55. část - Země bez kouzel

12K 622 181
                                    


Říct, že má první noc v Londýně byla skvělá, by byla lež. Říct, že přeci nebyla zas tak špatná, by byl jakýsi pokus o optimismus. Ale říct, že byla příšerná, by byl nástin kruté reality. 

Po jedenácti hodinovém letu jsme se s Harrym ani nedokázali rozloučit jako dva dospělí lidé a rovnou každý nasedl do vlastního taxíku, mířícího na opačnou stranu města než ten druhý. Jediné, co jsme při loučení prohodili, bylo krátké ‚ahoj'. Měla jsem z toho divný pocit, protože bych nejradši jela s ním, kamkoliv by se mu zachtělo, ale místo toho jsem se musela spokojit s obyčejným ahoj.

Samozřejmě, že jsem byla šťastná, že se po dlouhé době konečně dočkal příležitosti vidět se s lidmi, kteří pro něj pochopitelně znamenali strašně moc. Ale na druhou stranu jsem zkrátka šťastná nebyla. Ozývala se ve mně ta sobecká stránka, která se o něj rozhodně nechtěla dělit s někým dalším a to dokonce ani s jeho rodinou. Vlastně jsem se cítila trochu zrazeně, protože právě dával přednost někomu jinému přede mnou. Bylo těžké nad tím nějak racionálně uvažovat a přesvědčovat se, že ti cizí lidé tam určitě nebyli důležitější než já. I když je všem jasné, že byli. Ješitně jsem si přála, aby tomu tak nebylo. 

Cesta taxíkem z letiště na hotel byla delší, než jsem si představovala, ale popravdě mi to nijak závratně nevadilo. Aspoň jsem měla čas utřídit si myšlenky v hlavě, zatímco se za okýnky promítal vánoční svět pochmurného Londýna. 

Tak trochu jsem si tu připadala jako nějaký dávno vypuzený kriminálník, co se vracel na místo činu. Už to bylo celkem dlouho, co jsem přestala vnímat tohle město jako svůj domov a teď jsem měla pocit, jako by mi to tím svým nepřátelským přístupem vracelo. 

Pravdou sice bylo, že jsem se tu narodila, vyrůstala zde 18 let a bylo to teprve půl roku, co jsem se odsud odstěhovala. Mým domovem ale nebylo. Možná to bylo právě od doby, co jsem poprvé uviděla LA, nebo vkročila do Harryho bytu. Něco jiného se už dávno stalo mým novým domovem, jen pro mě nebylo jednoduché to pojmenovat. Těžko říct, jestli to bylo to kouzelné město na jiném kontinentu, nebo člověk, se kterým jsem každý večer usínala a ráno se zase probouzela. 

Rozhodnout se, co to vlastně bylo, bylo asi nad moje síly, ale jedno bylo jisté. Londýn to nebyl. Kdybych jednou náhodou musela opustit ty dvě věci, které jsem tolik milovala, Londýn by rozhodně nebyl místem, kam bych se uchýlila. U srdce mě příjemně hřál pocit, že alespoň v tomhle jsem měla jasno. 

Když jsem snad po půl hodině dorazila na svůj hotelový pokoj, byla jsem tak vyčerpaná, že jediné, na co jsem se zmohla, bylo hození cestovní tašky za dveře. Vzápětí jsem se nemotorně svalila na velkou postel a přehodila přes sebe svou zimní bundu, kterou jsem táhla celou cestu z LA v ruce. 

Ten pokoj sám o sobě nebyl žádný přepych, ale pro mé týdenní potřeby to bylo tak akorát. Bylo tam teplo, poměrně čisto a na nově vymalované koupelně bylo vidět, že se tam o to někdo čas od času staral. Snad jen ty tmavě hnědé tapety si mohli odpustit. A červené závěsy přes okna. A ten těžký, tmavě rudý přehoz přes postel, na kterém jsem se právě převalovala z jedné strany na druhou. Nejspíš to mělo vyvolat pocit jakési intimity. Na místo toho to ale působilo spíš lacině než nějak jinak. 

Možná to byl ale jen můj osobní zkreslený názor, protože už od mala jsem preferovala spíš světlé a prostorné místnosti než kobky, ve kterých máte pocit, že na vás všechno padá. Někomu jinému by se tam možná mohlo líbit. Někomu, kdo nebyl jako já. 

Ze zadní kapsy kalhot jsem vytáhla svůj mobil, tajně doufajíc, že na mě třeba bude čekat nějaká zpráva od Harryho. Nějaký důkaz toho, že by na mě mohl třeba myslet stejně jako já myslela na něj. Jenže tam nic nebylo. Žádná nevyřízená zpráva, zmeškaný hovor, ani vzkaz, který by spadl do hlasové schránky. Pravděpodobně měl moc práce a já nebyla jednou z těch osob, která by začala psát jako první, natož abych snad připustila, jak moc mi chybí. 

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Dec 24, 2016 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

Army Bullshit [CZ]Kde žijí příběhy. Začni objevovat