Kapitola 12.

1.8K 105 8
                                    

*Unešen polibky*

Zvláštní pocit prostupující mou hrudí. Nebyla to láska ani vášeň a dokonce ani mrtvice, nýbrž Grangerová bušící svými pěstmi do mé hrudní kosti.  Odtáhl jsem se a opět silně uchopil její zápěstí, které jsem v "líbací hypnóze" pustil. Vážně jsem na ní pohlédl a zamračil se "To bolelo!" napomenul jsem jí s mojí rutinní vášní v hlase. Vzhléhla ke mě svýma oříškovýma očima a opětovala mi zamračený výraz "Nezájem Malfoyi! Nemáš se mě dotýkat! Z tvých dotyků je mi akorát--." než stihla svoji větu doříct, její zápěstí jsem silně přibouchl na zeď za ní. Vzdychla a její hruď  se začala nepravidelně zvedat. Asi jí to trochu vyděsilo, ale vůbec mi jí nebylo líto. Ba naopak... Dělalo mi to moc dobře..."Co je Ti z mých dotyků?!" řekl jsem skrz zaťaté zuby a své čelo přiložil na to její. Vpíjel jsem se jí do očí a pozoroval jak se jí nervozitou zužují panenky. "Je mi z t-tvých dotyků..." zašeptala. Její tón zněl mnohem mírněji než ten, co měla v hlase před několika okamžiky a její nádechy náhle nabraly pravidelnosti. "Hm?" hlesnul jsem nedočkavě "Je mi z nich zvláštně.." dořekla konečně a zmateně zamrkala. Její slova mě poněkud překvapila a tak jsem tázavě pozvedl obočí. Moje gesto zřejmě pochopila a tak začala hned vysvětlovat... "Nejdříve ses mi hnusil, vůbec jsem si neuměla představit, že by ses dotýkal mojí školní brašny... Natož mě... Ale teď mám takový zvláštní - né hezký, ale ani špatný- pocit z toho, že jsi tady, takhle blízko mě..." dopověděla a sklopila oči do země. Chvíli jsem si tohle souvětí přehrával v hlavě a bádal nad jeho hlubším smyslem. Na nic jsem nepřišel...

"Hmm, v tom případě nevidím důvod, proč přestat" zašeptal jsem...


Omlouvám se za neaktivitu a za super-krátkou kapitolu :D Mám toho teď víc ve škole :/ Snad chápete :) Moc doufám, že se Vám bude tahle kapitola líbit aspoň jako ty předešlé :) Přeji krásný den plný zááábavy! :3 :D

Fifty Shades Of Draco (POZASTAVENO)Kde žijí příběhy. Začni objevovat