Friends sister is beautiful

63.-Chapter

Odpoledne šla Katherine s Dylanem ven na procházku do parku a na hřiště, protože Kath prý potřebovala mluvit s její kamarádkou, tak se sešli v parku. Nevadilo mi to, protože to byla perfektní příležitost si zabalit věci a dát je do auta. Zabalil jsem si ze sklepa od, kterého mám klíče jen já zbraně a náboje do jedné z tašek. Potom jsem šel do pracovny, abych si vzal dokumenty o téhle akci a dal je naspod tašky, ve které mám i oblečení a ostatní věci. Odnesl jsem obě tašky do svého auta, které stálo zaparkované před barákem a šel zpět dovnitř.

Byly to dvě hodiny, co odjeli a Katherine se neozvala. Nejsem si jistý, jestli bych jí měl zavolat, protože vím, že šla pryč, aby si ode mě odpočinula. Koukal jsem se tedy na televizi a s klukama jsme se domluvili, že pojedeme v půl jedné od nás. Doufal jsem, že do té doby bude Katherine spát a vyjde to podle plánu.

„Jsme doma." Slyšel jsem Katherine a potom bouchnutí hlavních dveří.

„Ahoj." Políbil jsem Kath na tvář a vzal Dylana z kočárku. Začal se na mě smát a tleskat. Naše dítě je vážně asi nejveselejší na světě, protože kdykoliv se mu věnujete klidně jen trochu, tak se směje.

„Viděli jsme Pattie." Řekla Katherine, když jsem si v obýváku hrál s Dylanem.

„Fakt? A co říkala?" Zeptal jsem se a doufal, že zase neřekla máma nějakou blbost nebo že si něco nevymyslela. Mám svoji mamku rád to ano, ale někdy mi leze na nervy, jako celá moje rodina. Moje máma je největší drbna, kterou znám. Vždycky když jsem něco udělal, o čem věděla jenom ona hned to řekla i tátovi a já měl průšvih.

„Jen že chceš navštívit Jeremyho a taky ti vzkazuje ať neděláš blbosti." Řekla a sedla si vedle mě na zem, kde jsme byli s Dylanem.

„To jsou zase moudra." Povzdechl jsem si a Katherine se zasmála. Usmál jsem se a lehl si jí hlavou do klína.

„Jsi unavený?" Zeptala se a já přikývl.

„Trochu jo." Promnul jsem si obličej a ona se jemně usmála.

„Chceš kafé nebo si půjdeš lehnout?" Zeptala se a já se zamyslel, abych nespal moc dlouho, a ještě se mohl nějak připravit na večer.

„Kolik je hodin?" Přemýšlel jsem nahlas.

„Bude šest." Odpověděla a prohrabovala mi příjemně vlasy.

„Tak si dám spíš kafé." Přikývla a zvedla se, aby mi mohla mít do kuchyně udělat kafé.

Sledoval jsem Dylana, jak si hraje s hračkami a různě se u toho šklebí a dělá všechny možné grimasy. Zasmál jsem se nad ním a sedl si k němu blíž.

„Dylane úsměv." Řekl jsem, když jsem si vytáhl telefon z kapsy a vyfotil si ho, jakmile se kouknul do foťáku. Upřímně nevím, komu z nás dvou je více podobný. Je to hodně těžký říct, protože Dylan je takovej mix nás obou. Usmál jsem se nad tou fotkou, kterou jsem pořídil. Poté jsem svůj zrak znovu přesunul na něj a jen sledoval, jak si hraje.

„Táta." Koukal mi do očí, když jsem si uvědomil, co mi právě řekl.

„Katherine!" Zakřičel jsem nadšením a Dylan jen zapištěl štěstím.

„Ano?" Přiběhla z kuchyně a sledovala nás dva.

„Dylane, řekni to znovu." Vzal jsem si ho na ruku a přešel ke Katherine.

„Táta." Zasmál se a Katherine se rozbrečela, což mě zarazilo, protože jsem nevěděl, jestli štěstím nebo smutkem, že řekl první moje jméno než její.

„Ty jsi tak šikovnej Dylane." Usmála se a pohladila ho po vlasech. Políbil jsem Katherine a usmál se.

„Máme úžasný dítě." Koukl jsem se na ní a ona jen přikývla.

„To teda máme." Usmál jsem se nad mou krásnou, sice zatím malou rodinou.