Osudové lásky

13.Část

(O tři týdny později)

-Pohled Míši-

Nic moc se toho za ty tři týdny nestalo... Párkrát jsem šla s Ondou ven a myslím, že jsme si začali dost rozumět. Nějak jsem si to neuvědomovala, ale asi jsem do něj uplnej blázen... Jak muže bejt někdo tak dokonalej? No, abych se dostala dál.. Podle mě i Martin s Niki si začali dost rozumět a myslím, že jsou na tom podobně, jako já s Ondrou. Přála bych jim, aby se dali dohromady. Když jsou spolu, tak se oba dva usmívají jako sluníčko a hrozně jim to vedle sebe sluší... No co se týče dneška, tak mě Ondra pozval ven. Prej by chtěl jít na večeři a potom se projít po Praze, tak jsem souhlasila.  Momentálně stojím před svojí skříní a nemůžu si zaboha vybrat žádné oblečení. Nakonec jsem se rozhodla pro bílé tílko, černé kalhoty, šedý svetřík a doladila jsem to černo-šedým šátkem. Ještě jsem si vzala černou kabelku, do které jsem naházela všechny potřebné věci s sebou a byla jsem hotová.. Ještě jsem si teda připravila šedé balerínky... Ondra říkal, že se pro mě staví kolem šesté, což je přesně za půl hodinky, a proto jsem se rozhodla si ještě na tu chvilku sednout k televizi a koukat se na nějakou z těch dalších kravin, co tam dávají... Ani jsem si to neuvědomila a už někdo zvonil, tak jsem šla otevřít.. "Jé, ahoj" pozdravila jsem ho. "Ahoj sluší ti to." řekl hned a obejmul mě.. "Děkuju, tobě taky" řekla jsem s úsměvem. Měl na sobě džíny,  bílé triko, které se schovávalo pod černou mikinou. Opravdu mu to hodně slušelo.. "Tak můžeme jít?" zeptal se a podíval se na mě tázavým pohledem. "Jasně" řekla jsem. Obula jsem si balerínky a vyrazili jsme. Po cestě jsme si opět povídali.  "A do jaké restaurace vlastně jdeme na večeři?" zeptala jsem se. "Nech se překvapit" řekl a mrkl na mě. "Okej" řekla jsem.. "Tak jsme tady" oznámil po nějaké době, co jsme dorazili před nějakou vážně pěknou restauraci. Naštěstí nebyla moc luxusní, za což jsem byla ráda. Nemusím moc taková ty luxusní prostředí, kde jsou samý zbohatlíci atd... Nikdy jsem se v takové společnosti necítila dobře. Posadili jsme se  a vybírali, co si dáme.. Nakonec jsme si oba objednali špagety a vodu.. "No a jak se máš? Dlouho jsme se neviděli" Řekla jsem, protože už mě začínalo štvát to trapné ticho mezi námi.. "No, docela to ujde, jak se máš ty?" zeptal se mě nazpět.."No též to docela jde..." Řekla jsem a usmála jsem se. Pak už nám konečně donesli jídlo.. "Bylo to výborný..." řekla jsem, když jsme dojedli. "To ano" řekl Ondra.. Pak jsme už odcházeli.. Ano, samozdřejmně se to opět neobešlo bez hádky, kdo bude platit.. Nakonec jsem opět prohrála já. Ruku v ruce jsme se procházeli uličkama noční Prahy... "Noční Praha je nádherná" Řekla jsem. "To máš pravdu. Taky to tu mám rád..." řekl Ondra.. Na chvilku jsme se zastavili.. Stáli jsme na Karlově mostě.. "Ehm... No Míšo... Chci se tě na něco zeptat... Známe se už nějakej ten pátek a já nevim, jak si to za tak krátkou dobu dokázala, ale nějak jsem se do tebe stihl... No... Zamilovat... A proto se tě ptám: budeš moje holka?" řekl a já tam zaskočeně stála a koukala na něj s otevřenou pusou. "Ano, ráda" Řekla jsem když jsem si konečně uvědomila, co se právě teď stalo. Ondra se začal usmívat jako sluníčko  a pak mě políbil. Bylo to úžasné. Noční Praha a my. Nic jiného, jenom my... Teď už opravdu můžu přiznat, že ho miluju..

-Pohled Niki-

Ty tři týdny utekly strašně rychle. Několikrát jsem byla u Míši, asi dvakrát se mi stalo, že když jsem k ní přišla, zjistila jsem, že už tam je Martin. Na jednu stranu mi to přišlo trochu blbý, několikrát mi ale připadalo, že se nás dokonce Míša snaží různými způsoby dát dohromady... Čímž teda nějak nechci narážet na to, že by mi to vadilo... (:D)

(O týden později)

Seděla jsem doma nad počítačem a něco řešila. Bylo úterý, byla jsem doma sama, protože rodiče byli v práci a sestra jela někam se svojí kamarádkou. Náhle vedle mně zazvonil mobil. Byla to Míša, takže jsem to zvedla. "Ahoj, dneska budu dělat takovou malou domácí grilovačku na balkóně, nechceš přijít?" Ptala se. "Ale jo, ráda přijdu..." Odpověděla jsem a zasmála se. "Takže asi ve čtyři u nás?" Zeptala se a já jí to odsouhlasila. Zaklapla jsem notebook a začala se celkem rychle chystat. Byly totiž dvě hodiny a já ještě plánovala skočit do obchodu a koupit aspoň něco na to grilování...

Konečně jsem byla nachystaná, vypadla z baráku, zamkla a vyběhla na zastávku. Autobusem jsem sjela tři stanice, vystoupila a spěchala do obchodu. Bylo 15:40 a já vycházela z obchodu k Míše. Odtud to byl už jen kousek. Asi za pět minut čtyři jsem už zvonila u jejího domu. Přišla mi otevřít. "Jé, ahoj!" Pozdravila mě a já ji pozdravila zpátky. Úplně zářila. "Tak co, jak je?" Zeptala jsem se jí. "Super!" zahlásila, když nastupovala do výtahu. "A co ty?" Zeptala se. "Ale jo, celkem to ujde..." Odpověděla jsem s úsměvem. Dojely nahoru a odložily tašku s chipsama a už někdo zvonil. "To bude Martin..." Zahlásila. A běžela otevřít. Po chvilce se objevila nahoře i s Martinem. Usmáli jsme se na sebe, pozdravili se a objali se. "Tak co, jak jde život?" Ptala se Míša. Martin se zasmál. "Jak vidíš, zatím ještě žiju..." Po chvilce přišel i Ondra. Míša nás oficiálně představila, protože jsem ho vlastně viděla jenom tehdy v tom obchodě a taky na Utuberingu, kde jsme se ale úplně spolu nebavili... Protože jsme byli kompletní, začali jsme chystat věci na grilování, grill, maso, vynesli jsme stolek na balkon a já s Míšou jsme připravily zeleninový salát.

Konečně jsme měli všechno hotové, sedli jsme si ke stolu a začali jíst. Chvíli jsme jedli a povídali si o životě, pak se chvilku zdálo, že to zase sklouzne k tomu, že Míša si bude povídat s Ondrou a já s Martinem. Ondra s Míšou si chvíli něco šeptali, pak se Míša zasmála a Ondra ji políbil. Martin překvapením lehce pozvedl obočí. "Nechcete nám něco říct?" Zeptal se s úsměvem. "No..." špitla Míša a podívala se na nás. "No.. My s Ondrou spolu chodíme" Usmála jsem se. "Jé, to je super, moc vám to přejem.."