BIZZLE

Chapter 5 - „Candice Hamiltonová, vítejte u mě doma."

CANDICE HAMILTONOVÁ

"Devon, co se to sakra děje?! Proč nemůžu zůstat s tebou?" Ptala jsem se, potom co mě má sestra donutila si zabalit většinu mých věcí.

"Přestaň se pořad na všechno ptát, je to ohromně otravný. Už jsem ti to vysvětlila několikrát a nemůžu za to, že to tvůj zpomalený mozek nedokáže pochopit!" Zakřičela a já jsem zmkla. Vím, že mi to už říkala, ale přeci tohle není normální. Ona mě posílá v podstatě na smrt bůh ví ke komu. To mi neřekla, ale informovala mě, že je to její kamarád, ale prý je to složité.

"A teď si dobal svoje věci prosím, protože jsem řekla, že tě dovezu k němu okolo deváté hodiny veče, tak pohni." Pronesla, a potom odešla z pokoje pro hosty v jejím domě, kde jsem až do teď byla. Moje sestra je naprosto nejvíce matoucí bytost, kterou jsem kdy potkala. V jednu chvíli je naprosto mírumilovná a sladká, prostě naprosto dokonalá žena, ale když jí naštvu, tak jí nervy rupnou velice brzy a už se hádáme nebo na mě křičí. Upřímně i přes to, že má velice slabé nervy, tak je naprosto dokonalá. Vždycky jsem chtěla vypadat a být jako ona. Devon je všechno, co si každá žena přeje. Její tělo, je naprosto bezchybné, má správné křivky a veliké prsa, ale zase ne tak moc, prostě perfektní. Také je neuvěřitelně chytrá a krásná v obličeji. Každý kluk, který jí vidí jenom třeba na ulici by po ní hned šel. Tohle všechno jsem jí vždycky záviděla, protože když porovnáte mě a mou sestru, tak je to naprosto něco jiného. Moje sestra je naprosto stejná jako moje matka, která je důvod proč se všechno tohle děje. Obeznámím vás se situací, která se právě děje v mém životě.

Před dvěmi lety, když mi bylo patnáct a Devon dvacet pět let. Já jsem bydlela samozřejmě s rodiči, ale Devon už dávno bydlela tady. Myslím, že se odstěhovala, když jí bylo tak dvacet jedna a od té doby bydlí v tomto domě, ve kterém jsem poprvé za svůj život, protože Devon svůj život držela velice soukromý a nikdo z rodiny doteď neví, co vlastně dělá za práci, nebo kde bydlí, ale moje sestra momentálně není podstatná v tom, co vám povím.

Můj otec Henry v mých patnácti letech onemocněl, jelikož když byl hodně mladý, tak pracoval v dolech a nadýchal se různých plynů a prachu, takže dostal rakovinu plic. Všichni jsme z toho byli velice zničení a nešťastní, ale snažili jsme se mu všelijak pomoct. Neměli jsme sice moc peněz, aby jsme si mohli něco takového dovolit, ale dělali jsme vše, co bylo v našich silách. Já jsem měla každý den brigády hned po škole a moje matka Brenda pracovala taky každý den od brzkých ranních hodin do pozdních večerních. Platili jsme s těží jeho léčby, i když jsme pracovali, co jsme mohli. Když můj otec byl už velice slabý a měl malé šance na přežití, tak se Devon vrátila s několika tisíci, aby zaplatila tu nejlepší léčbu pro otce a on se začínal uzdravovat, což bylo naprosto úžasné, ale naší matce to tak nepřišlo.

Moje matka si myslela, že Devon ty peníze vydělala nějakou špinavou práci, jako třeba prostitucí nebo něco podobného, a jelikož je naše matka velice přísná, tak odmítla její peníze a vyhodila jí z naší rodiny. Pamatuji si, jak jsem matku prosila ať ty peníze prostě kvůli tátovi vezme, ale ona je s prominutím tak blbá, že je nevzala, protože tvrdila, že je otci už lépe a uzdraví se, takže už její peníze nejsou potřeba. Ovšem to byla veliká chyba, protože za pár měsíců, potom co matka odmítla Devoniny peníze se všechno začalo s otcem opět zhoršovat.

Bylo to všechno zase jako předtím. Já jsem chodila do práce každý den a matka taky, jenže Devon mě jednou potkala, když jsem šla že školy, a jakmile viděla, jak unavená a zničena jsem, tak hned jela k soudu a chtěla se soudit o mě a o převzetí léčby našeho otce. Všechno se to rozpadalo ještě víc, než to do té doby bylo. Moje matka se naprosto zbláznila a začala mě bít a křičet na mě, protože si myslela, že jsem k tomu donutila Devon já, aby se s ní soudila. Později přestala chodit i za tátou a mně to taky zakazovala, takže jsem se tam musela vždycky brzy ráno nebo po škole stavit, protože jsem nemohla dopustit, aby na to přišla a například zavolala do nemocnice, ať mě k otci nepouští a ona by to zvládla, protože je to moje matka.