Don't Get Close To Missing Killer(cz)✔️

•83- ,,Počkejte u žlutých dveří"

Zavolala jsem si taxík, aby mě zavezl na letiště. Mezitím jsem přeparkovala auto do jejich prostorné garáže.

Kdo by řekl, že i tak pubertální hlavičky, jako jsou Flores, Za, Butler a Bieber, napadne vestavět garáž do podzemí, aby se jim tam vlezlo co nejvíc aut. Ikdyž jim nemůžu nic zazlívat s tím, jaký byznys si tady vedou.

Spokojeně jsem vystoupila a s malou kabelkou přes rameno jsem se vrátila ke klukům. Zbraň jsem nakonec dala do kabelky taky, protože nosit ji za opaskem je vážně nepohodlné.

,,Jak ty zbraně můžete nosit za opaskem, když je to tak nepříjemné?" postěžovala jsem si, když jsme všichni stáli před domem a kluci se mnou čekali na taxík.

,,Zvykneš si" uchechtl se Lil. Po chvíli u kraje cesty zastavil žlutý Mercedes. Všechny kluky jsem poobjímala a vydala se k autu.

,,Hodně štěstí, Bell" zavolal na mě Ryan, mavajíc rukou ve vzduchu.

,,Hlavně buď opatrná" doplnil ho varovně Khalil. Docela jsem se udivila, ale nedala jsem to na sobě znát. Třeba mě začal mít Khalil přeci jen trochu rád.

Všem jsem zamávala a sundala jsem kabelku s dlouhým uchem z ramene. Nasedla jsem do taxíku a kabelku si dala na klín.

,,Na letiště, prosím" řekla jsem krátce a řidič s profesním úsměvem přikývl. Dál jsem se potopila do svých myšlenek a úplně přestala vnímat potichou hudbu, která se rozléhala reproduktory autem.

•••

,,Dobrý den, slečno. Jak Vám mohu pomoci?" usmála se na mě žena za přepážkou.

,,Dobrý den, potřebovala bych nejbližší let do Toronta" unaveně jsem se usmála a vytahovala peněženku.

,,Jistě, slečno, hned se podívám" odsunula se na židli od přepážky a začala něco ťukat do počítače.

,,Nejbližší možný let je zítra ve 13 hodin odpoledne. Chtěla byste zarezervovat místo ve 2. třídě?" přívětivě se usmála a mnou projela vlna strachu. Zítra v 1 odpoledne je moc pozdě. Rychle jsem se otočila na tabuli odletů a příletů letadel. Letadlo do Toronta mělo letět za hodinu.

,,Promiňte. A tamto," ukázala jsem na tabuli ,,letadlo 461H, které letí za hodinu, je plné?" posmutněla jsem, když žena lítostivě přikývla. Co teď? Mám poslední možnost.

,,Dobře, to nevadí. V tom případě bych Vás chtěla poprosit o poslední" lehce sem se na ni usmála a ona přikývla.

,,Ano?"

,,Zavolejte mi Alici" řekla jsem naprosto normálním hlasem.

,,Slečno, myslíte paní D... " nestihla dokončit, protože jsem jí skočila do řeči.

,,Ano, ano myslím. Prosím" zaprosila jsem a ona váhavě zvedla sluchátko. Odvrátila jsem pohled a vyčkávala, prohlížejíc si různé lidi v letištní hale.

,,Počkejte prosím u tam těch žlutých dveří" řekla.

,,Děkuji" usmála jsem se a vydala se přesně tam.

•••

,,Dobrý den," ze dveří vyšla pořád stejná Alice, ale na chvíli se zasekla ,,neznáme se?" podala mi zdvořile ruku a já ji stiskla a potřáska jsem si s ní.

,,Ano, dobrý den, Alice. Jmenuji se Bella Strewdownová. Já," zasekla jsem se, ale z důvodu mála času jsem se rozhodla pro nevysvětlovací verzi ,,jsem přítelkyně Justina Biebera. Je to Váš bratranec" usmála jsem se a doufala, že si mě pamatuje.

,,Ano, ano. Jistě. Už si vzpomínám. Omlouvám se, že mi to tak dlouho trvalo, ale chodí mi tu hodně lidí a než jsem Vás zařadila, no... " odmlčela se a upravila si pracovní sukni.

,,S čím Vám mohu pomoci, Bello? Kde je vůbec Justin? Přijde?" rozzářila se a nadějně se rozhlížela.

,,O to právě jde, Alice. Nemám moc času na vysvětlování, ale potřebovala bych nutně do Toronta. Je tam Justin a já musím za ním. Paní mi řekla, tak jako každému cestujícímu, že další volný let je až zítra, ale já viděla, že jedno letadlo letí za hodinu. A tak mě napadlo, že bych se Vás zeptala, jestli tam nakonec není nějaké volné místo" řekla jsem nadějně. Alice nejdřív, přemýšlejíc, zkrčila obočí, ale pak se usmála.

,,Podívám se do systému. Může se stát, že některý z pasažérů, přestože má koupenou letenku, se nedostaví a tak zbyde místo. Pojď prosím se mnou a až bude letadlo odlétat, půjdeme k němu. Pokud zbyde místo, můžeš samozřejmě letět. Jsi chytroučká, že sis nechala zavolat mě" usmála se a už zadávala pin na dveřích.

,,No nejdřív jsem se dost bála, abych Vás neotravovala" přiznala jsem.

,,Vůbec ne. Jsi už skoro rodina" usmála se na mě a procházela velitelstvím. Na chvíli jsem trochu zbledla a polilo mě horko, ale není čas na vysvětlování. Kdybys jen tak věděla, sestřeničko.

Došli jsme do její kanceláře a ona se podívala do počítače.

,,Vskutku, letadlo 461H do Toronta letí 18:12" přikývla.

,,Zatím se tu posaď a udělej si pohodlí. Támhle v té malé ledničce je tuňákový sendvič a balená voda. Klidně si nabídni, určitě máš hlad. Já zatím půjdu řešit své povinnosti a v 18:05 pro tebe přijdu a půjdeme spolu k letadlu" usmála se na mě a já přikývla. Nezbývalo mi nic jiného, než si ochotně vzít tuňákový sendvič a zakousnout se do něj. Kdy jsem vlastně naposledy jedla?

pohled Justina

Nechápavě jsem odložil telefon na stůl a ještě chvíli na něj zaraženě civěl. Ryan byl nějakej divnej? Přece by nevolal jen tak, ne?

Nechápavě jsem nad tím pokroutil hlavou a přešel k černé tašce plné zbraní. Musím vzít všechno. Nikdy nevím, kolik toho budu potřebovat.

,,Miláčku, pojď dolů" ozval se z kuchyně tenký hlas a já se usmál.

,,Proč?" zavolal jsem nazpět a hypnotizoval jednu ze svých zbraní.

,,Justine! Okamžitě se pojď najíst" zasmála se.

Votes prosím <3