BIZZLE

JASON MCCANN - 15 Let

Po roce a půl, co jsem byl v pasťáku, za vraždu těch krav mě pustili o půl roku dříve za dobré a slušné chování. Čekal jsem před budovou, dokud tady nezastavil velký černý Mercedes a z něj vystoupil můj otec a jeho dva bodyguardi.
"Synu." Usmál se a rozpřáhl své paže, aby mě mohl obejmout. Příjmul jsem jeho objetí a usmál se stejně, jako on.
"Čau, tati." Vzal jsem svou tašku a šel si sednout do jeho auta na místo spolujezdce.
"Líbila se mi docela tvoje taktika, synu. Na začátečníka to není vůbec zlý." Řekl, když jsme vyjížděli a já na sebe byl pyšný, protože jsem vždycky chtěl, aby mě můj otec pochválil. Bylo to v naši rodině něco, jako největší cena, jakou nám může kdokoliv dát. Můj otec je jeden z nejvíce obávaných lidí v Kanadě. Je leaderem neboli velitelem už několika gangů po celé zemi. Nechápal jsem, jak to že může být tak obrovský hajzl a kriminálník a být minimálně ve vězení. Můj otec se tímhle živí odjakživa a za celý svůj život byl ve vězení jenom jednou a to asi v patnácti za krádež nějakého drahého auta. Měl jít sedět na půl roku, ale za dva měsíce byl venku a nikdo do teď neví, jak to udělal, protože se nechoval dobře ani nějak nepomáhal.
Tenhle byznys v naší rodině jede už po generace. Jediný, kdo z naší rodiny není zapojený a ani nikdy nebude je moje mladší sestra Jazmyne, která je jako poklad pro mého otce, protože je holka a ke všemu poslední, takže úkol naší rodiny je chránit ji i mamku před těmito věcmi.
Všechno se to může zdát, že jsme hajzlové. Já, otec a i můj starší bratr Paul, který je do toho taky zapojený, ale nejsme. Tohle je rodinej byznys a to znamená, že rodina je nejdůležitější a nejpřednější.
"Jsem rád, že jsi to tam přežil, ale, Jasone, v tomhle byznysu si nemůžeš dovolit chodit furt do vězení, takže tě vezmu za mým bratrem, aby tě naučil, nějaký triky jak se vyhnout vězení a kriminálu, protože hádám, že se nechceš vrátit." Podíval se na mě a já záporně zakroutil hlavou. Sice jsem nebyl úplně ve vězení, ale bylo to fakt na nic. Asi nejhorší věc, kterou jsem zatím zažil.
"Nechci." Odpověděl jsem, protože otec nemá rád, když se na otázku odpovídá gestem.
"To jsem si myslel." Potom mě odvezl za strýcem, u kterého jsem měl být tři měsíce na zaučení všech věcí ohledně tohohle byznysu. Ovšem z tří měsíců se stal půl rok, a potom rok. Věřil jsem, že se otec vrátí, ale nevrátil. Nemohl jsem tomu uvěřit. Nikdo nevěděl, co se s mým otcem stalo, a jelikož moje mamka nezná jeho bratra, tak jsem tu zůstal. Můj strýc byl dobrý muž. Ani jsem nechápal, jak by mohl dělat něco tak nelidského, ale upřímně to si řekne každý o každém. Vidíte někoho, kdo vypadá, že by neublížil mouše, ale ve skutečnosti vraždí lidi na poptávku a nebyl ani jednou za život ve vězení. To je prostě život.