celkově na všechny působí velmi přitažlivě, takže týden co týden vídám doma nové kluky. No a pak jsem tu já. Introvert co miluje knihy a karamelové latte. Mám tmavě hnědé vlasy, asi někam po uši, olivově zelené oči a moje postava by se dala stoprocentně přirovnat asi tak k prknu. Na to nejvíc poukazuje skutečnost že jsem ještě nikdy s nikým vůbec nic neměl, a to je mi sedmnáct. 

Potichu jsem prošel halou a ocitl se v malém sálku nacpaném až po strop svazky knih. Suzan už na mě čekala u pultu s knihami které jí mám pomoct vrátit do regálů. Děláme to takhle pravidelně a ona mi za to pokaždé po práci koupí karamelové latte, takže si nestěžuju. Přišel jsem k ní a potichu pozdravil ,, Ahoj" usmál jsem se na ni. ,,Ahojky" oplatila mi úsměv a naložila mi hromádku knih. ,,Tamhle, " ukázala ne regál pro děti a mládež, ,,myslím že tam máš Rowlingovou, Tolkiena a Astrid Lindgrenovou." řekla a při každém jménu ukazovala na jeden svazek v mém náručí. ,,Ok" odpověděl jsem a měl jsem se k odchodu. ,,Ne ne, počkej, taky tam je jeden Shakespeare a jedna Austenová, úplně ve spod." řekla a postupně na ně ukázala ,,Ty musíš dát do oddělení pro dospělé." ,,Fajn" odpověděl jsem a začal skládat knihy do regálů.

 Zrovna jsem vracel Pýchu a Předsudek, když v tom jsem do někoho narazil a knihy mi popadali na zem. ,,Moc se omlouvám" drmolil jsem a snažil jsem se je rychle posbírat. ,,Moje chyba"  opáčil cizí hlas a uchopil Romea a Julii ve stejnou chvíli jako já tak, že se naše ruce překryly. Tváře mi polilo horko. Konečně jsem vzhlédl a spatřil chlapce zhruba ve stejném věku jako já, s rozpačitým úsměvem, kudrnatými blonďatými vlasy a velkýma modrýma očima. ,,Ehm dík..." řekl jsem a zatáhl jsem za knihu tak aby ji musel pustit. Zvedl jsem se a okázale jsem se snažil ignorovat že ten kluk vypadá jak anděl. ,,Ty tu pracuješ?" zeptal se a obdařil mně překrásným úsměvem. ,,Ne" odpověděl jsem a ucítil jak se znovu červenám ,,ale moje sestra ano." Ukázal jsem směrem k pultu kde se právě Suzan smála nějakému povedenému vtipu od svého kolegy. ,,Aha, no, vypadá fajn" pak se na mě úkosem podíval a rychle dodal ,,a ty taky, teda jako ne nějak romanticky! Jenom.."  ,,Já to chápu" přerušil jsem ho ,,taky vypadáš fajn a ne nějak romanticky fajn..." Bohužel, vypadal zatraceně romanticky fajn ale, to jsem mu říct nemohl. ,,A ty tady hledáš co?" otázal jsem se. ,,Knihy do školy." řekl a výraz se mu okamžitě změnil na velmi otrávený ,,Myslím že je to zrovna Pýcha a Předsudek, mohl bych?" zeptal se a natáhl se po hromádce tak, že jsme se znovu dotkly špičkami prstů. Ucítil jsem v tom místě takovou zvláštní pulzující elektřinu ale nedal jsem na sobě nic znát. ,,Tak, ehm, budeš tu i zítra?" zeptal se a já si nemohl nevšimnout že se taky začervenal. ,,Jo budu" odpověděl jsem a cítil jsme takový zvláštní pocit prázdnoty z toho že odchází. ,,Fajn, tak zítra" usmál se a vydal se k pultu. ,,Jo zítra" oplatil jsem mu úsměv a naposledy mu zamával...

Ahoj, ehm, pochybuju že si tohle někdo přečetl ale jestli jo tak děkujuuu a doufám že se vám to líbilo! Další kapitola by měla vyjít do příštího týdne, doufám...Jo a taky bych se vás chtěla zeptat jak si myslíte že se bude jmenovat záhadný blonďák? Btw celý je to tak trochu klišé tak snad jsem alespoň nezklamala vaše očekávání. Love you all guys<3