teacher /h.s. cz/

5) Jeho štěněčí oči✔️

Ahoj všichni:) vím, že jsem vám slibovala, že tenhle díl bude něco uplně wow, ale nakonec jsem ho rozdělila na dvě části, takže tady se opět SKORO nic neděje. Oops?
Love u all
-A♥

Další den ráno jsem se probudila s obrovskou bolestí hlavy. Doslova jsem si myslela, že mi za chvíli praskne.

Po pěti minutách jsem se vyhrabala z postele a šla si dolů pro prášek.

,,Dobrý ráno, babi." Zívla jsem ospale. ,,Kde máme nějakej ibalgin nebo něco takovýho?" Zeptala jsem se.

,,Dole v šuplíku." Kývla hlavou směrem, kde se měly prášky nacházet.

Vzala jsem si růžovou pilulku a zapila ji vodou. Stačilo jen doufat v to, že to zabere.

Nesnídala jsem, jen jsem si uvařila kafe, provedla ranní hygienu, oblékla se a vyrazila do školy, kde na mě samozřejmě v poslední lavici čekalo to teplý hovado

Já vím, že Louisovi hodně nadávám a mám narážky na to, že je jiné orientace. Ale nikdy to tak nemyslím. Vlastně ani nevím, co bych si bez něj počala. Je to můj malej andílek, vždycky mi nějak pomůže. Vždycky, když se mám nejhůř přijde mě utěšit k nám domů. Udělal by pro měprvní poslední a stejně tak já pro něj.

,,Ahoj." Usmála jsem se a přisedla si k němu.

,,Ahoj." Usmál se nazpět.

,,Jak se má moje princezna?" Zeptal se a cvrknul mě do nosu. Vždycky to dělával.

,,Už líp než včera. A jak se má můj princ?" Uchechtla jsem se a on pokroutil hlavou.

,,No do teď dobře." Řekl, otočil se a dělal 'uraženýho'.

,,No tak Louiso, nebuď uražená!" Provokovala jsem.

,,Kolikrát ti mám říkat, ať mojí osobu nedáváš do ženského rodu, Stylesová?!" Drknul do mě. Jen jsem otevřela pusu.

,,Jak si mi to řekl ty zmetku?" Řekla jsem a potlačovala smích.

Začala hodina a já pořád pociťovala bolesti hlavy. Přesně to jsem čekala, že mi prášek nezabere a já ve škole budu umírat bolestí. Naštěstí dnes máme jen šest hodin, což je celkem výhra, protože nám odpadlo odpolední vyučování. Někdo nahoře mě má hold rád. A teď nemyslím žáky, co jsou o patro víš.

*později*

Byla předposlední hodina. To by nebylo tak špatný, kdyby to ovšem nebyla tělesná výchova. Oh, ne počkat. To by ovšem nebylo tak špatný, kdyby to nebyla hodina s tím egoistou, Stylesem. Tak to zní líp.

Byla jsem převlečená a čekala, až se ta kudrnatá palice rozhodne, kdo dá nástup. Vybral kluka, jehož jméno je mi naprosto cizí, ale popravdě řečeno mě to nijak netížilo.

Po rozcvičce a nástupu jsme šli znovu ke kudrnatý palici a čekali na další 'rozkaz'.

Květák konečně promluvil.

,,Takže, minule jsme měli běh vytrvalostní, tak teď by jsme si mohli dát šedesátku, ne?" Škodolibě se zasmál. Na co jsem mohla dělat? Nic.

,,Budeš běhat se mnou?"  Zeptal se kluk s krásnýma modrýma, štěněčíma očima.

,,Samozřejmě." Usmála jsem se a doslova se v jeho očích ztrácela.

,,Jsem Niall, mimochodem." Taky se usmál a podal mi ruku.

,,Tiffany." Zaculila jsem se.

Šli jsme ke dráze, kde se běhá šedesátka. Nebyla jsem z toho moc nadšená, když jsem to viděla. Kdo by byl s mím srdečním stavem? Asi nikdo.

Ještě k tomu mě znovu začala bolet hlava.

Sakra Tiffany, máš to ale štěstí!

Drž hubu!

Z přemýšlení mě vytrhl Niallův hlas.

,.Jsi v pořádku? Vypadala jsi duchem nepřítomna." Zasmál se. Ano, byla to pravda.

,,Jo, jsem v pohodě." Lehce jsem se usmála a napila se z mojí láhve.

Pomalu se začali lidé rovnat do dvojic a vytvořili zástup. S Niallem jsme byli někde uprostřed, protože jsme nechtěli být mezi prvními, ale rozhodně ne ani mezi posledními.

Koukala jsem na moje spolužáky, jak běhají a musím říct, že já jsem oproti nim opravdu špatná.

,,Tak mě napadlo, jestli by si někdy nechtěla někam zajít? Líbíš se mi." Znovu mě z přemýšlení vyrušil Niall.

Podívala jsem se do jeho očí a opět jsem se v nich totálně ztratila.

,,Půjdu ráda." Odpověděla jsem bez přemýšlení a věnovala mu ten nejsladší úsměv.

Avšak úsměv mě hned přešel, jakmile jsem zjistila, že před námi nikdo není a další, kdo je na řadě jsme MY.