teacher /h.s. cz/

10) den třetí✔️

Včera Louis odešel poměrně pozdě, za což jsem byla opravdu ráda, protože nejsem zrovna samotářský typ.

Dneska jsem se probudila později než bylo zvykem. Bylo už dávno po snídani, něco kolem jedenácté a za to jsem byla ráda. Aspoň jsem měla už půlku dne za sebou a nemusela jsem řešit, co budu dělat.

K obědu byli zase nějaký hnusy. Myslím si, že nic lepšího už mi nepřinesou. Naštěstí by mě za čtyři dny měli zase pustit, takže bude zase domácí strava.

Sice nevím na co mě tady mají tak dlouho, ale nějak extra mi to nevadí. Dobře, nebudu lhát. Vadí mi to. A to hodně.

Byla bych kdekoliv jinde na světe, krom týhle místnosti.

,,Máte návštěvu." Řekla sestřička, když vstoupila do místnosti. Neobtěžovala jsem se ani otevírat oči. Bylo mi jasný, kdo přišel.

,,Louisi, nemusíš za mnou chodit pořád." Zabrblala jsem. Místnosti se ozval smích, který bych poznala snad všude. Problém byl, že to nebyl Louisův smích.

,,Pane učiteli." Prudce jsem otevřela oči a zadívala se na usměvavou osobu stojící naproti mé posteli.

,,Jen se tě potřebuju na něco zeptat." Řekl a posadil se na kousek mojí postele, což mě trochu znepokojilo.

,,Kdy tě pustí?" Zeptal se na začátek.

,,Asi za čtyři dny." Polkla jsem. Pokýval hlavou.

,,No důvod proč jsem tu. Za dva týdny se jede na 7 dní a něco jako školu v přírodě. Ale bude to spíš takovej seznamovací pobyt. Pojedou čtvťáci, což jsi ty, a prváci." Řekl a lehce se usmál.

,,Pojedu, jestli jde o to."
On se opět usmál. Co mu dnes je?

,,Doufal jsem v to. Tady máš veškerý informace a tohle potřebuju podepsat od zákonného zástupce." Podal mi asi tři papíry.

,,No a kdo s náma pojede? Naše třídní předpokládám." Uchechtla jsem se nad mojí demencí.

,,Pojedu já." Řekl sebevědomě.

Rychke jsem položila papíry a posadila.

,,Bude se tam běhat?" Řekla jsem naprosto vážně, ale jemu se na tváří vytvořili ty nejkrásnější ďolíčky na světě.

,,Ne Tiffany, nebudem tam běhat." Nakonec se jen lehce usmál a já si zase lehla.

,,Fajn, pojedu." Kývla jsem. ,,Ale jestli mě tam budete bezdůvodně buzerovat,tak-" dodala jsem, ale on ně přerušil.

,,Tiffany přišel jsem se ti hlavně omluvit. Za všechno. A hlavně za to co jsem řekl minule. Nevím co to do mě vjelo, ale prostě jsem se nasral." Řekl tvrdým tónem hlasu. Povzdechla jsem.

,,Stejně se zase něco stane. Možná jsme si prostě jen my dva nepadli do noty." Prohodila jsem jen tak do větru, ale on stejně odpověděl.

,,Slibuju, že ne." Uklidnil mě. ,,Ten týden co budeme pryč se budu chovat jak nejlépe umím." Řekl odhodlaně.

,,Tak v tom případě se už moc těším." Kousla jsem se do rtu. Nebudu tvrdit, že to nebylo naschvál.