Tohle se mi dnes stalo a přišlo mi to neskutečně roztomilé, je to až kouzelné jak cizí lidé dokáží vyčarovat úsměv pouhou blbostí.
Vyšel jsem ze školy a šel se svou partou mých idiotů, ano mých.
Niall a Liam, byli to tací třídní blázni a já je miloval, nikoho z nich bych nevyměnil, za nic bych je nedal.
Posadili jsme v metru na lavičku a já s nima vyčkával, dokud nepřijalo jejich metro.
"Tak ahoj," věnovali mi rozloučení a já jsem každého z nich objal.
"Pa," mířil jsem ke schodům, abych se dostal na druhou stranu a tak mohl jet domů.
Nebylo mi zrovna nejlépe, hádka s rodiči a ještě únava ze školy.
Konečně jsem nastoupil do metra a do uší si dal sluchátka, která mi pustila mou oblíbenou písničku - Bang Bang.
Chytl jsem se tyče uprostřed metra a koukal na poloprázdné metro.
V tom nastoupil nějaký vyšší chlapec a držel Rubikovu kostku, skládal jí tak nepopsatelně rychle.
Jeho prsty se toho skoro ani nedotýkaly a já jen fascinován koukal, jak rychle skládá kostičky.
Bylo to tak rychlé, složil to snad pětkrát do pěti minut.
Najednou mu kostka vyleztěla a on ji stačil chytit, kdyby ne, trefila by mě.
Koukl na mě a začal se s omluvným pohledem smát, rozesmál jsem se také a koukal na něho, jaké má ďolíčky ve tvářích, byl tak pohledný.
Stále jsem se usmíval a koukal na něho, jak opět rychle skládá kostku.
Ozval se název mé stanice a já spozoroval, jak si kostku zandal do kapsy, usmál jsem se.
Vyšel jsem ze dveří metra a mířil si to na svou zastávku, odkuď jezdím domů ze školy každý den.
Stoupl jsem si do řady a jen čekal na autobus, který tu měl za pět minut být.
Většinou už bych byl desátý či dvacátý v řadě, ale já byl třetí, bylo to divné.
Písničky urychlilo mé čekání a já jsem si vyndal svou peněženku a zaplatil jízdenku, šel jsem úplně dozadu a sedl si do zadní řady.
"Ahoj," vyrušil mě úsměv a já si vyndal sluchátko.
"Ahoj," usmál jsem se a zjistil jsem, že je to ten kluk z metra.
"Jsem Harry," podal mi ruku a já zčervenal.
"Loui," vydechl jsem a koukl opět na kostku, kterou si vyndal.
"Jak to děláš?" Vydechl jsem překvapeně a on se jen usmál a začal mi to vysvětlovat, jen jsem přikyvoval, ale vůbec jsem neměl tušení jak.
"Musím už jít, budu vystupovat, tak ahoj, trénuj si to a uvidíme se příště," věnoval mi kostku a já na něho celý červený koukal.
Zasmál se a když viděl můj zasněný pohled, věnoval mi jemný polibek na tvář.
"Ahoj Lou,"
