Jen pro tebe

15. Šok

„Cože?!” vykulím oči.

„Panebože ne! To znělo divně. Já jsem myslel jako chodit falešně. Před Elyse.” vysvětlí. Neříkám nic, trošku mě to zesmutní. „Před Elyse?” zeptám se.

„No v pondělí jsme se rozešli, protože ji prý naštvala ta písnička od tebe, co jsem ji poslal.” vysvětlí a mě to zaskočí mnohem víc. Takže Elyse je až takhle žárlivá?

„Toby, já nevim, co na to říct. Nemůžeš se jen tak někoho zeptat, jestli s tebou bude falešně chodit.”

„Ale ty nejsi jen tak někdo!!”

To mě trošku obměkčí. „Stejně ale nechápu, proč bych to měla přijmout.” řeknu, otevřu si sešit a začnu si psát to, co je na tabuli.

„Chtěl bych ji dostat zpátky tím, že ji naštvu.”

„Tím, že se mnou budeš chodit?” povytáhnu obočí.

„Ano!” vykřikne a pak svůj hlas přepne hned do šepotu. „Prosím.” šeptne mi do ucha.

Naskočí mi husí kůže a musím sebou trošku zatřást, aby ze mě spadla a já mohla odpovědět. „Zítra ti řeknu moje rozhodnutí.” řeknu mu do očí.

Rty se mu roztáhnou do úsměvu a dotkne se mé ruky. „Doufám, že bude kladné.” a otočí se ke svým zápiskům.