Už nikdy

25. kapitola - Olivie

„Olivie, tak už mluv. Nikdo o tobě nic neví. Za Deanem jsi několik měsíců nebyla a nezvedáš Mabel ani telefon. Tak co s tebou je?" mračil se na mě Peter.

Posadila jsem se na židli v kuchyni a posunula mu horký čaj po mahagonovém stole.

„Nevím, jak z toho ven. Jsem v příšerné bryndě."

„Máš dluhy?"

„O prachy tu ani tak nejde. Janis mi pomáhá. Spíš jde o Brighta."

„Co se stalo?"

„Něco si tu nadrobil a vrátil se na loď."

„Olivie, ty mě děsíš."

„Jo, máš správný pocity. Jsem v tom."

Civěla jsem na svůj hrnek v dlaních, zatímco zavládlo ticho. Peter se to snažil vstřebat.

„Počkej, ty jsi s Brightem spala?"

„Přes Bluetooth to nebylo." ušklíbla jsem se.

„Říkal jsem mu asi tisíckrát, aby se tě ani nedotkl."

„No tak to úplně nedodržel."

Detail o tom, že jsem v tom měla prsty i já, jsem si nechala pro sebe. Beztak by mi to z téhle situace nepomohlo.

„Jak tě to mohlo napadnout? To jsi fakt tak blbá?"

„Petere, prosím tě, stalo se a je naprosto zbytečné, abys mi tu dělal přednášky o tom, jak jsem s ním neměla nic mít." obrátila jsem oči v sloup.

„Bright byl vždycky na ženský hajzl. Ví o tom, že jsi těhotná?"

„Jo ví. Nutil mě jít na potrat. Jenže sám víš, že to je nesmysl."

„Olivie, co řekneš mámě a babičce?"

„Neřeknu jim, že mě opustil."

„Už to, že jsi v tom a nejsi vdaná je příšerný."

„Mám si snad koupit prstýnek a lhát, že jsem se tajně vdala?"

„No není to úplně špatný nápad. Zásnubní prstýnek by jim možná zavřel hubu, když už jim budeš říkat o tom miminu."

„Mám strach."

„Olivie, pomůžu ti, jak budu moct. Neboj se. Toho šmejda nepotřebuješ." pohladil mě po rameni.

Byla jsem v blbé situaci, ale Peter se snažil vymyslet, jak to vysvětlit babičce a mámě. Bohužel jsem musela nadále tvrdit, že s Brightem chodím a jako první jít za mámou. Ta rozhodně pochopí, že jsem před svatbou otěhotněla než babička.

Podpora mé rodiny bylo to nejvíc, co jsem mohla mít.

„Olivie, ráda tě vidím. Jakto že ses tu dlouho neukázala." přivítala mě Mabel.

Potřebovala jsem si s někým popovídat. Ihned poznala, že je na mě něco jiného. Svěřila jsem se jí, že jsem těhotná a ona to brala pozitivně. Hned jsme řešily jména a nabízela mi kočárek i oblečení po její sestřenici. Byla jsem za to ráda. Vážně jsem neměla peníze, abych si mohla dovolit nové věcičky.

Dean se k nám po chvíli přidal a byl z chování Brighta hodně smutný. Dokonce mi navrhoval, že za ním dojede do přístavu a pěkně mu to opepří. Já už s ním však nechtěla mít nic společného.

To nejhorší mě teprve čekalo. Těhotenství na mě bylo už docela vidět, takže jsem se rozhodla jet s Peterem za mámou. Musela jsem se jí svěřit, ale s upravenou verzí.

„Olivie, ani nevíš, jak ráda tě vidím." usmívala se na mě mezi dveřmi.

Hned jsem ucítila vůni pečeného masa a zeleniny.

Samozřejmě jakmile jsem si odložila svetřík, ihned se na mě máma podívala s podezřením.

„Olivie, ty jsi přibrala?"

„Jo deset kilo." přiznala jsem rovnou.

„Jak to?" ušklíbla se.

„Mami, já vím, že jsem to trochu podělala, ale budeš babička." posadila jsem se jako hromádka neštěstí.

„Olivie, to je skvělá zpráva."

„Nepočkala jsem si po svatbě, tak jak to chtěla babička. Nechtěla jsem vás zklamat. Jsem jen zasnoubená, což asi nic neznamená."

„No babička to asi nepochopí, ale třeba Brightovi domluví, abyste se vzali ještě než se to narodí." pousmála se.

„Nechci se vdávat s takovým bubnem. Až to zase pěkně shodím."

„Kdy máš termín?"

„Začátek října."

„Mám z toho radost. Bright s tebou nepřijel?"

„Ne. On se vrátil na loď. Vídáme se jen o víkendech."

„Ale až se to malé narodí, bude s vámi?"

„Jasně. Jen chtěl, abychom si něco našetřili."

Lhala jsem jako když tiskne. Jak jsem jen mohla Brighta takhle bránit a krýt? Měla jsem mámě říct, že Bright je hajzl a nechal nás.

„Bude se na mě babička hodně zlobit?"

„No pokusím se jí to nenápadně naznačit, že jste to oba tak chtěli. Uvidíš, že to babička zvládne. Miminko je požehnání."

„Nebylo to úplně plánované."

„No, je mi to trochu jasné." zamrkala na mě.

Měla jsem z toho strach, ale nakonec to dopadlo dobře. Jen jsem neměla tušení, jak to skloubit s Brightem. Co když babička s mámou přijedou a budou se s ním chtít vidět? Nechtěla jsem se nervovat a myslet na to.

Čas plynul a já už každým dnem čekala, kdy porodím. Nesmírně jsem se na toho fotbalistu těšila. Podle ultrazvuku se zdálo, že by to mohl být chlapeček, ale nevěřila jsem tomu na sto procent.