Friends sister is beautiful

52.-Chapter

Justin

Sedl jsem si do pracovny a promnul si obličej. Nechci být na Kath ani na Dylana nepříjemný, ale prostě když se někdo zeptá na něco, o čem nechci mluvit tak se naštvu nebo odejdu. Mám to v povaze už od dob, když jsem byl dítě. Táta to taky tak dělal, takže jsem si řekl, že když táta může tak proč ne já. Nechci, aby si to Dylan taky takhle přebral, ale odnaučit se to je těžký. Takhle jsem se s tím vždycky vypořádal a fungovalo to dobře. Zatřásl jsem hlavou, když začal zvonit telefon. Vzal jsem hovor bez toho, abych se koukl, kdo volá.

"Ano?" Řekl jsem trochu otráveně, protože dneska jsem nechtěl řešit žádný kraviny ohledně práce nebo mojí rodiny.

"Justine?" Ozval se Ryan nejistě. Přišlo mi to zvláštní, že mi volá, protože většinou mi volá večer nebo rovnou přijede k nám domů.

"Co se děje, Ryane?" Znejistil jsem a čmáral si na papír nějaký kraviny, co nedávají smysl.

"Justine přijedeš pro mě prosím? Nemám auto a potřebuju rychle odvézt." Řekl rychle a slyšel jsem, jak zrychleně dýchal.

"Ryane, kde jsi? Přijedu pro tebe co nejdřív budu moct." Odpověděl jsem a zvedl se okamžitě ze židle v pracovně.

"Pošlu ti adresu do zprávy. Už musím jít." Hned jak to dořekl típl hovor a po chvíli mi přišla adresa.

"Kath, jedu pro Ryana. Udělej něco k večeři prosím vezmu ho pak k nám." Oznámil jsem a běžel do auta. Rozjel jsem se a vyrazil za Ryanem.