Dvě nespoutaný víly,
co se vidí poprvý.
To že prahneme
po cigaretovym kouři,
se snad nikdo nedoví.
Dusíme se vzájemně v upřímnym objetí,
myslim,
že se moje hlava
samym štěstím rozletí.
Po Hlaváku spolu
až na konec světa,
v našich básních neschází
ani jediná, důležitá věta.
Sníme o víně
a cigárech
na otevřený střeše,
sníme se dívat,
jak se vesmírnej prach
z oblohy snese.
Stavíme věž,
která stoupá až do nebe.
Hledáme marně lásku,
která tolik nezebe.
Jsme královny kouzelný galerie,
ke klukům asi ztrácíme všechny sympatie.
Jsme holky,
co píšou svoje básničky
na černočernou tabuli,
dvě poetický duše
co vzájemně se samy sobě,
do osudu vetknuly.
Dva páry křídel přežívající na vysněnejch vrcholcích střech,
jestli ti teď není nejlíp,
radši to tak nech.
Všechno přebolí.
Když víla najde vílu.
Sedíme nad kafem
a marně toužíme napsat
aspoň půlku verše,
možná se snažíme až moc.
Kreslíme nebe třpytivejch hvězd, bojíme se přelidněnejch měst.
Anulee3 💕
