TRANSFORMERS - Přes hranice času

ZTRÁTY A NIKOLI NÁLEZY

     Za ostrým skaliskem na okraji Moře rzi se krčil jinak vysoký mech. Ipex mu z pochopitelných důvodů sebral barvy, protože jemu vlastní modrá a vesele červená by tady zářily na dálku, on však potřeboval být co nejméně nápadný.

     Mezi skalisky hvízdal vítr. Ten mecha nezajímal. Nastavoval audioreceptory kvůli jinému zvuku – kovovému skřípnutí, jemuž se ten, kdo přicházel z Moře rzi, nemohl vyhnout. Drobné částečky rozpadajícího se kovu se dostaly do mezírek mezi pohybujícími se částmi brnění a při chůzi či zvednutí ruky vytvářely charakteristické zvuky.

     Zatím se krom otravného větru vůbec nic nedělo.

     Záblesk se opatrně posunul do pohodlnější pozice a tiše si povzdechl.

     Tohle místo, vyvolávající leda deprese, už bylo nějaký čas jejich domovem. Od první bitvy o Iacon mezitím uplynulo téměř sedm set let a ani jediný rok z toho časového období neproběhl v klidu. Potřásl hlavou. Jak dávno se to zdálo! Od prvního velení při obraně elektrárny, kde byl jako nezkušený nováček Ironhidovým zástupcem, po dnešní den! Nyní jako by se tu skrýval úplně jiný mech.

     Znovu si potichounku povzdechl.

     O Iacon bojovali s Megatronem několikrát, se střídavým úspěchem. Nyní ho zrovna měli v držení Autoboti už nějaký čas, ale předtím téměř dvě stě let patřil Decepticonům. Ano. Z prvního vítězství se opravdu Alpha Trion neradoval dlouho. Podruhé se Megatron důkladně připravil. Stihli zachránit sotva holé životy... Z kdysi pyšné metropole ovšem zůstala ruina.

     Když Iacon nedávno vybojovali nazpět, chtělo se mu plakat. Ve městě zbyla dvě fungující místa – a to Hlavní nemocnice, kterou Coni samozřejmě potřebovali, a Maccadam's. Bar stál nedotčen uprostřed zbořeniště, byl totiž vyhlášen neutrální zónou, kam se mohli přijít občerstvit jak Autoboti, tak Decepticoni. Díky bojům a poničenému městu se nyní bar ocitl na hranici území obou frakcí. Rozmíšky tam Maccadam netrpěl, kdokoli si cokoli začal, vyletěl z baru rychlostí blesku. Poměrně rychle se to rozkřiklo a nyní neutralitu baru uznávali bez problému úplně všichni.

     Z Archivu zůstalo alespoň něco. Věž byla sice pobořená, spodní patra se však dala používat. Nacházel se tam štáb, stejně jako prvně. Už tam ale nesídlila armáda – vojenská ležení se rozkládala vně Iaconu. V blízkosti jednoho z nich Záblesk hlídkoval. Dávno se už nespoléhali jen na přístroje, protože ty se daly oklamat. A zrovna tento fenomén jim při prvním útoku zachránil krk...

     Záblesk, dávajíc jednou svou polovinou stále pozor, se tou druhou se ponořil do vzpomínek.

Jako by uslyšel řev namáhaných motorů a probíhající komunikaci. Tam, uzavřeni v silovém poli, chránícím elektrárnu, moc možností neměli. Přílet Skyhammera a jeho přátel jim velice zvedl šance na přežití.

„Máš ho na ocase, bacha!" křičel někdo. A klidnější hlas mu odpověděl: „Už ne. Hlídej si své křídlo, dvojko!"

Skyhammer.

Dělal dojem, že je snad všude. Starscream z něj byl úplně běsný. Pokládal se za nejlepšího stratéga, jenže tenhle... grrrr... šrot... ho zdaleka předčil.

„Sejměte ho konečně někdo!" řval, na kódování komunikace z jiskry kašlal.

Posádka v elektrárně zůstala téměř bez dechu, když slyšela Thundercrackerovy povely. Zbavil se svých pronásledovatelů. Ječení motorů znamenalo rychlý obrat a hned na to uslyšeli střelbu.