Fifty Shades Of Draco (POZASTAVENO)

Kapitola 3.

Vyšel jsem z knihovny a vydal se chodbou směrem ke koleji. Blížil jsem se k záchodkům a chodbou se najednou začaly rozléhat dívčí hlasy. Když jsem přišel přímo ke dveřím s nápisem "Dámy" zjistil jsem, že hlasy vychazí právě odtamtud. Přiložil jsem ke dveřím ucho a zaposlouchal se do rozhovoru. "Malfoy mě chtěl vohnout!" - Grangerová... "Nekecej! A co jsi udělala?" - Láskoradová... Z hlasů jsem okamžitě poznal, mezi kým se rozhovor odehrává... "Co bych asi dělala? Normálně jsem ho nakopla do rozkroku a utekla jsem!" Grangerová zněla dost podrážděně, což mě činilo obzvláště šťastným a tak jsem se spokojeně ušklíbl a čekal jsem, co uslyším dál. "Jsi hloupá? Vždyť to je Draco Malfoy! Já bych s ním šla hned!" " tato Střelenčina slova mě tedy dost překvapila "Tak utíkej, myslím, že ho najdeš na zemi v knihovně!" řekla Grangerová ironicky a se vztekem v hlase, načež jí Láskoradová oznámila "Zajdu si vypůjčit knihu... Na noční čtení..." Vítězoslavně jsem odlepil ucho od dveří a ladně odskákal zpět do knihovny.

Klika cvakla, dveře letí, někdo vchazí do dveří knihovny. Čekal jsem potichu za regálem. Měl jsem na sobě jenom hábit. Nic víc. V uličce mezi regály se vyrýsovala silueta s dlouhými vlasy. Zavřel jsem oči, nasadil sexy výraz, napočítal jsem do tří a vlítnul do uličky se slovy "Vím, po čem toužíš a jsem připraven ti to splnit tady a teď!" po těchto slovech jsem rozepnul hábit a náhle jsem tam stál úplně přirozeně. Oči jsem svůdně otevřel a myslím, že v ten okamžik jsem měl něco jako infarkt. Přede mnou nestála žádná krásná dlouhovlasá blondýnka - vlastně přede mnou vůbec nestála dívka, ale školník Filch! Vytřeštil jsem vyděšeně oči. Nemohl jsem se studem ani pohnout. Myslím, že v tu chvíli jsem vypadal jako nějaká antická socha - a to doslova! - jejíž autor jí chtěl v tváři vyobrazit maximální zděšení. Filch na mě zprvu jen zíral s otevřenou pusou, myslím, že to bylo poprvé, co někdo opravdu vyděsil jeho -obyčejně to bývá naopak . Takhle jsme tam naproti sobě stáli dokud jsem nedostal do nohou zpátky cit. V tu chvíli jsem rychlostí světla ve vakuu sebral ze země plášť
a skočil zpět za regál, odkud jsem před pár minutami vyskočil. "Budu dělat jako že se vůbec nic nestalo." řekl skřehotavým hlasem Filch a odkráčel pryč z knihovny.

Utáhl jsem si kravatu, narovnal límeček a přes ramena hodil hábit... Psychicky jsem byl na úplném dně... Měl jsem tisíc chutí se na té kravatě oběsit a pětset chutí se jít alespoň někam zahrabat. Vydal jsem se pryč z knihovny - pryč z místa plného bolesti a exhibicionismu. Otevřel jsem dveře a v ten moment jsem dostal druhý infarkt. Za dveřmi stála šibalsky se smějící Střelenka Láskoradová...