BIZZLE

Chapter 1 - „Co jsem udělal, že jsem si zasloužil takovou návštěvu."

"Jak si kurva můžete dovolit, tohle posrat? Vy máte jasný úkol, při kterém vás logicky nesmí nikdo vidět, vy zasraní kreténi. Tak mi do hajzlu vysvětlete, proč mi právě volali z policie, že mě chtějí k výslechu ohledně toho chlapa, kterého jste před pár dny zabili v lese na druhém konci města?!" Zakřičel jsem, jakmile jsem se dostavil na schůzku, kterou jsem před hodinou svolal. Naprosto jsem zuřil, měl jsem chuť je všechny v téhle místnosti postřílet.

„My jsme zahladili všechny stopy není možné, aby nás vystopovali nebo na to přišli, pane." Ozval se po chvíli ticha jeden z mých chlapů, kteří měli tenhle úkol na starost. Všichni ostatní byli zticha a jen koukali pro místnosti a vyhýbali se očnímu kontaktu. Vařila se ve mně krev, protože mi lže přímo do obličeje.

„Kdybyste, vy sráči, udělali tu práci správně, tak mi kurva řekni, proč mi volala policie, abych přijel zítra k výslechu?! Vzal jsem po pod krkem, vyzvedl do vzduchu a přitiskl na zeď. Začal se bránit a cukat s sebou, protože neměl přístup ke kyslíku.

„Co mi na to povíš teď, ty zmrde, hm? Nějak si přišel o hlas, což je škoda, protože ho budeš potřebovat, až se budeš před soudem hájit, proč jsi zabil toho chlapa." Řekl jsem a pustil ho na zem. Začal rychle dýchat a nevěřícně na mě koukal. Věděl, že pokud mě bude chtít policie zatknout, tak půjdu proti němu. Nikdy, ale už nikdy nepůjdu do vězení, to jsem si slíbil, a taky to dodržím a je mi naprosto jedno, koho budu muset potopit z těchto sráčů, abych tam nemusel.

„Jasone, to jsi přehnal." Ozval se jeden z těch kreténů a já jsem se zastavil na místě, když jsem měl už v plánu odejít z místnosti a nějak to vyřešit. Krev ve mně se opět začala vařit na maximální teplotu a zatnul jsem pěsti. Slyšel jsem šepot za sebou, a taky hlasy, které říkali tomuhle chlapovi, že je to debil, a že to neměl dělat. A mají pravdu neměl to dělat.

Prudce jsem se otočil, vytáhl z opasku zbraň a zastřelil ho přede všema. Všichni se koukali po místnosti než na jeho padající tělo. Zandal jsem pistoli zpět a oddechl si. Možná jsem ho neměl zabít, ale všichni to pravidlo znají a já netoleruju chyby a výjimky, protože kdybych to dělal, tak bych byl zpátky za mřížemi už dávno. V tomhle byznysu si nemůžete dovolit chyby, jinak jsou následky tisíckrát horší. Buď jsou to oni nebo já a druhá možnost se rozhodně nestane. Já už neobětuju sám sebe, abych ochránil ostatní. Vždycky jsem chránil druhé a mě nikdo, takže už si nenechám srát na hlavu.

"Má ještě někdo něco, s čím by se rad svěřil?!" Nahlas jsem se zeptal, ale všichni byli zticha, přesně tak jak mají být, protože já jsem tady boss, nikdo jiný.
Kývl jsem na jednoho chlapa, aby uklidil tělo toho zmrda a otočil se k východu. Odešel jsem z místnosti a šel směrem ven. Neměl jsem náladu na to, řešit všechny ty sračky, za který můžou ty sráči. Neberu za ně zodpovědnost, takže je to na nich jestli to poserou ještě jednou.

Vyšel jsem ven z domu a opřel se o zábradlí na terase. Vytáhl jsem krabičku cigaret z kapsy od kalhot a zapálil si. Povím vám jednu věc, kterou nesnáším a tou jsou neschopní lidé. Vždycky se musíte obkloppvat lidmi, kteří jsou dobří, ale ne lepší než vy, protože potom vás může někdo nahradit a to si nemůžete nechat líbit.

„Bizzle?" Ozvalo se za mnou a já se otočil, abych viděl na toho člověka. Stál tam Tristan, což je jeden z těch namakaných chlapů, kteří jsou dobří jen pro svaly, samozřejmě že ne všichni, ale většina.

„Ano?" Naznačil jsem verbálně, aby pokračoval v tom, co mi chce říct.

„Slečna Devon Hamiltonová, by s vámi potřebovala nutně mluvit." Nadzvedl jsem obočí a usmál jsem se. Slečna Devon Hamiltonová je jedna z úspěšných mála žen v tomhle byznysu. Je o čtyři roky starší než já, takže jí je 27. Musím uznat, že jsem byl velice mile překvapen, že semnou chce mluvit, protože jsme se dlouho neviděli. Potkali jsme se v jednom baru, když slavil Ryan 21 narozeniny, před dvěma lety. Pamatuji si, jak jsem z ní nemohl spustit oči, tak jako ona ze mě, protože ona byla tak sexy. Myslím, že si dokážete domyslet, co se stalo potom, takže vám to tady ani rozebírat nebudu, ale upřímně bych si s ní klidně všechno zopakoval.

Naposledy jsem jí viděl tři čtvrtě roku zpátky v jedné kavárně, kde jsem si dojel na snídani, protože jsme doma nic neměli. Viděla mě, přisedla si a pamatuji si, že měla docela veliké problémy se svou mladší sestrou v tu dobu, protože její rodina je velice přísná a Devon se odstěhovala, ale nechtěla tam nechávat svou mladší sestru, takže se snažila přesvědčit soud, aby jí svěřili do její péče, protože té její sestře bylo tehdy ještě šestnáct.

Vešel jsem do chodby u hlavních dveří mého domu a přešel k ní. Sledovala, každý můj pohyb, jako by se bála, co udělám. Prohlédl jsem si jí a musím uznat, že vypadala velice dobře, ale zároveň vypadala jinak, než si jí pamatuji.

„Devon Hamiltonová, co jsem udělal, že jsem si zasloužil takovou návštěvu, jako jsi ty?" Zeptal jsem se. Ona si odhrnula vlasy, které jí padaly do očí a usmála se na mě.

„Ahoj, Jasone, taky tě ráda opět vidím." Její výrazně modré oči sledovali každý můj pohyb, který jsem udělal, ale mě se v ten moment nehonilo v hlavě nic jiného, než proč je tady.

Myslel jsem si, že se něco posralo a ona potřebuje pomoct, ale na to vypadala až moc dobře a sebevědomě. Jedno jsem ale věděl moc dobře a to, že tady není, aby mě například nějakým způsobem pokořila nebo mi něco udělala, protože to by nezvládla. A možná budete přemýšlet proč? Moje odpověď je, že Devon Hamiltonová je semnou posedlá a všichni v tomhle domě to vědí, a také vědí to, že by mi nikdy nedokázala ublížit.

To mě ale přivádí opět na začátek k přemýšlení o tom, proč tady sakra je.