Mysterious figure

Talking without hood part two

V minulé kapitole: Než to však stačil udělat, chopila se slova Natasha: „Jaké je tvoje postavení na tvé planetě, jaká je tvoje práce nebo do jaké vrstvy lidí patříš?" „Á tady je otázka, které jsem se drobet obávala. Je to totiž trochu složitější. Mé postavení stejně je ovlivněno z velké části mými předky, většina z nich se pohybovala buď v armádě, nebo v politice."

„A samozřejmě mému postavení celkem pomohlo mé poslání." „Poslání? „Ano, poslání, my totiž povolání ve smyslu, jak ho chápete vy, nemáme." Každý dělá jen toho, co jej naplňuje, v čem naprosto vyniká, v čem dosáhne svého největšího potenciálu a bude tím pádem i nejvíce užitečný celé společnosti. Já jsem například velitel vojska." „Které části?" „No u nás se vojsko nedělí jako u vás, ale dalo by se říci, že jsem něco jako velitel pozemských sil, ale spíše takové té elitní části." „A to znamená co přesně, celkém vysoká pozice?" „Dalo by se to tak říci." „To tě ale musí postrádat, ne?" „Případě nebezpečí bych byla povolána zpět a denní tréning zvládá můj zástupce. Mám, jak to vy lidé říkáte...dovolenou."

Teď už se ale dostal ke slovu i Thór: „Chci vrátit zpět svou paměť a také chci, aby si odvolala svá slova o slabosti Ásgardu a jeho lidu. Jinak tě vyzývám na souboj jeden proti jednomu." „Na život a na smrt?" zeptala se Hoody bez jakéhokoliv náznaku strachu. „Ano!" Prohlásil rozhodně Thór. Vzpomínky ti jsem ochotná vrátit, samozřejmě když se o ně nebudeš s nikým mimo tuto místnost dělit." „Netuším proč, ale svoje vzpomínky chci hned zpět. Okamžitě mi je vrať!" „Klid prosím, taky bych ti je vracet nemusela. Je totiž vysoce pravděpodobné, že z toho budu mít problém". dodala Hoody, načež všichni pohlédli na Thóra. Měl zavřené oči a drobně s sebou cukal. Po chvíli bylo vše zase normální. Thór dostal zpět své vzpomínky.

Teď Thór upřeně hleděl na Hoody a znenadání prohlásil: „A teď odvolej svá slova o slabosti Ásgarďanů, elfko!" „No dovol, já nejsem žádný elf, a neodvolám svá slova. Neodvolám je jednoduše proto, že můj národ není schopen lhát a kdybych řekla, to co po mě žádáš, lhala bych." „V tom případě se připrav na souboj!" „Jsi si jistý, teď už víš, jak to dopadlo minule, chceš opravdu pokoušet své štěstí?" „Nesnaž se mě zviklat a bojuj se mnou!"

„Dobrá, dobrá, není důvod se rozčilovat. Přijímám tvou výzvu na souboj." Avengers jen zírali na oba mimozemšťany a sledovali, co bude následovat. Načež Hoody jen luskla a všichni stály na louce. „Myslím, že je to ideální místo, nemám pravdu?" „Dost řečí bojuj!" vykřikl náhle Thór a poslal proti Hoody své kladivo.

Ahojky lidičky jsem konečně zpět s novou kapitolkou.
Pro dnešek je to všechno. Omlouvám se, že to trvalo tak dlouho- to víte škola. Snad se kapitolka líbila...