Friends sister is beautiful

68.-Chapter

Naposledy jsem se podíval mému bratrovi do očí a zmáčkl spoušť. Jeho tělo padlo k zemi a ani ne minutu, po tom kdy jsem vystřelil jsem pocítil, jak mým ramenem prošla kulka, která šla zezadu. Otočil jsem se a můj otec momentálně ležel na zemi, protože po něm kluci skočili, aby ho zneškodnili. Jeho pistole, kterou mě střelil ležela na zemi nedaleko od něj a dřív než jsem stačil reagovat na to, co se tady seběhlo jsem padl k zemi a viděl jen černo. Slyšel jsem volání mého jména, ale to už jsem ani nevnímal. Upadl jsem do tmy a nebyla žádná možnost, jak se z ní momentálně probudit.
Vůbec nevím, co se stalo. Probudil jsem se až v nemocnici na pípánil nějakých pitomých strojů, které ukazovaly, že žiju. Vedle mě seděl Fredo, který jedl nějaký hnus a v pokoji byli ještě Ryan a Evans, kteří koukali na televizi.
"Kde to kurva jsem?" Otráveně jsem se zeptal a rozhlédl se po pokoji. Všechny pohledy padly na mě, když jsem si sedal.
"Jsme v nemocnici." Řekl Ryan, který se furt soustředil na něco, co běželo v televizi.
"Ne fakt, tyvole, ale v jaký nemocnici? Kde jsme?" Zeptal jsem se znovu a čekal inteligentní odpověď.
"Pořad jsme v San Francisku a Katherine nikdo nevolal, takže neví, že tě postřelili, a že jsi v nemocnici." Konečně odpověděl Fredo a já si oddechl, když zmínil Katherine. Jsem rád, že to neví. Nechci jí tím zatěžovat, protože je to upřímně jenom moje blbost a moje zodpovědnost. Ani vlastně nevím pořádně, co se mi stalo, protože všechno bylo tak rychlé, že jsem to nestihl ani pobrat.
"Díky, Fredo. Co se vlastně stalo? Proč tu jsem? Nějak mi to vypadlo z paměti." Přiznal jsem a Fredo se na mě jen kouknul.
"Jo jasně no tak asi takhle. Když jsi vystřelil ty, tvůj otec se vymanil z našeho sevření velikou silou a vytáhl zbraň. Mířil ti na srdce, ale já jsem to stihl otočit, a tak zasáhl tvoje rameno. Potom jsme ho zneškodnili, a když jsi omdlel tak jsme tě vzali rychle sem a zbytek gangu se postaral o tvého otce." Řekl to všechno docela rychle, ale já to pobral. Jen jsem nechápal, co udělali s mým otcem.
"A kde je můj otec teď? Zeptal jsem se a čekal až odpoví.
"To nevíme. Kluci ho někam odvezli, ale zatím nevíme kam." Oznámil mi a já přikývl.
"Nečekal jsem, že se to takhle posere." Prohrábl jsem si vlasy, a v tom přišla sestřička s doktorem.
"Dobrý den pane Biebere. Jak se cítíte?" Zeptal se a koukal do papíru.
"Dobrý den. Jo je mi fajn." Přiznal jsem a ani jsem nelhal, protože mi vážně bylo dobře. Všiml jsem si, že se na mě ta sestřička zvláštně dívá. Vždycky koukla na mě a potom hned jinam. Ignoroval jsem jí a čekal jsem na to, co mi řekne ten doktor, protože už jsem vážně chtěl domů za Kath.
"Ještě si vás tady chvíli necháme, pane Bieber, nějak se mi nelíbí váš vysoký tlak, ale to může být z šoku. Pro jistotu provedeme ještě pár vyšetření. Smím se, ale zeptat, jak se vám to stalo?" Zeptal se na otázku, které se vždycky, když skončím v nemocnici, snažím vyvarovat. Pokaždé musíme lhát, kdyby někdo zjistil, co děláme hned by přijela policie a byli bychom v prdeli.
"No to je docela vážně pitomej příběh. My jsme byli na střelnici, protože nás baví střílet a jeden kluk střelil špatně, protože se něčeho lekl, a jak vystřelil špatně, tak se kluka odrazila do mého ramene." Vymyslel jsem rychle nějakou lež a ten doktor jen přikývl a ta zvláštní sestřička si mě stále prohlížela. Docela mě to obtěžovalo, sice jsem si vědom, že ona neví, že jsem s Katherine, ale nemusí koukat způsobem, jako by mě chtěla sníst.
"Příště buďte opatrnější, pane Biebere." Řekl po chvíli doktor a odešel i s tou sestřičkou.
"Tak to bylo divný." Reagoval na tu situaci Alfredo a já jen přikývl. Vážně to bylo divný připadal jsem si strašně trapně, jak si mě prohlížela. Kdyby se snažila aspoň to zamaskovat, ale ona na mě zírala a po chvíli koukala jinam, a takhle to opakovala, dokud neodešli.
"Asi tě chtěla, Bieber." Zasmál se Evans a já protočil očima.
"Už chci domů." Řekl jsem a Alfredo se zasmál.
"To si chvíli ještě počkáš. Možná bychom mohli letět letadlem." Nabídl a já zakroutil záporně hlavou.
"Ještě mě něco stestřelí. To je v poho pojedeme autem."