Don't Get Close To Missing Killer(cz)✔️

•65- ,,Nechci, aby to věděla"

,,Vezmu lasagne i Jussovi, jestli to nebude vadit" optala jsem se Ryana a ten přikývl.

,,Dobrý nápad. Ten se už  totiž neukáže a přece ho nenecháme o hladu" uchechtl se a nabral na  talířek porci. Dal mi talíř do rukou a se zbytkem lasagní zmizel v kuchyni.

,,Tak já si půjdu lehnout, kluci. Dobrou a kdybych se ráno do deseti neobjevila, tak mě Justin nejspíš vzteky zabil" uchechtla jsem se a kluci se zasmáli. Popřáli mi všichni dobrou noc a já se vydala do chodby k Justinovým dveřím.

Zaklepala jsem na dveře a s talířem v rukou čekala před dveřmi. Bylo slyšet dupání, které se přibližovalo ke dveřím a Justinův hlas rezonoval celým pokojem.

,,Fredo, už tě asi VÁŽNĚ ZABIJU! Chceš mě nasrat?!" dveře se prudce rozletěly a ve dveřích stál Justin. Dost naštvaný Justin se zbraní v ruce namířenou na mou osobu. Jeho černé oči se dívaly přímo na mě. Když mě spatřil, svěsil ramena a zbraň upustil na zem. Vlastně mě jeho reakce vůbec nepřekvapovala. Trochu jsem se lekla, protože jsem nečekala dokonce i zbraň, ale někde v hloubi sebe vím, že by mi neublížil.

Jen tam tak stál a pozoroval mě. Unavený obličej nasvědčoval tomu, že toho má dost. Promnul si jednou rukou oči u kořene nosu a dlouze vydechl. Nic jsem neřekla. Slova jsou zbytečná.

Prošla jsem kolem něj do pokoje a talíř položila na stůl. Vrátila jsem se k němu a zvedla zbraň ze země. Hodila jsem ji na postel a otočila se na Justina. Stále nepřítomně stál ve dveřích. Se smíchem jsem pokroutila hlavou a chytla ho za ramena, abych ho nasměrovala ke stolu.

,,Nesahej" ošil se, aby ze sebe setřásl mé ruce ,,na mě" zavrčel a ani se na mě nepodíval.

,,Tak fájn, pane netykavko. Hlavně si nezavražděte přítelkyni" povzdechla jsem si a víš jsem se neodvážila promluvit. Trochu mě to zklamalo. Nikdy jsem Justina takového nezažila. Mlčky jsem odešla do koupelny a vyčistila jsem si zuby. Docela dlouho dobu jsem váhala a přemlouvala se, abych opět vkročila do toho pokoje a sdílela vůbec i stejný vzduch jako Justin. Nakonec jsem prohrála kámen, nůžky, papír se sama sebou v zrcadle a tak jsem tam šla. Samozřejmě, že jsem neprohrála, jen to mé podvědomí chtělo, abych tam šla.

Opatrně jsem chytla za kliku a otevřela dveře. Neodvážila jsem se zvednout oči a podívat se, kde je Justin. Jen jsem se sklopenou hlavou přešla ke své tašce a rychle z ní vytáhla pyžamo. Vyletěla jsem z pokoje a rychle za sebou zabouchla dveře. Hluboce jsem vydechla a vrátila se do koupelny. Převlékla jsem se do pyžama a předchozí oblečení nechala v koupelně na hromádce. Ani za milión už se tam nevrátím, abych to oblečení uklidila.

,,Do hajzlu" zaklela jsem, když jsem si uvědomila, že tam mám telefon, ale budu to muset přežít bez něj.

Potichounku jsem našlapovala na parkety a vyplížila se z chodby. Jako miška jsem přeběhla do obýváku, ale málem mě chytl infarkt.

,,Bell?" přímo přede mnou se zjevil Ryan s pobaveným výrazem.

,,Hraješ tady Mission: Impossible? Je tady někde i Tom Cruise? O můj bože! Chci ho vidět" zasmál se Ryan a dělal si ze mě srandu.

,,Moc vtipné, Ryane. Jdu si lehnout. Jaktože ještě nespíš?" zarazila jsem se nad jeho noční aktivitou. Není to sice tak dlouho, co jsme seděli u stolu a všichni jedli lasagně, ale Ryan mi nikdy jako noční sova nepřipadal.

,,Dobaluju ještě nějaký věci, který jsme tady měli. Lil se byl nenápadně podívat na náš barák a zřejmě už je tam klid. Zítra se vracíme domů" chytl mě šťastně za ramena.

,,Cože jsi říkala, že tady vlastně děláš?" zeptal se trocho s vážnějším tónem. Sklopila jsem hlavu a dívala se na své bosé nohy.

,,Jdu spát" koukla jsem krátce na sedačku a Ryan se tam ohlédl také.

,,To né, Bell. Jdi si teda lehnout ke mě do pokoje. Já se vyspím tady. Pochopil jsem, že vedle Justina úplně zaspat nechceš. Jen tě ujišťuju, že ze spaní teda fakt nezabíjí, jo... " trochu se zasmál a já mu skočila do řeči.

,,To ne, jsem v pohodě. Spi u sebe. Jen... to je jedno. To je dobrý, Ryane, fakt děkuju. Já si lehnu tady" usmála jsem se na něj a vzala si dva polštáře na kraj sedačky.

,,No když jinak nedáš" řekl a odešel někam. Nejspíš do kuchyně.

Vzala jsem si onu huňatou deku a přikryla se jí. Zavřela jsem oči a snažila se usnout. Po chvíli se mi to podařilo.

•••

,,Je tady někde Fredo?" probudil mě hlas. Oči jsem neotevřela, jen jsem poslouchala, jakej debil mě muset uprostřed noci vzbudit.

,,Není tady. Všichni už dávno spí. Proč né ty, Justine?" zašeptal Ryan. Na konci věty se trochu zasmál.

,,Zkus hádat. Neusnu bez ní. Neusnu bez toho, abych věděl, že je v bezpečí. Ikdyž jsem totální imbecil, chápeš? Mířil jsem na ni!" zoufalství z jeho hlasu bylo zřetelné.

,,Jo, to už vím. Potkal jsem ji, když si stlala na sedačce. Myslím, že's ji dost vyděsil" řekl Ryan.

,,Justine, měl bys jí nechat trochu prostor. Vážně ji obdivuju, že je s tebou. A ikdyž se tu v noci ukázala, sice jsem v jejích očích viděl to zděšení, ale přesto se okamžitě nesbalila a neodjela. Vždyť ona ani pořádně neví, co jsi zač a... "

,,A já ji při tom chci nechat. Nechci, aby to věděla. Ryane já ji nemůžu nechat jít. Nejde to. Agh... " povzdechl si.

,,Tak kde je?"

,,Támhle" řekl Ryan.

,,Fajn, díky. Ráno půjdem už stěhovat, že?"

,,Jojo, Lil tam byl a je to tam čistý"

,,Fajn, dobrou brácho a díky"

,,Dobrou, bro" jeden hlas se vzdálil a druhý utichl, ačkoliv kroky se přibližovaly k sedačce.

Votes prosím <3