Friends sister is beautiful

79.-Chapter

Nasedl jsem do auta, které patřilo mému otci a zhluboka se nadechl. Nedokážu uvěřit tomu, že už je to opravdu tady. Dneska se dozvím, co se semnou stane.

„Jsi nervózní?" Bylo první, co otec vypustil z pusy, když jsem nasedl. Myslím, že nemohl mít debilnější otázku. Vždyť je na mě poznat, jak jsem nervózní. Pleť jsem měl bledou a třásly se mi ruce, takže nevím, jak si může myslet, že bych nebyl.

„Jsem hodně nervózní." Přiznal jsem, protože jsem neměl náladu na lži a takové ty kraviny, kdy říkáte, že jste v pohodě, ale ve skutečnosti jste úplně v prdeli. Tohle byl můj otec, a i když jsme se nikdy moc nemuseli, nebo aspoň já jsem ho moc nemusel, tak jsem mu lhát nechtěl. Už jenom protože jsem mu zabil syna a on se na mě ani nezlobil.

„Všechno dopadne dobře nedovolím, aby ti někdo něco udělal." Slíbil mi otec a snažil se mě uklidnit, ale já jsem věděl, že pokud mě odsoudí k smrti, tak s tím ani on nic nezmůže. Pokud se to stane, tak už nikdo nic neudělá.

„Slíbíš mi něco?" Zeptal jsem se potichu a můj pohled se ze země přemístil na jeho tvář. Přikývl, což mi mělo naznačit, abych pokračoval a řekl, co po něm chci.

„Až mě odsoudí slib mi prosím, že se postaráte s mamkou o Katherine a Dylana. Nechci po tobě, abyste u nich bydleli, ale nechci, aby se jim něco stalo, nebo aby byli o samotě. Prostě potřebuju, abyste se o ně postarali." Potřeboval jsem vědět, že budou oba dva v pořádku. Nedokážu si připustit, že by se jim něco stalo, protože to bych nikdy nechtěl.

„Justine, to je samozřejmost. I když jste se nevzali, tak oba dva jsou část naší rodiny a ta se musí chránit." Řekl a moje myšlenky se přesunuly k Drewovi, když se otec zmínil o rodině. Kdyby se ten kretén nenarodil, nic z toho, co se teď děje, by se dít nemuselo. Kdyby se nestalo a neudělalo hodně věcí, tak by se dnešek nestal, ale Drew je asi největší příčina.

„Děkuju," upřímně jsem poděkoval. Aspoň že budou v bezpečí, to je to o co mi jde., „chtěl jsem se ti omluvit za to, že jsem zabil Drewa. Nelituju toho, protože to byl sráč, ale byl to tvůj syn a dlužím ti omluvu, protože jsem to vůči tobě neměl dělat. Promiň, tati." Nesměle jsem řekl poslední větu, protože jsem mého otce takhle nenazval od doby, co mi bylo tak deset. To bylo ještě, než se otec potkal s Lindsay, takže jsme byli docela šťastná rodina.

Já jsem žil s otcem a Jason s mamkou. Takhle to rozhodl soudce, který pracoval na jejich rozvodu. Pamatuji si, že než jsem odjel bydlet k otci, tak mamka pořád brečela a jezdila po soudech, aby to přehodnotili, ale nešlo to. Mně to bylo taky hrozně líto, ale myslím, že jsem s tím byl více vyrovnaný než ona. Věděl jsem, že mě má můj otec rád víc než Jasona, a tak jsem u něj byl rád. Potom se to ale všechno zhroutilo, když si našel přítelkyni a já jsem zůstal sám.

Ohledně Drewa a jeho života, nebo vůbec to, jak se narodil a kdy, tak to bylo půl roku, potom co jsme se narodili my dva s Jasonem. Můj otec podvedl moji mamku půl roku, potom co nás porodila a vlastně tak se narodil Drew. To byl vlastně důvod jejich rozvodu, ale hlavní věc bylo, že to nikdo nevěděl do té doby, než se rozváděli, což bylo deset let. Deset let to bylo největší tajemství mého otce, které ho každý den užíralo, protože věděl, že to všechno posral a nijak se z toho nedostane. My s Jasonem jsme se do dozvěděli, jako ti poslední. To nám bylo asi patnáct, když nám to otec řekl a od té doby jsem ho zavrhnul. Nechtěl jsem mít nic společného s podvodníkem, a ještě jeho synem. Byli pro mě, jako odpad.

„Justine, tím se netrap. To je minulost a já to nechci řešit." Odpověděl mi rychle otec a já přikývl. Věděl jsem, že když tohle řekne, tak vážně nemá náladu se o tom tématu bavit.