,,Vypadá to dobře?" Zeptal se a já automaticky protočil očima.
,,Jo, ptáš se už po čtvrtý," odpověděl jsem mu.
,,Kam to vlastně jdeš?" Dodal jsem, abych vůbec zjistil, proč se tolik stará o svůj vzhled.
,,Ryan mě pozval ven," odpověděl, zatímco si upravoval účes.
,,Ryan?!" Vyhrkl jsem překvapeně.
,,Jo, máš s tím problém?" Zeptal se na obranu.
,,Já jenom, že.."
,,Že co?"
,,Nic, dobrý.."
Pravda je, že nic není dobrý. Ryana nesnáším, je to namyšlenej idiot, kterej využívá svého vzhledu. Neznat ho, možná by mi to ani nevadilo, ale chodil jsem s ním do školy, ve které jsem byl dost dlouho na to, abych poznal, jakej je to manipulátor. Vlastně by mi to vadilo, i kdybych ho neznal. Proč? Jde o Case, vždycky jde o Case a vždycky o něj půjde. Je to můj nejlepší kamarád už od dětství. Bydlíme spolu a trávíme spolu celý svůj čas. Dostal jsem se s ním od fáze hraní videoher po barové rvačky až ke společnému bydlení, kdy se ukázala pravda, kterou jsem si nechtěl přiznat. Zamiloval jsem se do něj. Myslel jsem, že to přejde, ale pokaždé když přišel s někým novým, vadilo mi to víc a víc.
Jsou to přesně tři roky, kdy mi došlo, že ho bezhlavě miluju. Byly dvě hodiny ráno, když se vrátil domů z baru. On ale nepřišel sám. Přivedl s sebou jakého si random týpka, který byl stejně opilej jako on, ba i víc. Řekněme, že to co jsem slyšel později nebylo moc dobrý. Před tím mi to nikdy nevadilo, ale teď? Žárlil jsem, hodně. Když jsem toho dotyčného uviděl ráno na prahu s úsměvem na tváři a Castielem v náručí, měl jsem chuť ho vykopat ven.
,,Deane!" Vykřikl a já sebou trhl.
,,Co?"
,,Že už jdu tak mi drž palce."
,,A je možný, že nepřijdu sám, tak..však víš..," dodal s mrknutím.
Ano, vím. Bohužel.
,,Jo, kdyžby tak odejdu, spolehni se."
,,Jsi nejlepší kámoš na světě," řekl a poplácal mě po zádech. Věnoval jsem mu svůj úsměv, který v sobě skrýval zklamání. Má pravdu, navždy budu jen nejlepší kámoš, který s ním bude chodit na zápasy a večer bude odcházet, aby měl soukromý s někým jiným, s někým koho vůbec nezná.
Jakmile odešel, modlil jsem se, aby večer přišel sám. Modlil jsem se ale málo, poněvadž v jedenáct večer prošla dveřmi osoba, kterou jsem vážně vidět nechtěl. Ryan..
,,No nene!" Vykřikl hned jak mě uviděl.
,,Čau brouku!" Zavolal na mě. Bylo to tu zase. Ta přezdívka, brouk.. Všechno to začalo na škole, když jsem chodil s Lisou. Oslovovala mě všema kýčovitýma přezdívkama, jaké jsem znal. Zrovna mi říkala broučku, když kolem procházel Ryan, který si z toho ihned začal dělat srandu.
,,Už před x lety jsem ti říkal, ať mě tak neoslovuješ," řekl jsem, když jsem šel ke dvěřím, kde stáli.
,,Fajn, budu ti říkat tou druhou ultimátní přezdívkou, lupínku," hned jak to dořekl, dostal jsem chuť, dát mu pěstí.
,,Jdeme?" Zeptal se Castiela, když jsem na něj zíral svým nejlepším naštvaným obličejem. Castiel jen kývl, přičemž ho chytl za ruku a táhl ho s sebou do pokoje. Ten idiot si ovšem nemohl odpustit poznámku.
,,Jdeme totiž dělat dospělácký věci, lupínku."
Nestát tam Castiel tak po něm skočím a vymlátím z něj duši. Doslova.
