I need you! I want you too!

,,...marry me?"

Z pohledu Beth

Zamžourala jsem, protože mi do očí svítilo pronikavé světlo. Zmateně jsem se rozhlédla po neznámé místnosti, kde jsem se právě teď nacházela.

,,Už jsi vzhůru princezno, bál jsem se, že se ti něco stalo" ozval se hlas u postele na které jsem ležela a já uviděla Nica. V tu chvíli se mi vrátili všechny vzpomínky, jak kvůli mě přijel, co se stalo minulou noc, naše procházka po městě a pak...

Kluk, kterého miluji jako nikoho jiného mě požádal o ruku.

,,Co, co se stalo?" zmateně jsem se ho zeptala a rozhlédla se po nemocničním pokoji.

,,Potom, co jsem tě požádal o ruku jsi omdlela a někdo z té japonské expedice zavolal do nemocnice" řekl mi a chytil moji ruku do té své. Super, on mě požádal o ruku a já místo odpovědi omdlela.

,,Pořád jsem ti neodpověděla" zašeptala jsem a stiskla jeho ruku.

,,To nevadí, vím že to byla hloupost, a oml-" Nestihl to doříct, protože jsem se k němu natáhla a jemně ho políbila.

,,Ano vezmu si tě" usmála jsem se na něj a pohladila ho palcem po tváři.

,,A-ale to nemusíš, teda pokud nechceš tak to nedělej, a-" Zase jsem ho přerušila polibkem.

,,Miluji tě Nico a přijímám tvojí žádost" znova jsem se usmála a tentokrát už neřekl nic, jen mě znovu políbil.

,,Řekni mi, že to není jen sen" zašeptal a zvedl mojí ruku, aby ji mohl políbit. 

,,Na to bych se spíš měla ptát já" vydechla jsem a znovu si ho přitáhla do polibku. Ono se to opravdu stalo. Já se budu vdávat. V osmnácti budu vdaná.

,,Dobrý den slečno Johnsnová, vidím že jste se probudila" ozval se ode dveří cizí hlas a já se rychle od Nica odtrhla. Ve dveřích stála blonďatá doktorka s brýlemi asi kolem třicítky a držela v ruce nějaké papíry. 

,,Dobrý den doktorko" pozdravila jsem ji s úsměvem, teď mi ještě nějakou dobu úsměv z tváře nezmizí.

,,Pane Parkere, mohl byste nás tu s vaší...?"

,,Snoubenkou" odpověděl Nico a usmál se na mě. Snoubenka, to zní... Zajímavě, líbí se mi to.

,,Mohl byste nás tu s vaší snoubenkou nechat osamotě? Ráda bych si s ní promluvila a byla bych ráda, kdyby jste se vrátil do čekárny a informoval matku slečny Johnsnové, že je její dcera vzhůru" Nico kývl na souhlas, vstal, naposledy mě políbil na čelo a odešel ven. 

,,Takže slečno Johnsonová, chtěla bych si s vámi promluvit o vašem zdravotním stavu" řekla doktorka a sedla si na židli vedle mé postele. Přikývla jsem a opatrně si sedla, nechtěla jsem při rozhovoru ležet.

,,Slečno Johnsnová, netrpěla jste v poslední době nevolnostmi" zeptala se mě a posunula si brýle na nose. 

,,Ano" odpověděla jsem jí, vlastně i teď mě bolelo břicho. 

,,A co únava?" položila mi další otázku. 

,,Také, takže co mi je? Není to chřipka?" zvědavě jsem se zeptala a rukama si objala bolavé břicho.

,,Ne slečno, vaše zdraví je ve výtečném stavu" pousmála se doktorka a začala něco lovit mezi těmi papíry.

,,Tak co mi je?" zmateně jsem se jí zeptala.

,,Udělala jsem vám pár vyšetření a zjistila jsem tohle" řekla a ukázala mi papír na kterém byly nějaké šmouhy. 

,,Jste těhotná slečno" Všechna ta radost, kterou ve mě vyvolal fakt, že jsem zasnoubená s klukem, kterého miluji hned zmizela.

,,C-co?!" vyděšeně jsem vykoktala a k bolesti břicha se přidala i bolest hlavy. 

,,Nebojte se slečno, obě dvě děti jsou v pořádku a zatím vše vypadá dobře" usmála se doktorka a já neměla daleko do toho, abych se tady složila.

,,Čekáte dvojčátka, gratuluji vám" A to byla poslední slova, než jsem zase upadla do tmy. 

Z pohledu Nica

Seděl jsem v čekárně sám s Emily a snažil se neusmívat tak moc, jak bych chtěl. Ona opravdu souhlasila. Moje princezna souhlasila s tím, že si mě vezme. To je to nejlepší, co jsem kdy slyšel. Opravdu souhlasila, že se stane mojí ženou a zůstane se mnou... Navždy. 

,,Paní Johnsnová vaše dcera opět omdlela" oznámila doktorka, která se vrátila do čekárny. To měě hned postavilo na nohy, stejně jako Emily. 

,,Co se jí proboha stalo? A co s ní vlastně je?!" vyděšeně se jí zeptala Emily a z jejích očích vyzařovala starost o dceru. 

,,Nevím pokud vám to mohu říct" nejistě odpověděla doktorka a nervózně si skousla spodní ret.

,,Je to její matka probůh! Ta musí vědět co s ní je!" obořil jsem se na doktorku, štve mě jak všichni doktoři nikdy nechtějí nic říct.

,,Uklidněte se pane Parkere, vaše snoubenka je v pořádku je-"

,,Snoubenka?!" přerušila ji Emily a zmateně se na mě podívala. 

,,Požádal jsem ji o ruku" zamumlal jsem a snažil se vyhýbat jejímu pohledu.

,,To si s tebou vyřídím potom. Teď chci vědět, proč moje dcera dnes už podruhé omdlela a podle Ni- jejího snoubence trpěla nevolností" mávla nad tím rukou Emily a výhružně se na doktorku podívala. 

,,Vaše dcera omdlela po zjištění, že je těhotná" 

,,Těhotná?!" vyjekla Emily ve stejnou chvíli jako já. 

,,Ano, slečna Johnsnová čeká dvojčata, předpokládám že pan Parker je otec" Teď to málem seklo se mnou a kdybych se nezapřel o zeď, tak bych opravdu spadl na zem. Ale Emily na tom tak dobře nebyla a opravdu spadla na zem, doktorka ji málem nestihla zachytit. 

,,Jste v pořádku pane Parkere?" zeptala se mě doktorka, když jsem jí pomohl s Emily. Nevnímal jsem jí, mohl jsem myslet jen na to, že dívka kterou miluji, kterou jsem požádal o ruku nosí moje děti. Naše děti.

A/N

Konečně je to venku! 

Pár z vás to sice tušilo, ale teď už je to oficiální :D 

Ach jo, už nám zbývájí asi jen tři kapitoly, mě se bude po tomhle příběhu tak moc stýskat :( Ale všechno musí jednou skončit a tohle taky, takže se pokusím, aby ty poslední kapitoly stály za to, i když všechny už asi víte, jaký bude konec :D

Cathy-corn

  „Celé město se může přestěhovat, ale studna ne. Milenci se potkají, uhasí žízeň, založí rodinu a vychovají děti tam, kde je studna. Ale když se jeden z nich rozhodne odejít, studna nemůže jít s ním. A láska, i když je stejně čirá, jako ta voda ve studni, tam zůstane také."