BIZZLE

Chapter 3 - „Rozhodl jsem se."

Nechal jsem jí čekat. Chtěl jsem, aby se bála toho, že je nějaká možnost, že jí její plán semnou nevyjde. Potřeboval jsem, aby mi napsala, s tím jestli jsem se už rozmyslel. Vždycky jsem čekal až ten člověk, co ode mě něco chce udělá první krok, protože když ode mě něco chcete, tak já se nebudu trápit s tím, co to je. Budu očekávat, že mi to řeknete a já vás, ve většině případů, pošlu doprdele.

Devon tady byla před dvěma dny a já jsem upřímně stále nevěděl, pokud její nabídku příjmu. Chtěl jsem ty peníze to určitě ano, ale zase na druhé straně nemám chuť se starat o nějakou zasranou děvku, kvůli které jsou jenom zkurvené problémy. Seděl jsem v mé pracovně nahoře v patře a přemýšlel. Nechtěl jsem žádné zasrané problémy jenom kvůli nějaký debilní holce, která má kurva štěstí, že má za sestru zrovna Devon, ale na druhou stranu chci ty peníze, i když jich mám dost, ale znáte to, peněz není nikdy dost. A pokud máte jiný názor tak super, ale nezajímá mě, protože oba víme, že ten můj je ten pravdivý.

"Jasone?" Ozvalo se za dveřmi a já si povzdehl. Poznal jsem, že je to Ryan podle hlasu a dovolil mu, aby vstoupil. Všichni mají zakázáno chodit do mojí pracovny bez mého povolení.

"Co potřebuješ?" Zeptal jsem se a otočil se na židli, aby jsem na něj koukal, jelikož jsem teď měl židli natočenou na okno za mým stolem.

"Vím, že tady byla Devon a hodně lidí se začíná ptát, co po tobě chtěla a já je chci nějak uklidnit, protože myslím, že by to bylo asi nejlepší." Řekl a posadil se na židli před stolem. Já jsem si zhluboka povzdechl a zavřel na chvíli oči.

"Ryane, ty jsi můj nejlepší kamarád, takže tobě to řeknu, ale těm kreténům, kteří jsou mimo náš dům, se nic neřekne." Ryan pouze přikývl a já se narovnal a podíval se na něj. On je jeden z těch lidí, kteří se tak moc nemění. Myslím, že u Ryana jsem za to rád, protože mám někoho, kdo je pořad takový, jaký vždycky byl. Sice neříkám, že se úplně nezměnil, ale nemohu mu to vyčítat, protože z nás dvou jsem se měnil spíše já.

"Devon tady byla, kvůli jednomu obchodu. Sice to není typický obchod a je trochu riskantní, ale jsou z toho dobrý prachy. Ona po mně chce, aby tady u nás bydlela její mladší sestra, protože to teď mají doma velice nepříjemné a její rodiče jsou docela blázni." Sledoval jsem jeho výraz a on jenom přikývl. Tohle bylo lehčí, než jsem čekal, protože Ryan se většinou naštve, když dělám rozhodnutí, které se týkají našeho domu, bez jeho souhlasu.

"Okej, ale chci s ní šukat první." Zasmáli jsme se a já jsem si prohrábl vlasy.

"Tak to hovno. Je to moje dohoda, takže moje děvka." Usmál jsem se a on přikývl. Ryan není takový zmrd, jako všichni ostatní a jako já. On je hodnější a milejší, i když se snaží dělat, že není, ale já ho mám prokouklého už dlouho. Nevadí mi to, ale nechci, aby se z něj stal nějaký slaboch, který nezabije člověka.

"Dobře. To si budu muset zase zavolat Kristen, aby přijela." Protočil jsem očima a zasmál jsem se. Kristen je jedna kurva, která je naprosto posedlá Ryanem, což je velice neobvyklá věc, protože většina kurev je posedlá mnou, což neříkám egoisticky, ale pravdivě. Hodně kurev, který byly u nás doma, tak ke konci večera vzdycky skončily u mě v posteli. Všechny jsem vždycky ráno vyhodil, ale byla tu jedna, která se pořad vrací pro víc. Ona moc dobře ví, že jí ráno pošlu jako vždycky doprdele, ale stále chodí a chce víc. Nechápu jí, ale mám z toho sex a s tím i uspokojení, takže si nestěžuju.

Jmenuje se June a pořad se vrací. Kdykoliv se chci odreagovat nebo prostě jenom zašukat, tak jí zavolám a ona by nechala všeho jenom, aby mohla přijet a mít mě aspoň na pár hodin. Neuvěřitelně moc je semnou posedlá, jako by beze mě nemohla ani existovat. Musím říct, že June je docela i blba, protože ona je hezká a mohla by mít hodně chlapů, který by si jí vážily a takový sračky, co každá holka chce od chlapa, ale ona se vrací pořad ke mně a nechává všechny další. Ona si totiž myslí, že mě nějak změní, a že budu s ní, ale to myslí špatně, protože to bych nikdy pro nikoho neudělal.

"Přijde dneska June?" Zeptal se Ryan a já jsem okamžitě zvedl pohled od stolu na něj. Nevěděl jsem, co tím myslí, protože ví, že je to pro mě jenom další děvka, která pro mě nemá žádnou hodnotu, jako každá jiná.

"Nevím nemám moc náladu na ten její upištěnej hlas. Proč se ptáš?" Zeptal jsem se se zvednutým obočím.

"Jen jsem byl zvědavý. Chtěl jsem vědět, jestli tu můžu trávit noc bez toho, aby jste mě probouzeli." Zasmál se a já taky.

"Promiň, že mě chtějí ty kurvy víc než tebe." Protočil nad mou poznámkou očima, ale potom se zasmál a vstal že židle, protože byl na odchodu.

"Už půjdu. Mohli bysme někam pozdějš zajít, už dlouho jsme nikde nebyli." Řekl a já jsem začal přemýšlet, jestli nemám nějaký povinnosti, který by mi zabraňovali jít s Ryanem.

"Uvidím, jak budu moct, ještě musím dodělat jednu smlouvu s nějakým chlapem, co chce půjčit prachy, a potom musím dát vědět Devon, ale to zas tak nepospíchá." Přikývl a já když jsem to vyslovil, tak jsem si uvědomil, že jsem dneska skoro nic ještě nevyřídil. Je to docela těžké a to by člověk ani neřekl. Každý myslí, že jenom vraždím, šukám, beru drogy a chlastám, ale tak to není. Vyřizuji skoro všechny objednávky a půjčky, protože nechci aby mě někdo okradl. Ještě Ryan to má někdy na starost, ale tomu to nechci házet zas tak na krk.

"Dobře, tak mi dej potom vědět, jak budeš moct." Řekl, než odešel a já jsem jen přikývl a opřel si hlavu o ruku, kterou jsem měl položenou na stole.

Ještě bych měl dát vědět Devon, jak jsem říkal, ale upřímně se mi do toho vůbec nechce. Přece jenom už to byly dva dny, takže už je čas.
Vzal jsem jeden že svých pracovních telefonů a vytočil její číslo. Čekal jsem, než zvedla telefon a usmál jsem se, když se ozval její hlas.

"Ano?"

"Rozhodl jsem se." Řekl jsem a opět jsem jí chvíli nechal čekat. Baví mě si s ní takhle hrát, protože u mě nikdy nevíte, jak se rozhodnu.

"Prosím, pokud chceš odmítnout, tak zaveš telefon, abych mohla najít někoho, kdo mi bude chtít pomoct." Řekla zoufale a já se pousmál. Je tak naivní, myslí, že to dělám pro ní, ale já chci jenom ty peníze.

"Co tě nutí myslet, že tě odmítnu?" Zeptal jsem se, jen protože jsem chtěl, aby byla netrpělivá.

"Jsi to ty, Jasone McCanne, tobě se nedá v ničem věřit." Řekla a já se zasmál, protože měla naprostou pravdu.

"To je sice pravda, ale jelikož díky tvé sestře budu mít hodně peněz, tak to beru."