BIZZLE

JASON MCCANN - 18 Let

"Jasone, měl bys jít už domů, jinak zase nás tvoje máma a nenechá napokoji, jako minule, když si tady u mě byl." Řekla Riley, když jsme leželi spolu na posteli u ní doma. Už bylo asi deset večer a moje matka mi volala už asi po jedenáctý. Je smenou hrozně posedlá od tý doby, co jsem křičel o mých narozeninách na Paula, a potom jsem odpadl. Samozřejmě že všechno slyšela, a vlastně jak by nemohla, když jsem křičel z plných plic, abych ze sebe dostal, to co jsem v sobě držel tak dlohou dobu. Nelituji ničeho, co jsem v ten den řekl. Všechno to byla pravda a každej v tom to věděl, jenom to nikdo nechtěl říct nahlas, jak moc to posrali, a tak jsem to řekl já.

"Jo za chvíli půjdu." Souhlasil jsem s ní. Ani nevím jestli mám říct kamarádkou nebo přítelkyní, protože se spolu stýkáme už asi tři měsíce, protože jsme se potkali po mých narozeninách a teď je červen. Nikdy jsme si neřekli, jestli spolu chodíme nebo ne, a proto jsem trochu zmatený.

Abych pravdu řekl, měl jsem pocit, že pro ni začínám něco velkého cítit. Pravděpodobně lásku, protože už od momentu, co jsem jí viděl, se mi líbila. Strašně jsem chtěl, aby jsme si ujasnili jestli jsme spolu, ale zase jsem se na druhou stranu bál, že to dopadne špatně.
Riley neví nic o tom, co se mi stalo v minulosti, protože tady žije ani ne půl roku a nikdo z města už nemluví, o tom co jsem udělal. Všichni na to kupodivu zapomněli, což jsem byl rád. Pořad mám chuť si to, ale zopakovat, už jenom protože to byla docela sranda. Nechtěl jsem to teď dělat, když mám Riley. Mám jí vážně hdoně rád, jako ještě nikoho a nechci o ní přijít.

"Než odejdeš musím ti něco říct, Jasone." Tohle tak strašně nesnáším, když někdo řekne něco takového, protože to nikdy neznamená nic dobrého. Tedy aspoň většinou ne.

"Poslouchám." Řekl jsem, aby začala mluvit.

"Říká se mi to vážně těžce, protože tě mám hodně ráda," už v tenhle moment jsem věděl, že to jak jsem říkal nebude nic dobrého. Zatnul jsem pěsti a čekal, až řekne ty slova, které mě znovu naprosto rozdrtí, "neber to prosím zle, ale jde o to, že se budeme zase brzy stěhovat a já nechci si s tebou začít něco vážného, protože to nevydrží." Věděl jsem to. Hned jak začala, věděl, o co jde.

"Ty sis semnou nechtěla nic začínat? Děláš si prdel? Vždyť už sis začala!" Zakřičel jsem a stoupnul si z postele. Pěsti jsem měl stále zatnuté, čehož si všimla a zhluboka jsem dýchal. Měl jsem hrozně velikouchuť jí praštit. Chtěl jsem, aby se cítila, jako já. Zrazeně, odkopnutě a naprosto zničeně.

"Mrzí mě to, Jasone, myslela jsem, že to pro tebe nic neznamená." Zvedla na obranu ruce nahoru a já nemohl věřit svým uším. Každej den první měsíc, co jsme se vídali jsem jí kupoval květiny. Zval jsem jí na rande a choval jsem se líp něž ke komukoliv v mém životě momentálně a ona řekne, že myslela, že to pro mě nic neznamenalo? Zkurvená píča.

"Jdi do prdele, Riley. Jsi ta největší píča na světě. Vsadím se, že se hned půjdeš kurvit s nějakým čůrákem, který ti dá dollar." Oblékl jsem si tričko a vylezl oknem ven z její posranýho pokoje. Chtěl jsem, aby ten vztah vydržel, aspoň půl roku a ona to všechno takhle posrala.

Ale já to takhle nenechám skončit, tohle není ta poslední vzpomínka, kterou semnou bude mít. Šel jsem rychle domů a cestou jsem přemýšlel o pomstě. Nenechám se sebou takhle zacházet a už vůbec ne od někoho, na kom mi záleželo a myslel jsem, že ji na mně taky záleží.

"Proč jsi mi nebral telefon, víš jak jsem se bála?" Spustila matka, jakmile jsem vešel do dveří a Jazmyne stála za ni. Pravděpodobně ne úmyslně, ale byla tam. Zavřel jsem za sebou dveře a odložil klíče do misky, která ležela na stolku.