I want you

~186~

„Máááámííííííí." „Ano! Vydrž." „Máááámíííííí!" K Sofince se přidal Adámek. Seděli na nočníkách v koupelně a překřikovali se.
„Mami!" „Už jdu! Zaynie, jen to zcedím. Jdi za nimi a pohlídej je." „Mami, průser." Vytřeštila jsem oči před sebe. „Kde jsi vzal to slovo?!" „Od táty..." „O tom si ještě promluvíme, chlapečku." Zaynie na sucho polkl, vzápětí bouchly dveře od domu.
„Jsem doma!" „Tatínek!" Zaynie odpelášil, Zaynův smích se nesl až ke mně a mrňousci stále křičeli.

„Už jsem tady. Umyjeme prdelky? Co to je?" Lapala jsem po dechu a zírala na prádlo, které bylo ještě před deseti minutami voňavé, vyprané, vyžehlené a úhledně složené.
„Na!" Vrazil mi Áďa do ruky Zaynovi boxerky. „Co to je?" „Toto!" Oba se culili a ukázali zubní pasty, i flašku od sprcháče a gel na vlasy.
V duchu jsem Zayna profackovala. Jeho sprcháč, jeho gel... Kolikrát mu budu muset říkat, aby věci dával nahoru na poličku, ne na vanu?!
„Děláte si srandu?" Jen se zachichotaly a prosvištěli kolem mě. Tátův hlas je ušetřil výslechu.

„Co tu vyvádíte, lásky moje?" „Tvoje děti," Popotáhla jsem a divadelně odhodila jeho boxerky na zbytek hromady hrůzy. „Použili pastu, tvůj gel na vlasy i sprcháč, aby zaneřádili jak koupelnu, tak vyprané, vyžehlené prádlo!" Už před chvíli jsem se obrátila a zabodla mu prst do hrudi. „Tři hodiny jsem nad tím stála! Nejede totiž sušička. Manuál k pračce máš tam, přeji ti příjemné žehlení a hlavně úklid. Jdu dodělat oběd. A mimochodem, Zaynie mluví sprostě." Aby moc neremcal a byl rozhozenější, stáhla jsem si jeho překvapenou tvář k sobě a hladově políbila.

„V noci budu chtít odškodnění." Zamumlala jsem a při odchodu jej plácla po zadku.

„To myslíš vážně?" Nadskočil a s pohledem spráskaného psa se usmál. „Co?" „Toto." „Řekla jsi, ať to udělám..." Po obědě, kdy pračka vesele běžela a věšel pak i prádlo, jsem si já hrála s dětmi.
Zaynie měl tendence tahat dolů knížky a opisovat písmenka, učit se čísla... Hra na školu se stala denní tradicí. Z dvojčátek si udělal spolužáky – zuřivě vybarvovali malůvky, které jim nakreslil táta. Nestačily obyčejné omalovánky, chtěli ty od táty a přes to, nejel vlak.
„Ale, nečekala jsem, že opravdu budeš žehlit." Povýšený úsměv, drzé odfrknutí a já si jen zabořila tvář do dlaní. Že jsem nemlčela...

„Věděl jsem, že přijdeš. Že mě Zaynie práskne." Narazila jsem do jeho těla a špulila uraženě pusu. „V noci chceš odškodnění?" „Jo!" „Moje děti možná zaneřádili koupelnu, ale já stojím u prkna. Já si zasloužím odškodnění, nemyslíš?" „Ne. Myslím, že dnes budu velet já." „To si jen myslíš." „Necháš mě nahoře, a rád." „Myslíš?" „Vím to." „Lásko, jsi až moc jistá. Víš, že i když to slíbím, stejně jsi pak pode mnou. Neubráníš se mi a já nechci jen nečinně ležet. Jasně, výhled na tvý tělo je dokonalej, stejně jako sledování, jak se na mě nabodáváš, ale miluju tu odevzdanost a bezbrannost v tvých očích, protože v tu chvíli vím, jak moc mě miluješ. Jak miluješ to, co s tvým tělem dělám a jak to dělám. Jsi v tu chvíli zranitelná. Stejně jako v momenntě, kdy se mi choulíš v náručí a sledujeme film, jo, ale při sexu, to je jiný. Nerad o to, co přitom já cítím, přicházím." „A co cítíš?"

„Maminko? Tatínku?" Zpoza dveří se ozval Zaynie. Sekundovala mu dvojčátka. „Mámí! Tátí!" „Zamkla jsi?" „On je pohlídá..." „Nebylo špatný, udělat si děti s věkovým odstupem. Máme chůvičku." Se syknutím mě narazil na zeď a stáhl mi tričko.
„Nemáš dost? Ráno jsi šeptala, že jsi unavená. Než jsem se osprchoval, spinkala jsi. Nad ránem jsi mi usnula vyčerpáním v náruči. A sex místo večeře?" „Ty máš dost? Nemůžeš? Jsi už na to starý? Nemáš výdrž? Nestačíš mi?" Provokovala jsem jej záměrně a on, s každou větou, nebezpečně přimhuřoval oči. Spustil mě na zem, tiskl násilně k sobě a druhou rukou mi shrnoval tepláky.
„Hmm?" S utlumením výkřiku, jsem skončila čelem ke zdi. „Pořád si myslíš, že jsem starý? Že už nemůžu? Že nedokážu držet tempo?" Sevřel mi culík a zaklonil mi hlavu dozadu. „Hmm?" „Lásko-" „Je mi jasný, že mi teď vše odkýveš." „Ne." „Ne?" Sykl, plácl mě po boku a znovu zaskučel. „Sáro!" „Copak? Tohle se ti nelíbí?" „Líbí. Proč mě tak trestáš?!" V odrazu zrcadla, jsem viděla, jak si zoufale prohlíží můj nahý zadek. „Netrestám tě. Je to odměna. Nechceš?" Nezabránil mi, když jsem se otočila čelem a vsunula mu dlaň do boxerek. Zaklonil hlavu a zachrčel. „Máme pár minut, než znovu přijdou a začnou nás volat. Nechci pak přestat... Nebo nechceš ani začít?" Utlumil můj výkřik dlaní a opřel mě o pračku...

„Nebolelo to?" „Ne." Zvedla jsem ruce a zahákla mu je za krk. Hladil mě po bříšku, líbal mě na krku a spokojeně mručel. „Jsi strašně hladová. Začínám mít vážně pocit, že ti přestanu stačit." Výbuch smíchu, ale on má ve tváři opravdu zničený výraz.
„Myslíš, že tě vyměním? Lásko, ty pořád nechápeš, že jsi pro mě ten jediný?" Koutky se mu zvlnily a v očích blesklo šibalství. „Já jsem tak blbá!" „Jsi moje malá, sladká, naivní princezna." Naplno se rozesmál a bouchání do dveří nemohlo přerušit dlouhý, něžný polibek.

„Co jste tam dělali?" „Nic." „Proč má mamka rozcuchanej cop?" „Protože mě taťka za něj tahal." „Tseh, když zatahám já Sofču, tak říkáš, že to kluci nedělají a ty mamku cucháš!" „Holku, co ti bude patřit," Začala jsem blednout a nevybíravě do něj bouchla. Vypískla jsem a narazila do jeho těla. Zaynie se začal chichotat a Zayn mě sevřel tak, že jsem byla ráda, že můžu alespoň dýchat. „Budeš taky v určitých věcech tahat za vlasy." „Had?" Povedlo se mi uvolnit nějak ruku a štípnout Zayna do zadku. Slabě s sebou cukl, ale nad hlavou mi zavibrovalo, jeho souhlasné zamručení.

„Jsi hroznej!" „Proč?" „Je na to pořád ještě malý!" „Ale, máš strach, že bude něco vykládat?" „Zayne!" Ustupovala jsem z jeho dosahu. Smál se, nebezpečně přimhuřoval oči a pak po mně skočil...

************************************************
Děkuji za komentáře!♥♥♥♥
Budu se podceňovat dál =D 
A taky bych chtěla kluka, ale jen z toho důvodu, že by pak měla holčička ochránce... :o) Nemyslím si, že holky jsou závislé na tatíncích... Je to prostě o výchově =) Já třeba taková nebyla =) Byla jsem maminčina :o)