Seděl jsem na chotbě na židli a držel svého černovlasého přítele za ruku.
Moje ruce se klepali a nervozita jen stoupala.
"Bojím se," vydechl jsem a koukl do jeho čokoládových očí.
"Lásko neboj se, nemusíš se bát, zvládneš to," povzbudil mě Zayn a já pomalu vstal, načež on vstal taky.
"Miluju tě,"
"Já tebe," políbil jsem ho a vešel do dveří na operační sál.
Transplantace srdce, nejhorší noční můra.
"Operace byla úspěšná," usmál se na mě po několika hodinách doktor a já mu úsměv opětoval.
Pomalu jsem vstal, ale cítil jsem silnou bolest v hrudníku, musel jsem ale oznámit své lásce ten úspěch.
Když jsem za pomoci doktora vyšel z pokoje, naproti sobě jsem uviděl většího plyšového medvídka a na tom kartičku.
Ahoj zlato, moc se omlouvám, že tu s tebou nejsem už po té operaci, opravdu mě to mrzí.
Ale budu vždy v tvém srdci, navždy, miluju tě.
Zayn x
Zmateně jsem koukal a pak vyhledal sestřičku.
"Kde je ten chlapec, který tu semnou byl před operací?" Vyhrkl jsem zmateně a nešťastně.
"Oni vám neřekli, kdo byl dárce?"
