Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Už jsem vcházel do uličky, kterou v momentální chvíli sdílím s Rosé. Byl jsem rád, když jsem zjistil, že se v pytlíku nachází dva koláčky. Obával jsem se ze dostanu jen jeden kousek, protože jsem sám a vždy jsem jen jeden kousek dostal ale dnešek byl výjimkou.
Byl jsem u našich krabic, ale Rosé jsem nikde neviděl, znejistil jsem. Měl jsem strach jestli se ji náhodou něco nestalo, když jsem tu nebyl, nebo jestli ji náhodou někdo neodnesl. Zkusil jsem tedy na ni zavolat.
„Ros-sé!? Ros-sé!? K-kde jsi?" sakra kde by mohla být? Snad se jí nic nestalo, pomyslel jsem si. Dlouho se nic neozívalo, tak jsem se chtěl ozvat znovu, ale najednou se ozvala. „Tady jsem." Zašeptala a pomalu vystrčila hlavu z krabic, ve kterých se právě teď nacházela. Proč šeptá? Co se tady stalo? Pomyslel jsem si. Ona jakoby mi snad četla myšlenky se zeptala. „On už tu není?" Kdo by tu měl sakra být? „N-ne nik-kdo tad-dy ne-ni." slyšel jsem jak si Rosé, která byla schovaná v krabicích oddechla.
„Jo Ros-sé mám tad-dy to jíd-dlo." Rosé se vyhrabala z krabicové království a namířila si to ke mě, ale pořád byla dost ostražitá. Podal jsem ji sáček s jídlem a ona začala vyndavat obsah. V sáčku byly dva koláčky asi den nebo dva starý a voda s příchutí jahody. „Děkuji" řekla Rosé, která se už ládovala jídlem, které jsem před chvílí přinesl.
„ Ros-sé k-kdo tad-dy vlas-stně byl?" ona se na mě překvapeně podívala odložila si jídlo a spustila. „ Byl tady nějaký chlapec a asi tě hledal, protože volal něco jako králíčku, prcku nebo drobku. Já jsem se lekla tak jsem se zahrabala do krabic. On se přišel ohnul se, ale asi mě neviděl, tak se zvedl a odešel. Jo, ale při cestě říkal něco do stylu, že se za hodinku vrátí." wow. Tak Rosé se nám trošičku rozpovídal. To jsem nečekal působila plaše.
„Ros-sé?" „Copak králíčku? Už jsi si snad vzpomněl na jméno?" jo to taky, ale nemůžu přeci jen tak obrátit nebo mužů? „N-ne. Jen jes-stli můž-žu tak-ky kous-sek?" fíha je fakt těžký s někým vést konverzaci, bez toho aniž bych si připadal, že jen otravuji. „No jasně, promiň mě to nedošlo. Na tady máš dojez to celé já už nebudu. Jen bych se možná ráda trochu napila." A jo to zase nedošlo mě. Já si vždy vodu schovám na později, abych se mě alespoň čeho napít, když už nic není k jídlu a já mám hlad.
Když jsme to dojedli a dopili Rosé se na mě podívala a já pochopil, že se chce na něco zeptat. „Králíčku už jsi si vzpomněl na jméno? Nebo nevíš jak bych ti měla říkat? Jak ti říkal tvůj majitel? Hmmm... To by mě zajímalo." tak Rosé začíná provokovat jo. To teda brzo. No nebudu ji napínat a řeknu ji to co jsem si cestou vymyslel. „ N-no m-můj p-pán mi řík-kal JK. Sklopil jsem pohled a čekal reakci. Jakoukoliv jenže žádná nepřicházela.
Po chvíli nás oba dva přerušili cizí kroky, které se blížili. Oba dva jsme se nahrnuli do krabicového království a čekali co se bude dít.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
