zrovna teď je ti nějakých čtrnáct let. To nejhorší už máš za sebou a to nejhezčí tě teprve čeká. Ale aby sis nemyslela, že teď, když ti narostla prsa, už to bude jenom samá pohádka a kafíčko, chtěla jsem ti předat pár svých moudrostí, která jsem za těch skoro třicet let, co chodím po světě, posbírala.
1. Ne, lidi nad dvacet nejsou starý
Já vím, teď určitě koulíš očima. Pamatuju si to moc dobře. Mamka s taťkou vždycky říkali: „Máme v práci novýho kolegu, je to takovej mladej kluk, pětadvacet roků." A ty ses tomu smála. Jak jako mladej kluk? Vždyť je mu proboha pětadvacet. To už je dospělák. Opravdický, nefalšovaný dospělák, co má manželku, děti, hypotéku a práci. Ten už musí mít život srovnaný.
A víš co? Nemá. Ani když tomu mladému klukovi táhne na pětatřicet, pořád život nemá srovnaný. Ono totiž celkově ta představa, že v určité fázi života už to „máš mít srovnaný" je úplně, ale úplně zcestná. Na to se připrav. Je úplně v pořádku, že nic nevíš, že se životem zdánlivě jen protloukáš a nikam nesměřuješ. Nenech se tím zastrašit. Nedovol nikomu, aby v tobě vyvolával pocit, že když nemáš směr, nemáš smysl. Máš. Máš obrovský smysl. A věř, že v každou chvíli jsi v životě přesně tam, kde bys správně měla být.
I když se ti někdy bude zdát, že jsi něco prošvihla, někde minula odbočku nebo naopak sešla z cesty, není tomu tak. Protože každá odbočka, každý zádrhel, každá nerovnost na cestě jsou strašně důležité. V životě zkrátka platí, že cesta je cíl.
Nikam nespěchej. Dospívej pomalu. Buď dítě, buď hloupá a naivní, buď idealista. Hlavně ale buď sama sebou, ve svém vlastním tempu.
2. Je v pořádku měnit své sny
Jestli si to správně vybavuju, jsi v té životní fázi, kdy si myslíš, že odejdeš brzy na gymnázium, potom půjdeš studovat do Prahy, a nakonec se odstěhuješ do New Yorku, budeš dělat nějakou děsně důležitou práci, třeba editorku New York Times, nosit kostýmky a lodičky od Louboutina a bydlet v takovém tom moderním apartmánu v mrakodrapu, kde budeš mít nad bílým gaučem velký abstraktní obraz a v ledničce vždycky lahev vína.
Nechci ti kazit iluze, ale tímhle směrem se tvůj život neubíral. Proč? Není to tím, že bych zanevřela na své sny nebo se snad někde po cestě vzdala. Jen jsem dospěla a teď už vím, že ne všechno, co si v dětství vysníme, skutečně chceme.
Svůj šedesátimetrový byt na sídlišti bych nevyměnila za tu nejúžasnější vilu na světě, pokud bych v ní měla bydlet sama. Bílý gauč nemám, protože kdo se o to má starat, a ten obraz, co mi nad tím mým šedivým visí, rozhodně není žádná abstrakce od světového umělce – vybarvila mi ho kamarádka podle čísel.
Nemám žádnou veledůležitou práci, moje práce mi není koníčkem a nedělám nic, na čem by vlastně nějak záleželo. Ale mám jisté pracovní místo, skvělý kolektiv a solidní výplatu, která mi umožňuje žít tak, jak chci. A to je vlastně to nejdůležitější.
Jen to víno mám vždycky po ruce, na tom se nic nezměnilo.
Jak vidíš, život mě zavál úplně jinam, než jsem ve tvém věku myslela. Je možné, že někde po cestě uděláš jiná rozhodnutí, než jsem udělala já, že svou trajektorii ještě změníš, ale ať zamíříš kamkoliv, věř, že teď jsem perfektně šťastná.
No a co, že mi táhne na třicet a ještě jsem neprorazila! Kdo říká, že vůbec musím prorazit, abych byla spokojená? A kdo říká, že neprorazím ve dvaatřiceti? Na životní štěstí totiž neexistuje žádná lhůta, žádné „spotřebujte do". A je naprosto normální, že se tvoje přání a touhy budou věkem měnit. Neboj se nechat jít staré ideály, když ti přestanou sloužit. Nedrž se zuby nehty něčeho jen proto, že jsi to dřív chtěla – pokud tě to nečiní šťastnou.
3. Važ si lidí kolem sebe
Jestli si dobře pamatuju, nemáš teď zrovna moc kamarádů. Třídní obrýlená šprtka, co nenechává spolužáky opisovat... Co bys čekala, žejo.
Ale neboj, tohle se změní. Za život potkáš obrovské množství lidí, kteří tu pro tebe budou v dobrém i ve zlém, co tě podrží a budou ti vždycky oporou. Nauč se takové lidi poznávat, identifikovat je v davu, a važ si jich.
Sama moc dobře víš, že mít kamarády není automatické. Že pevná přátelství a pevné vztahy dají zabrat, že se na nich musí pracovat a že jen tak samy od sebe z nebe nepadají. V životě je ale mnohem důležitější mít hrstku opravdu blízkých přátel než zástupy známých, se kterými sice můžeš vyrazit na skleničku, ale kteří zmizí z tvého života při první komplikaci.
4. Pro všechno, co je ti svaté, měj se ráda!
Jo, už je to tady zase. Zas protáčíš oči, ale na mě tohle nefunguje. Možná jsem sentimentální, ale tuhle radu do života ti dám, ať chceš nebo ne. Fakt, měj se ráda.
Protože ty, má drahá milá Ivetko, jsi absolutní bohyně. Jsi chytrá, jsi relativně hezká a vtipná, to jen tvoje okolí na to ještě nepřišlo.
„Kdybych byla tak skvělá, tak bych asi měla kluka, ne?"
Já tě slyším a chápu, že v tvojí čtrnáctileté hlavě to takhle funguje, že tenhle příměr je logický. Ale ono je to přesně naopak. Nemůžeš se mít ráda až proto, že má někdo rád tebe. Kdepak. Nejdřív musíš mít ráda sama sebe, až pak můžeš lásku očekávat od někoho jiného.
Nemusíš mít větší prsa, užší boky, menší stehna, kratší nos, kulatější oči, zářivější pleť... Nic z toho ti nezaručí štěstí. Nic z toho by z tebe neudělalo lepšího člověka nebo snad člověka, který je víc hoden lásky. Nezmeškej důležité okamžiky svého života jen proto, že si připadáš moc tlustá na plavky, moc nešikovná na sportovní den, moc hloupá na anglickou olympiádu. Zkoušej, co všechno dokážeš, neboj se neúspěchů, nenech se jimi definovat.
A až se tohle naučíš, až zjistíš, že krása je objektivní a vyvěrá z nitra, že v každém z nás je kus úžasňákovitosti, pak si budeš moci do života pustit i trochu té externí lásky. Protože co si budem povídat, ona ta externí validace je občas trošku potřeba...
Nebude to trvat dlouho a potkáš svou spřízněnou duši. A bude to nádherné. A ještě teď, po víc než deseti letech, to pořád je ten nejúžasnější člověk, jaký mi kdy zkřížil cestu. Jen to chce neuzavírat se před světem a mít oči na stopkách. Nikdy nevíš, co na tebe čeká za rohem.
A to bude asi všechno. Já vím, není toho moc. Jestli jsi čekala, že ti prozradím zázračný recept na spokojený život, pak tě musím zklamat. Jestli takový recept existuje, zatím ho přede mnou svět tají. Nicméně jeden životní trik ti přeci jen prozradím – přestaň pít instantní kafe a pořiď si moka konvičku. Věř mi, na celém světě neexistuje nic, co bys nedokázala, když k tomu budeš mít dobré kafe.
Měj se krásně, mé mladší já. A važ si toho, že tě nebolí tři dny za krkem, když omylem usneš vedle polštáře.
