I want you

~28~

Zayn

Oči ji planou touhou, střelím pohledem k hodinám; měla by si vzít antibiotika... Když mi ale do úst zakňourá spokojeností, vykašlu se na všechno a vnímám jen její tělíčko. Stačí chvilka a ona prosí, že ji tohle nestačí. Že potřebuje víc.
Potlačuju smích a dál, jakoby nic, ji tvořím modřinky na krku a hrudi, zatímco ji stále uspokojuju rukou.

„Miláčku, prosím!" Prohrábne mi vlasy a já se nad ní milostivě vytáhnu. „A co bys chtěla?" „Mít tě v sobě?" „Ale miláčku, to by znamenalo, že přeskočím, co jsem řekl." Snažím se tvářit pohoršeně, čekám, že se rozesměje, ale ona mi jen omotá ruce kolem krku a do rtů šeptá, ať ji netrápím. Že ví, že i ona mě zlobila, ale přece to sám chci.

Moc dobře ví, jak po tom toužím. Moje nadrženost ji tlačí do bříška a ona mě stále prosí, polibky oblbuje...
„Sárinko, ale ty si tohle zasloužíš!" Ublíženě, nesouhlasně zakňourá a vypne hruď, když se ji přisaju k prsu.

Její tělíčko postupně flekatí. Krk, hrudník několik modřinek jsem pracně vytvořil i na bříšku, bocích, podbřišku. Líbám ji na pupík a ona opět znovu, zoufale, prosí ať si ji vezmu.

Položím se ji do noh. Hrudník se ji začal překotně zvedat a vytáhla se na loktech.
„Styles a nejen on, by pro tenhle pohled zabíjeli." Protáhl jsem ruce pod jejími stehny a sevřel ji boky. „Jenže tohle smíš vidět jen ty." „Nezapomínej miláčku, že jsi stále nemocná. Nevykřič si hlasivky." Chtěla něco říct, ale nestihla to. Pokojem se ozvalo spokojené zasténání a ona se položila na záda. Vycházela pánví vstříc mé tváři, a když začalo být rozkoše, na její tělo moc, snažila se ode mě dostat.
Svíral jsem její boky, stahoval ji zpět k sobě a spokojené steny se změnily na výhružná slůvka, protkaná slastným křikem.

„Lásko, vypadá to, že budeme zase měnit povlečení." Věnovala mi zničený pohled a omotala ruce kolem krku. Prudce oddechovala, hladila mě ve vlasech a jen se na mě dívala.

„Nejsi spokojená? Nelíbilo se ti?" Začala se smát a omotala mi nohy kolem pasu, spokojeně sykla, když jsem na ni nalehl. „Líbilo. Křik a prosby, ti jako důkaz nestačí?" „Evokuje to ve mně myšlenky na to, co budeš dělat, až tě budu šukat." „Nechceš to zjistit?" „Chceš?" Broukne na souhlas a odmítavě mi šeptá do rtů, že si na mě teď, sednout nechce.

„Počkej," „Co, miláčku?" „Chceš dnes... Všechno?" „Prdelko, máš strach o prdelku?" „Možná trošku?" „Neublížím ti, neudělám to, když nebudeš chtít. A až to udělám, tak se ti to bude líbit."

Hryže si ret, plaše se na mě dívá a já marně v duchu přemýšlím, odkdy umím být něžný a opatrný.
Sevřu v ruce penis a něžně ji projedu. Semkne víčka a roztouženě zavzdychá. Na rty mi vyskočí spokojený úsměv. Podívá se na mě, stáhne si mou hlavu ke své a tiše cosi zašeptá.
„Co chceš, miláčku?" „Fuck me!" „Opravdu?" „Zayne!" Potlačím smích a přestanu ji trápit. Semkla víčka, prohla se a pokoj vyplnil spokojený sten.
Sledoval jsem mimiku její tváře, užíval si, jak je mokrá a úzká a přirazil na doraz. Vykřikla a otevřela oči.

„Ježiši!" „Chceš toho nechat?" „Vytáhni ho ze mě a zabiju tě." „Divoško." Z něžných pohybů, se stávaly tvrdší, rychlé tempo se střídalo s pomalým. Na ramenou mi spočívaly její nohy a ona mi s každým přiražením dávala hlasitě najevo, že se ji to líbí.

"Dívej se na mě!" Otevře oči, které slastí přivírala a pobaveně se usměje. „Pojď blíž." Sjedu na lokty, omotala mi nohy kolem pasu a sevřela mě v sobě.

"Nezavírej je, chci se dívat. Miluju je." Vrčím, když slastně přivírá oči. Pobaveně se uculí a zakousne se mi do rtu. "Nejde to, lásko." Znovu semkne víčka a celá se napne. Její reakce jsou jednoduše dokonalé. Reaguje, dotýká se mě, každým pohybem, každou hláskou mi dává najevo, jak se ji to se mnou líbí.

Záda i ramena mě pálí. Drápky mi surově řeže kůži a já se dobrovolně nechávám. Nesnáším, tyhle značky, ale ji dovolím všechno. Syknu, tohle hodně zabolelo. Otevře oči a omluvně mě políbí.

"Odpusť." "Značkuješ si mě?" "Nesmím?" "Nesnáším to." Ztuhne a ruce ji z mých zad sjedou. "Miláčku, nech mě domluvit, než něco uděláš." "Jak to myslíš?" "Protože tobě, dovolím všechno. Šelmičko." Zaculí se, tak, jak to umí jen ona a tentokrát mi nehty přejede přes krk. Zavrčím. Vytvořila mi škrábanec od krku až skoro na břicho. "Hej!" „Odpusť." Škodolibě se zaculí a vřískne. „Hajzle!" „Mrcho." Přirazil jsem velmi tvrdě a ona mi věnovala ublížený pohled, který se vzápětí změnil.

Zahákla mi ruce za krk a dožadovala se velení. Milostivě jsem se přetočil na záda, aniž bych z ní vyklouzl. Sotva jsem ležel, usmála se - asi jako hladový krokodýl – a nazvedla se. S neskrývaným vztekem, jsem na ni pohlédl. Klečela nade mnou a začala mi honit.