Lauren, kdo jsi?

Nic mě nemůže spasit

"Co tu dneska děláš? Nebyla jsi tu ani nepamatuji," ječela na Lauren kamarádka Lola. Samozřejmě se tak nejmenovala, ale čím jste na nižším postavením v žebříčku kurev, tím dementnější máte přezdívku. 

"Říkala jsem si, že bych se tu mohla stavit a popovídat si s pár lidma." Hudba byla opravdu ohlušující, člověk skoro neměl šanci slyšet svoje myšlenky.Oproti Lole se Lauren najednou cítila extrémně oblečená a to i přes to, že na sobě měla bílý top po pupík a šortky, ze kterých ji lezla půlka zadku.  Lola byla jiný kalibr, měla na sobě kožené černé kalhotky s vysokým pasem a k tomu jenom obyčejný pás v oblasti hrudi a dlouhé bílé korále - možná měla pocit, že ji trochu zakryjí. Lauren se vždy líbily její na krátko ostříhané černé vlasy. Vypadalo to tak nežensky a zároveň sexy.

"A koho budeš všechno hledat? Já mám dneska moc práce."

"Baby!"

"Nahoře v salónu," zaječela Lola a usrkla si doušek ginu. Lauren se jenom usmála a zamířila za svým cílem. Baby už moc nepracovala, spíš radila ostatním holkám. Ale Lauren... Lauren měla za všech děvčat nejradši.

"Miláška, co ty tady dělat?" starší dáma se k Lauren rozběhla. Voněla drahým parfémem a byla jemně nalíčená. Prostě dokonalá, co více k ní říct. Její exotický vzhled přitahoval spoustu mužů, ale dnes tu byla spíš pro ostatní holky. 

"Chtěla jsem s tebou o něčem mluvit." Lauren se chtělo plakat a když konečně řekla, co ji teď tíží, uvědomila si, jak moc se přetvařuje před ostatními. Jak moc nikdo neví, jak se cítí. Nikdo nezná její trápení, její pravé problémy. Každý si myslí, jak je silná osobnost a přitom se může lehce rozfoukat jako domeček z karet. Milovala svého syna víc než cokoliv na celém světě, víc než sebe. Co má však dělat teď? Teď čeká na radu od ženy, co je jako její maminka a nebo se už rozhodla?

"Ty víš, šo musíš uděľat, už kvůli Miška." Baby ji chovala v náručí jako miminko. Hladila ji po kudrnaté hřívě a houpala. Jak moc si Lauren přála žít jako normální člověk.

"Já vím, ale... Chtěla jsem žít normálně."

"To nikty nebudeš."

"Proč ne?" vypískla a po tváři se ji kutálela velká slza, která došla až k její rtům. Byla slaná a přesto Lauren přišla jako to nejhořčejší, co kdy v životě chutnala.

"Uš ses tak narodila, děfenko.  Todle uš nežměníš." Dívka se zvedla z náruče a pohladila Baby po tváři. Lauřina tvář říkala děkuji, ale oči... ty prosily o to, aby to nemusela udělat. Baby ji držela za ruku a věděla, že tohle to překrásné děvčátko navždy změní. Mnohem víc než to, že se ji narodilo dítě s člověkem, kterého milovala z celého srdce. Kdyby se šlo za kurvy modlit, určitě by to teď Baby udělala, ale každý ví, že je nic nespasí.