Nepouštěj

26.

Já: „Jé ahoj, Kate. "

Kate: „Co tu chceš?"

Já: „Taky tě rád vidím. "  To určitě.

Kate: „Prostě zmiz. Nikdo tu o tebe nestojí"

Já: „Ty taky za moc ne. Stačí zachrastit peněženkou a rozdáš si to i za popelnicí. "

Kate: „Odpornej šmejde."

Já: „Kde je Charles? " 

Kate: „To tě nemusí zajímat."

Já: „Ale mě to zajímá. "

Kate: „Je se svou novou partou. Přece jen je nejčerstvějším členem."

Já: „Cože? " Co to meleš?

Kate: „Ano, copak se ti nepochlubil? Stačilo aby tě zmlátil, tím splnil přímací zkoušku."

Já: „Lžeš. " Musíš lhát. Musíš.

Kate: „Proč bych to dělala?  Víš, Charles si je vědom toho, že se nemůže tahat pouze s nulou jako jsi ty. Vlastně jsem si myslela, že odmítne."

Já: „A kdyby odmítl?"

Kate: „Nic. Dál by sis žil svůj ubohej život. Proč by si s tebou měli špinit ruce ostatní? Ne, ne. Tenhle úkol byl jen a pouze pro Charlese."

Já: „To není pravda. " Nesmí.

Kate: „Ale ano pravda bolí. Ale neopětovaná láska ještě víc, co?

Já: „Jak?"

Kate: „Je to očividné. To jak mu visíš na každém slově. To jak se na něj díváš. Je mi z toho na zvracení. "

Já: „Zmlkni! " Mlč, mlč, mlč!

Kate: „Jenže máš smůlu. On je totiž můj. Mě líbá. Se mnou spí. To mě říká, miluju tě."

Já: ... Já to vím.

Kate: „To sis vážně myslel, že tě může někdy milovat? Vůbec mu na tobě nezáleží. Má tě jen na opisování úkolů a dalších zbytečností. Jsi pro něj nula. Pouhý prostředek. Nástroj. "

Já: „Máš něco mezi zuby."  Bolí to. Tak moc to bolí.

Kate: „Cože? "

Já: „Vypadá to na černou díru a... ježiš promiň, já si tento kosmický úkaz spletl s tvou mezerou mezi zuby. Promiň. Ono se to tak plete. "

Kate: „Ty, ty..."

Já: „Ano já. A teď když dovolíš, jdu se opít. Přeju ti pěkný večer a co nejlepší výdělek, ahoj. "