Děsivé Příběhy z Ledničky

The Bottle

V té době mi bylo dvanáct. Hrál jsem si na vrakovišti se svými nejlepšími kamarády. Můj otec byl dobrý v různých věcech, ale nejlíp to uměl s auty a čímkoliv, co mělo motor. Vždycky s sebou vláčel nové rozbité auto, nebo pokaženou pračku a neměl problém nechat mě s kamrády hrát si ve šrotu, který ležel na zahradě. Jednoho dne jsme se tam jen flákali a stříleli s Jonovou novou vzduchovkou, kterou dostal ke třináctým narozeninám. Všichni jsme dychtivě čekali až přijdeme na řadu a zastřílíme si, tak jsem si od táty vyprosil nějaké plechovky, které měl ve sklepě a začali je odstřelovat. Za pár hodin se začalo stmívat, tak jsme se rozhodli, že je čas to zabalit a setkat se zítra.

Dan, ten nejmenší a nejvíc nejistý z party byl na řadě a střílel vzduchovkou na poslední plechovku. Trefil ji, kulka se odrazila nalevo a uhodila do pravého předního okna staré F-150, kterou můj táta přinesl minulý týden. Okno se roztříštilo. Dan ztěží chápal, co právě udělal. Jen stál a šokovaně zíral na okno. Přiběhl jsem za ním a řekl mu, že to bude v pořádku a vezmu vinu na sebe. Podíval se na mě skoro v slzách, tak jsem ho poplácal po zádech a řekl mu, ať jde domů. Poté, co se asi padesátkrát omluvil, nakonec odešel. Bill, Jon a Joseph ho brzy následovali. Když odešli, šel jsem se podívat, jak velké byly škody na okně. Bylo úplně rozbité, střepy ležely všude na sedadlech a na podlaze. Otevřel jsem dveře, abych zjistil, jestli se kulka dostala do auta. Prohledával jsem podlahu a prohrabával se sklem, když jsem si všiml malého zářezu v čalounění pravého sedadla. Sáhl jsem do štěrbiny a ucítil něco jemného a tvrdého. Vytáhl jsem ven něco, co asi byla malá láhev bublinkového džusu. Tekutina uvnitř čisté skleněné láhve měla lehký fialový nádech. Ať to bylo cokoliv, vypadalo to hezky, tak jsem si to nechal, abych to zítra mohl klukům ukázat.

Zítra přišli a já k nim dychtivě utíkal. Dan ke mně přišel první, aby se zeptal, jestli jsem měl nějaké potíže, kvůli tomu autu. Hned jsem mu řekl, co se stalo a že můj táta s tím toho stejně nechtěl moc dělat. Zdálo se, že se mu ulevilo. ,,Tak jako tak," řekl jsem, ,,hádejte, co jsem našel, zatímco jsem se prohrabával tím sklem!" Kluci se kolem mě vzrušeně shromáždili. Všichni jednohlasně řekli ,,Co?" a oči se jim zvědavostí rozšířily. Vytáhl jsem tu malou láhev džusu a ukázal jim ji. ,,Co je to?" zeptal se Bill. ,,Nejsem si jistý," odpověděl jsem. ,,Našel jsem to v malém zářezu v čalounění sedadla auta." ,,O co, že to nevypiješ!" vykřikl Jon. ,,To myslíš vážně? Rozhodně ne!" křiknul jsem. ,,No tak!" Všichni na tom trvali. ,,Musí to být chlast, nebo tak něco. Pravděpodobně ti to neublíží." ,,Hej, mohl bych si z toho loknout," pomyslel jsem si. Poté, co jsem se na to váhavě podíval a ucítil ten tlak jsem se rozhodl to otevřít. Vonělo to jako... jako nic. Nemohl jsem tu vůni poznat. ,,Nějak to vonět musí," pomyslel jsem si. Obešel jsem celou skupinu, aby potvrdili, že to nemá žádnou vůni. ,,Pak to teda musí v pořádku," řekl Jon a ukázal mi vztyčený palec. Podíval jsem se do lahve, zavřel oči a jednou si loknul.

Vzbudil jsem se na zemi, kolem mě stáli mí kamarádi a znepokojeně se na mě koukali. ,,Jsi v pohodě, kámo?" zeptal se Jon. ,,Jo," odpověděl jsem. ,,Jenom mám trochu závrať... Jak dlouho jsem byl mimo?" ,,Asi dvacet sekund," odpověděl Jon. Pomohli mi na nohy a já se kymácel ze strany na stranu. Cítil jsem se dezorientovaný a malátný. Už jsem si nechtěl hrát, tak jsme odešli do mého pokoje. Chvíli se mnou byli, vyděšení říct někomu co se stalo ze strachu, že by se dostali do potíží. Po pár hodinách se nakonec rozhodli odejít. Rozhodl jsem se jít spát a zkusit, jestli mi ráno nebude líp.

Té noci se mi zdály divné sny. V naprosté temnotě jsem proplouval vodou. Necítil jsem žádnou část mého těla. Plavala tu další osoba, dost daleko na to, že jsem nepoznal, kdo to je. Byl nepřirozeně bledý... skoro kompletně bílý. Celé jeho tělo bylo extrémně hubené, jako kdyby neměl vůbec žádné svaly. Když jsem na něj zavolal, tak pootočil hlavu a kouknul se na místo, kde jsem plaval. Měl jsem špatný pocit... něco na tom, jak na mě zíral nebylo dobře. Pak jsem si všiml jeho očí, nebo bych měl spíše říci toho, že chyběly. Na místě, kde by měly být oči, byly jen dvě velké černé díry. Potom se na mě usmál. Nedokážu říct, jestli měl úsměv natažený přes celou tvář. Vypadal šťastně... skoro... euforicky. Začal ke mně plavat a celou tu dobu se smál. Snažil jsem se otočit a odplavat, ale byl jsem moc slabý na to, abych se pohnul. Ve strachu jsem se ohlédl a pokusil se vykřiknout, ale nic ze mě nevyšlo. Snažil jsem se schoulit do kuličky, abych byl menší a méně viditelný, ale nemohl jsem se přinutit k pohybu. A potom vše najednou potemnělo. Rozhlédl jsem se kolem sebe, do drtivé nicoty, ale nic tu nebylo. Cítil jsem se osamělý a prázdný. Potom, úplně z ničeho se mého ramene dotkla studená mrtvá ruka. Z čistého strachu jsem trhnul hlavou. Byl přímo tady a zíral mi do očí. Podařilo se mi zakřičet, a potom všechno zmizelo.

Když jsem se probudil, zjistil jsem, že jsem se během spánku dost potil. Nenapadlo mě, že je vůbec možné vypotit tolik potu za jedinou noc! V prostěradlech doslova stála voda... Tohle mě vážně začínalo děsit, tak jsem odběhl do koupelny a omyl si obličej studenou vodou. Doběhl jsem tam a začal si oplachovat tvář. Studená voda dělala mojí suché kůži dobře. Oplachoval jsem si obličej asi dvacet minut, dokud jsem se nepřinutil přestat. Byl to tak dobrý pocit. Vše na co jsem mohl po zbytek dne myslet bylo, jak se dostanu do vody, oplachuju si obličej, nebo jdu na nějaké vlhké místo. Nakonec jsem si napustil vanu a hodiny v ní seděl. Zdálo se to jako jediná úleva. Pak jsem začal kašlat. Nejprve to začalo jako jedno malé zakašlání, kterým jsem si jen vyčistil mírně zahleněný krk, ale potom to přešlo do strašného suchého kašle. Kašlal jsem, dokud jsem nezačal vykašlávat krev. Podíval jsem se do vany a všiml si, že se ve vodě rozpouštějí tmavé kapičky. V šoku jsem se postavil, připraven se rozbrečet. Vyběhl jsem ven, úplně nahý a cítil, že se zase musím okamžitě dostat do vody. Přiběhl jsem k jezeru na konci našeho pozemku a skočil do něj. Byl to úžasný pocit. Byl jsem... šťastný... šťastnější než kdy jindy v mém životě.

Jen jsem poklidně plaval na zádech do chvíle, než jsem začal znovu kašlat. Dorazil jsem ke břehu a znovu začal kašlat, přičemž jsem na zem prskal krev. Byla tu spousta krve. Tolik krve... Už bych měl být myslím mrtvý. Cítil jsem, že budu zvracet, když mi při jednom zakašlání vypadlo něco z pusy. Bylo to růžové a masité. Podíval jsem se na to blíž a uvědomil si, že to byla jedna z mých mandlí. V děsu jsem spadl a začal kašlat ještě víc. Postupně jsem vykašlal mou druhou mandlli, všechno v mém žaludku a pak žaludek samotný. Vykašlával jsem mé vnitřnosti. Ale... jakto, že jsem ještě nebyl mrtvý? Neměl bych být bez žaludku mrtvý? ,,Možná jsem mrtvý," pomyslel jsem si. Začal jsem vykašlávat víc orgánů a všude prskal tekutiny a střeva. Jako další šlo moje srdce a pak plíce. Skoro jsem se rozesmál nad tím jak banální by bylo říct ,,Co to je?" ,,Vykašlaná plíce." Možná by vás zajímalo, proč jsem se smál. No, nebolelo to... Nic jsem necítil, až na vlhké krvavé orgány klouzající mi krkem. Byl jsem poblázněný, vůbec to nevypadalo reálně. Poté, co jsem si z jícnu vytáhl poslední velký orgán, byl jsem prázdný. Naprosto prázdný až na moje svaly, kůži, mozek a kosti. Byl jsem překvapivě klidný a když jsem spadl zpět do vody, omdlel jsem.

Když jsem se vzbudil, ležel jsem na dně jezera. Cítil jsem se extrémně lehce a prázdně... ale byl jsem prázdný. Podíval jsem se do kalné temnoty, kterou jsem teď nazýval domovem. Z mého místa v jezeře jsem toho viděl málo, ale byl jsem nepředstavitelně šťastný. Nevím, jak dlouho tady už jsem, ale bude to pár let. Tady dole jsem nepotkal žádnou bytost jako já, ale vím, že musí existovat. Jak to vím? No, víte, začal jsem vylučovat mou vlastní tekutinu. Je lehce nafialovělá a mnohem lehčí než voda. Na dně jezera jsem našel nějaké lahve a trochu tekutiny v nich uchovávám. Začínám se tu cítit trochu osamělý. Zajímá mě, jestli někdo najde moje lahve a bude dost hloupý na to, aby se z nich napil jako já. Nějaká společnost by byla příjemná.

http://www.creepypasta.org/creepypasta/the-bottle