BIZZLE

Chapter 2 - „Hraješ si s ohněm,"

„Proč jsi tady, Devon?" Zeptal jsem se, jakmile jsme se posadili do mého obývací pokoje. Čekal jsem netrpělivě na odpověď, a to jsem ani nevěděl proč. Nezajímala mě, ale něco na ní bylo něco, co mi tehdy dalo její tělo, mě nutilo na ní myslet. Ty rty, které nechávali otisky rudé rtěnky na mém těle, se mi odehrávaly dokola a dokola.

„Potřebuju od tebe maličkost, Jasone." Usmála se a já věděl, že se mi její nápad nebude líbit, ale taky jsem moc dobře věděl, že ona udělá cokoliv, abych jí pomohl, a když říkám cokoliv, tak to myslím naprosto vážně.

„Tak mi řekni, kvůli jaké blbosti jsi přijela až za mnou."

„Pamatuješ si, když jsem ti říkala o mé sestře?" Já jsem pouze přikývl hlavou na znamení souhlasu, i když jsem si upřímně nic moc nepamatoval.

„Jasně, že si pamatuju. Jmenuje se Camilla, že jo?" Vůbec jsem si nepamatoval, jak se jmenuje, ale předstíral jsem, že vím, aby se neurazila.

„Jmenuje se Candice," protočila otráveně očima a pokračovala, „za tu dobu, co jsme se potkali v té kavárně se stalo, až moc věcí, které všechno otočili a já jsem zpanikařila, protože se moje sestra trápila, a tak jsem udělala něco vážně stupidního." Povzdechla si a prohrábla si rukou své hnědé vlasy, které měla jemně zastřižené. Od chvíle, co přišla jsem cítil, jak se mě snaží svést, jelikož m problémy a ví, jak na mě, jenže já se nedám. Nejsem pitomý, i když miluju šukat, tak na to neskočím.

„Jakou píčovinu jsi udělala, Devon?" Zeptal jsem se otráveně, protože jsem na tohle upřímně neměl vůbec náladu. Nebudu spravovat její chyby od toho tenhle byznys nedělám. Nespravuju ani svoje chyby, protože to dělají jiní lidé, a takhle žádné chyby nemám a nedělám.

„Vzala jsem jí pryč." Rychle řekla a já jsem nadzvedl obočí. To si ze mě dělá snad prdel

           

„Do prdele, Devon. To je největší píčovina, kterou jsi mohla udělat. Čím kurva přemýšlíš? Ty chceš, aby tvoje zasraná sestra žila s tebou a uneseš jí? To je největší sračka, kterou bych ani já neudělal."  Naštvaně jsem řekl, protože ona v tomhle byznysu není krátkou dobu a ví, jak to chodí a unese svou vlastní sestru, kterou může kdokoliv a kdykoliv zabít, a ještě má na krku jejich rodiče.

„Já vím, ale musíš pochopit, jak zoufalá jsem!" Vykřikla a já jsem se zhluboka nadechl. Jsem velice háklivý na to, když na mě někdo křičí nebo se nade mnou povyšuje, protože já jsem ten nejvýše postavený široko daleko, tak by měli všichni držet hubu a být rádi, že ještě žijí. Upřímně ani nevím, proč Devon pomáhám. Možná je to, protože mám pocit, že jí to dlužím za to všechno, s čím pomohla ona mně. Když jsme se spolu vyspali poprvé u Ryana, stala se z toho docela naše rutina. Skoro každý týden jsme šli ke mně nebo k ní a vyspali se spolu, potom jsme se opili, a nakonec jsme si říkali naše největší sračky v životě. Většinou teda mluvila ona o svých problémech, ale někdy i já o těch mých. Nikdy jsem jí ale neřekl to, co se skrývá pod jménem Jason McCann a upřímně jí to ani nechci říkat. Nevidím důvod, proč by to měla vědět.

„Já to chápu, ale tak mi teda řekni, co po mně chceš? Jak ti mám pomoct?" Oddechl jsem a podíval se na ní. Seděla tam a hrála si nervózně s prsty u rukou.

„Dostala jsem jeden nápad, ale myslím, že nebudeš souhlasit a řekneš mi něco jako, že jsem blbá nebo tak," povzdechla si a já otráveně protočil očima, protože mě to přestávalo docela bavit, což ona poznala, takže pokračovala, „napadlo mě, že by Candice žila chvíli tady u tebe, než se všechno uklidní a já nebudu na seznamu podezřelých." Vytřeštil jsem oči, jakmile to řekla. To je ta největší píčovina na tomhle zasraným světě.

„Počkej, takže ty plánuješ dát svou pohřešovanou sestru největšímu kriminálníkovi, po kterém jde celá Kanada, abys z toho vyšla, jako že jsi nevinná a podobný sračky? Ty si myslíš, že jsem debil, který se nechá udat? Pracuju v těchto sračkách už hodně dlouho na to, abych se uměl dostat z každý píčoviny, kterou na mě kdokoliv ušije." Stoupnul jsem ze vzteku a křičel na ní. Myslí si, že jsem vážně debil nebo co. Jenom jedním telefonátem bych jí mohl udat na policii s tím, že unesla svou pohřešovanou sestru a ona si ještě takhle hraje.

„Ne to ne, Jasone. Nechci tě udat nebo něco, v tomhle byznysu jsme všichni ve skoro stejných sračkách, takže bych potopila i sama sebe, kdybych to udělala. Jen vážně už nevím, co dělat a došlo mi nějak, že jí tady u tebe hledat nebudou. Prosím, Jasone udělám cokoliv, aby byla v bezpečí." Prosila mě a já jsem si to procházel ještě celé hlavou. Nebyl jsem si vůbec jistý, jestli to vůbec chci udělat.

„Nechám si to projít hlavou, ale chci nějakou odměnu a pojistku." Řekl jsem a ona zvedla obočí.

„Pojistka je moje sestra v tvých rukou a odměnu si můžeš říct." Navrhla a já jsem přikývl.

„Dvacet pět milionu." Devon přikývla, i když jsem viděl, že se jí do toho moc nechce, ale udělala to pro svojí ubohou sestru, která jí přidělává tolik sraček. Možná se divíte, že jsem si řekl o peníze, ale to je upřímně jediná věc, o kterou mi jde, protože věřte mi, že pokud řekne člověk, že peníze nejsou hlavní věc nebo že na nich nezáleží, tak lže. To mě naučil můj otec a je to pravda, o tom život prostě je.

„Nechám si to projít hlavou a dám ti do zítra vědět." Řekl jsem, když jsem jí doprovázel k hlavním dveřím. Ona pouze přikývla a vyšla ze dveří.

„Hraješ si s ohněm, Devon, takže bacha abys neshořela." Dal jsem jí radu na cestu, nad kterou se zastavila a opět se na mě otočila, ale tentokrát už to nebylo svůdné nebo něco podobného. Teď se začala bát, protože si uvědomila, co právě udělala.

Před několika momenty totiž dala život a osud své sestry do rukou nejnebezpečnějšího kriminálníka v USA, a také si v ten moment uvědomila, že to pravděpodobně neměla dělat, jenže ona je tak zoufalá, že šla pro pomoc s něčím zamnou.

Nevím ani jestli si tu holku k sobě vezmu, ale je to dobrá příležitost, jak si vydělat peníze. Vím, že tohle nedopadne dobře, ale ne pro mě. Pro Jasona McCanna už život dopadne jenom dobře. O to se postarám sám.