I want you

~63~

„Jenže to se nestane." „Ne?" Máma se na něj pochybovačně šklebí, ale on se dívá jen na mě. Ví, na co myslím a má v očích bolest.
 „Ne, nestane. Moniko, já mám tvou dceru opravdu rád, je to nejdůležitější, co v životě mám. Nechci o ni přijít. Zamiloval jsem se ve chvíli, kdy jsem ji uviděl poprvé a zařekl se, že bude patřit jen mně. A kdybych ji nějak ublížil, zmizel bych vám všem ze života. Neubližoval bych ji i dál..."

Chci se zvednout a jít za ním, ale mamka po mně skočí a mračí se. „Pusť mě! Mamko... Já ho mám ráda, rozumíš? Nechci, abys opustila Yasera, i jeho mám moc ráda, a nechci se vrátit domů! Jsem doma tady, s ním! Jestli se mám spálit, tak klidně, ale nenuť nás být od sebe. Jinak se ti to vymstí." V ruce ji zůstane moje mikina a kolem těla se mi omotají Zaynovi ruce.

„Moniko, jestli ti vadí pohled na nás, najdu si byt a vypadnu. Myslím, žei táta to uvítá... Já jsem hajzl, já to přiznám, ale Sáru opravdu miluju. Proč to nechceš pochopit?" „Protože je to moje jediné dítě! Moje holčička..." Sesune se na pohovku a rozpláče se. Nechápavě se na ni díváme a ona se několikrát lapavě nadechne. Pláč ji krátí dech a ta tam, je precizní make-up.
„Protože ona je vymodlené dítě! Jediná živá vzpomínka na to, jaký byl život s tvým otcem! Sáro, teď vidím, jak se na Zayna díváš... Co se stane, když ti ublíží?" „Mami..." „Na to odpověď nemáš. Dobře, Yaser dnes domů nepřijede, musí pracovně vedle do města. Řeknu mu že vše vím zítra, a vy, si dělejte co chcete, ale až si ublížíte, tak za mnou nechoďte."

Odešla, z patra práskly dveře a já se na něj podívala naprosto zničeně. Zavrčel, vyzdvihl mě na sebe a zabořil mi tvář ke krku.

„Vím, na co myslíš, a nestane se to. Já tě nikdy neopustím." Přesunuli jsme se ke mně do pokoje. Zayn za námi zamkl a teď mě držel v náruči. Hladil mě po paži, sem tam políbil do vlasů.
„Co když jo?" „Nikdy." „Zaynie..." „Odešel bych. Nebyl bych ti na očích, ale já tě nikdy nevyměním za jinou. Myslel jsem, že mi věříš." „Věřím ti, ale zároveň chápu mamčin strach." „Čeho se tak bojí?" „Když táta umřel, bylo to těžký. Nechtěla jsem to pochopit..." Vytáhnu se do sedu a odepnu si od kotníků řetízky.
„Co to kurva je?!" „Nevíš?" „Nikdy jsem si toho nevšiml...!" „Proto řetízky. Nosím je i ve chvíli, kdy mám kozačky. Achillovku si málokdo prohlídne, ale i tak."

Zayn

Nevěřícně si prohlížím tmavá místa po jizvách, které zdobí obě její Achillovky. Když mi ukáže několik dalších jizviček na krku a pár na zápěstích – ani ve snu mě nenapadlo, že by si ubližovala. Sám jsem měl plno jizev a dával jsem to jak u sebe, tak u ní, za vinu dětství -.

„Lásko..." „Bolelo to! Přišla jsem o tátu a máma se pro čas uzavřela do sebe... Nějak jsem tu bolest ze sebe dostat musela. Když to zjistila, vyděsila se a začaly jsme se spolu víc bavit a tak... Ona se teď ale bojí, že když přijdu o tebe, tak si znovu začnu ubližovat." Šeptá mi do krku, studí mě na něm její slzy a já ji znovu utvrzuju v tom, že to se nikdy nestane.

Usne, Monika nás přijde zkontrolovat. Sjede mě kritickým pohledem, ale neřekne ani slovo a i když váhám, jestli by nebylo lepší odejít k sobě, zůstanu u ní.

Vzbudí mě na večeři. Nechám se krmit, ona mi pak tiše šeptá do rtů, jestli se s ní nevykoupu. Hlavou mi víří dotazy na Moniku, ona se nejistě ušklíbne a bez zájmu pronese, že na ledničce je vzkaz, že jde s nějakou kamarádkou na večeři a do kina.

Sedím před ní, masíruje mi ramena, líbá na krku a já si tu chvíli fakt užívám. Ani se nebrání, když mám dost a chci ji masáž oplatit. Spokojeně vrní, naklání hlavu, se smíchem mě chytá za dlaně, když ji kloužu od ramen k prsům.
V posteli mi předvede, jak je divoká a ráno mi uštědří bolestný políček.