New Nanny

part 14

Když jsem viděla, jak se hlavou naklání ještě blíž, zavřela jsem oči. Ucítila jsem, jak se jeho rty otřely o ty mé. Ale to bylo všechno. Poté už jsem necítila nic. Otevřela jsem oči a Harry už stál dál ode mě.

„Jdu pro Rosie. Na shledanou, slečno Rossová.", pronesl klidným hlasem a zmizel z kuchyně. Já tam chvíli stála a nemohla uvěřit tomu, co se právě stalo, tomu, že jsem mu byla tak blízko. Po chvíli jsem si ale vzala věci a; stejně rychle jako on zmizel z kuchyně, jsem zmizela z jejich domu.

Cestou domů jsem nemohla z hlavy dostat ten okamžik, kdy mě Harry málem políbil. Přejela jsem si prsty po rtech a připadalo mi, že tam ty jeho rty stále cítím. 

To, jak si nervózně prohraboval jeho kudrnaté vlasy, když se mi omlouvám, bylo něco.. Cítila jsem se v jeho blízkosti tak jinak. Zrychlil se mi tep a jako by můj mozek vypnul a nic pro mě najednou neexistovalo, jenom Harry. A když mi řekl, že jsem atraktivní a sexy. 

Pousmála jsem se. 

Pro mě je tahle osoba záhada a já věřím, že tuhle záhadu rozlousknu. Musím ji rozlousknout.

Myslím, že jsem už opravdu zešílela.

Doma jsme se s Lily domluvily, že u ní v bytu zůstanu. Nebude to ale už její byt, ale náš, a nájem budeme platit společně.

„Pro mě samotnou je tenhle byt moc velký. Proč by sis měla hledat něco vlastního, když můžeme bydlet spolu? Každá tady máme vlastní pokoj a když na sebe nebudeme mít náladu, ani se nemusíme potkat."

Abych se v pokoji trochu zabydlela, vyrazili jsme ještě večer s Lily do obchodního centra pro pár věcí do něj. Jelikož jsem spala pod dekou a s malým polštářkem, koupila jsem si peřiny a polštář, povlečení, svíčku a pár dalších drobností, kterými jsem si následně vydekorovala byt. 

„Něco nového v práci?"

„Ne.", zalhala jsem jí. Chtěla jsem ji ten dnešní incident nechat pro sebe. Nechci nic zakřiknout.  

***

Neměla jsem ale ani co zakřiknout, jelikož po dobu dalších dvou týdnů se nic nedělo. S Harrym jsme denně prohodili pár vět a to bylo všechno. Měla jsem pocit, že se bál cokoliv udělat. Jak mi tehdy řekl, asi měl pocit, že si ode mě má držet odstup. 

Další pondělí jsem jako obvykle v sedm ráno přijela ke Stylesovým. Když jsem vešla do domu, hned od dveří jsem z kuchyně slyšela pohyb.

Že by už Rosie byla vzhůru a měla hlad?  

Když jsem ale přišla do kuchyně, nenašla jsem v ní Rosie, ale Harryho. 

„Dobrý den, pane Stylesi. Co tu děláte?"

„Jsem doma, slečno Rossová. Dobré ráno.", uchechtl se. 

„Tak jsem to nemyslela, um.. jak to že nejste v práci?"

„Není mi nějak dobře a bolí mě hlava. Dnes budu pracovat z domu. Ale nenechte se rušit, jako bych tu nebyl." 

„Rosie ještě spí?"

„Ano, ale už ji půjdu vzbudit."

„Nasnídáte se s námi?"

„Nemám hlad. Ale děkuju. Budu v pracovně."

„Dobře.", řekla jsem tiše a pustila se do přípravy snídaně. 

*** 

Po té, co jsem Rosie odvezla do školy, jsem se cestou domů stavila v lékárně pro nějaké vitamíny a léky pro Harryho. Nebyla jsem si jistá, jestli doma něco mají. Když jsem přijal zpátky do domu, pustila jsem se do vaření kuřecí polévky. Sice tu jsem od toho, abych se starala o Rosie, a ne o Harryho, ale řekla jsem si, že bych mu tím mohla udělat. Zatímco se mi polévka vařila, dala jsem se do přípravy kuřecích paliček obalených v conflakes a domácích hranolek. Když byla polévka hotová, talíř s ní jsem položila na tác, k němu přidala sklenici čerstvé pomerančové šťávy a tabletky, které jsem koupila v lékárně. S tácem jsem se vydala za Harrym. 

Zaklepala jsem na jeho dveře a když jsem uslyšela Dále, loktem jsem si dveře otevřela a vstoupila dovnitř. Harry měl stůl postavený hned naproti dveří, tudíž mě hned viděl. 

„Udělala jsem vám kuřecí polévku. Třeba se vám po ní udělá líp. A koupila jsem vám nějaké léky."

„Oh, děkuju vám, slečno Rossová."

„Nemáte zač.", pousmála jsem se a položila mu tác na stůl. 

„Ale mám. Takhle se o mě už dlouho nikdo nestaral."

„Snad vám bude chutnat. Kdybyste měl chuť, jsou kuchyni v troubě domácí hranolky a kuřecí maso v conflakes."

„Určitě si je dám moc rád.", řekl a doširoka se na mě usmál, z čehož se mi málem podlomila kolena.

„Já teď pojedu pro Rosie."

„Dobře. Ještě jednou vám děkuju."

„Neděkujte mi, pane Stylesi. Kdybych nechtěla, tak to neudělám."

„Vy mě citujete?", povytáhl obočí. 

„Možná.", uculila jsem se a odešla.