I want you II

~310~

Zayn

Se smíchem jsem se otočil na Sáru. Přinesla kávu a já ji plácl po zadku. Protočila panenky a objala mě kolam krku.
„Jenže bez nich, Nialle, by to nebylo ono." Oba se smějí, Sára mi vtiskne pusu na tvář a mrkne na Kate.
„A co ty?" „Já?" „Co kluci a tak..." „Teto..." Protočila panenky a ušklíbla se.
„Prý jsi chodila s-" „Strejdo, já se o tom nechci bavit, jasné?" „Kate! Změň tón." Okřikl ji Niall, pobaveně jsem se zašklebil a zavrtěl hlavou. „Nech ji, když do ní rýpu, tak ať se brání."

Sára mi věnovala pohled a odešla s komentářem, že jde nakrájet buchtu. Chvíli na to, jsem se zvedal já.
„Zavolám Zaynovi, za chvíli nakluše." Ani nevím, proč jsem to řekl, nebo proč jsem na Kate povzbudivě mrknul.
Od toho dne, co jej odmítla, se neviděli. Zayn se jí vyhýbal, neměl tu potřebu a krom její marné snahy, byl kontakt nulový. A teď... Jestli má něco s tou Raven...

„Neměl bys ji povzbuzovat." Sára se opírala o linku, ruce založené na prsou a nakrčené čelo. „Povzbuzovat?" „Záleží mi na Zayniem. Kate mám ráda... Ale ona ho odmítla, tak ať si teď nehraje na uraženou. Kdyby se s ní Zaynie chtěl vídat..." Trhne rameny.
Je majetnická, možná až žárlivá. Je to, jako kdyby se to týkalo mně. Kdyby po mně jela nějaká baba...

Dusím smích, tisknu ji boky a hladím ji po tváři. Přivře víčka, chytí mi dlaň a nakrčí ret.

„Copak ty si to nemyslíš?" „Myslím... Ale stejně mu zavolám." Přikývla, vyhrnula mi tričko a zamyšleně mě hladila po podbřišku.
Vydržel jsem to chvíli, pak se odtáhl a ona se rozesmála. Přitiskla se, zlobila mě a Zaynie mi to konečně zvedl.

„Naklusej, Buddy. Do půl hodiny."
„Tati! Ahoj... Co?!"
„Slyšíš dobře, přijď domů. Jsou tu Horanovic. Chtějí tě vidět."
„Jako všichni...?"
„Jo..."
„Super."
„Zaynie, hlavu vzhůru, ano?"
Sára našpulila ret, sklonil jsem se a letmo ji políbil. Nechtěla pusu, bylo jí to jen líto, ale teď se zasmála.
„Jo..."
„Zítra ti prodloužím večerku."
„Večerku? Já mám večerku? Odkdy?"
Zasmál se a vzdáleně jsem slyšel i holčičí smích.
„Víš jak to myslím... Stačí mi zavolat, že po půlnoci budeš doma a vše bude v pohodě."
„Haha... No fajn, dorazím. Tak za dvacet minut. Ale jestli čekáš, že tam budu s vámi sedět-"
„Okey, dvacet minut."
Skočil jsem mu do řeči a hovor položil. Bude dole, i kdyby jen kvůli mému nasranému výrazu.

„Nebudeš ho nutit!" Zachrčel jsem. Sára mi zaryla nehty do podbřišku a z očí ji metaly blesky. Nebolelo to příliš, spíš... Byla to taková ta bolest, co vzruší, kor v tomhle místě.
Vytáhla se na špičky, skousla mi ret a její dlaň jsem měl v boxerkách. Zasténala mi do úst a drze se usmála.
„Nebude tu chtít být, tak nebude. Půjde k sobě... Doma bude a tím to hasne. Nebudeš ho nutit! A jestli ano, spíš na pohovce a dalších, minimálně čtrnáct dní, si budeš jen honit a vzpomínat na moje rty na tvé chloubě, na náš sex..." Zavrčel jsem.
„Vyhrožuješ mi přes sex?!" „Nevyhrožuju. Varuju!" Zakňourala. Stiskl jsem jí zadeček a skousl jí ret.
„Stejně bys za mnou přišla, prdelko. Vlezla mi pod peřinu a zašeptala, že kocourci spinkají a kočička potřebuje to, co jí patří. Přišla by sis pro sex." Dostal jsem malou facku, pobaveně jsem se uchechtl a znovu se sklonil.
„Za pravdu se každý zlobí, co?" „Slib mi to! Nebudeš ho nutit, že ne? A ano..." „Nebudu... Zkusím mu to jen naznačit a pokud bude chtít jít k sobě, tak půjde. Nenutil bych ho sem, ale aspoň na chvíli je pozdravit musí." Přikývla a něžně se usmála.
„A mimochodem, prdelko, neodepřeš mi sex. Sama ho miluješ, potřebuješ... Tvý tělo to potřebuje." Uškrnula se a odstrčila mě.

„Běž zpátky, než se postaví. Nadrženče." Otočila se ke mně zády, krájela buchtu, ramena jí cukala.
Sykla. Narazila jsem ji na linku a otřel se ji rozkrokem o prdelku.

„Večer si budu chtít hrát... Rozumíš?" Zatajil se jí dech, zmáčkl jsem ji zadek a pousmál se. Natočila ke mně hlavu, skousla si ret a kývla.

S myšlenkami na všechny katastrofy světa a ignorací vzpomínky, na její dokonalou prdelku na mým rozkroku, jsem se vrátil za návštěvou.

„Za chvíli dokluše." „Jo... Asi není moc nadšený... Že musí domů?" „To se nelíbí nikomu, že?" Zaklonil jsem hlavu.
Zloděj jménem Adam si za mými zady potajmu cpal do pusy buchtu od Lucy, položenou na tácu na parapetu okna.
Zahuhlal na souhlas a opřel se mi o ramena.

„Psal mi brácha, už jde." „Super." „A co ty, Adame." „Co já?" „Prosím tě, co děláš?" Hrabal se mi ve vlasech, jak malá opička. Teď zamrzl a díval se na Nialla s otazníky v očích. „No co holky?" „Mám holku. Nancy..." Trhl ramenem a zašklebil se.
„Máš tam šedivej vlas..." „To mám z vás." Úšklebek, protočení panenek a mizel do kuchyně. Neušlo mi, že mu buchta od Lucy nechutná. Zahlédl jsem pak jeho postavičku s talířem, s kousky buchty od mámy...

„Čau." „Ahoj." Kate odpověděla poněkud později, trošku zaraženě. „Teda chlape!" Niall se vytahoval na nohy, mířil za Zayniem a ten jen protáčel panenky. Lucy jej skenovala pohledem, stejně jako Kate. Jízlivě jsem si pomyslel, že asi lituje že mu dala košem.
Začínal se měnit... Pořád byl na mě hodně podobný, ale měl i rysy Sáry... Na kluka byl až nechutně hezký, jak říkala Sára s oblibou. 

**********************************************
Poslední... Víc nemám :o) Dám si večeři a jdu rovnou psát další. O víkendu snad bude pořádný maraton a ne tady ta troška kapitolek, která nestojí vlastně ani za řeč -_- :o) 
Děkuju :o)
♥♥♥