BIZZLE

Chapter 13 - „Jason, jmenuji se Jason."

           

„Pracoval jsem na jedné smlouvě a najednou jeden z telefonů, který patřil těm mužům z toho skladu, jak prodávali ty ženy různým lidem, začal pípat a přicházeli na něj oznámení, že tam mají nový kousek. Sice to asi není úplně jisté, ale bylo tam napsáno C. Hamilt., takže jsem vyvodil, že by to nejspíše mohla být ona." Ukázal nám ty upozornění, o kterých mluvil a já jsem se cítil, jako by se mi mělo každou chvíli zastavit srdce. Nařídil jsem okamžitě, ať mi napíše někdo adresu, kde se to nachází a společně s pár dalšími lidmi a Ryanem, jsme vyjeli pro Candice. Pokud je ona ten jejich nový kousek, tak je všechny popravím, protože tohle jsou přesně ty svině, kteří jsou naprostá nechuť světa. Prodávají ženy nějakým zkurvysynům, a mají z toho tisíce dolarů. Uznávám, že ženy jsou svině, ale jsem kurva silně proti tomu, aby se děly takové sračky.

Jeli jsme nejspíše dvě hodiny a blížili jsme se k cíli. Cítil jsem nárůst adrenalinu v mých žilách, který se zvětšoval, každou minutou, co jsme se přibližovali. Hned jak jsme zastavili, tak jsem vyběhl z auta a bez jakéhokoliv plánu jsem vběhl dovnitř. Namířil jsem zbraň a všichni mě následovali

„Co to do píči má kurva znamenat?!" Zakřičel jsem přes celý sklad, když jsem zjistil, že je naprosto prázdný. Podíval jsem se na Ryana, který vypadal stejně zmatený jako já. Měl jsem chuť tady všechny postřílet. Měl jsem chuť postřílet naprosto všechny na světe.

„Louisi, kurva jdi zavřít Grega do toho sklepa, co máme pod kanceláří a zamkni ho tam, než se vrátíme, rozumíš?!" Nařídil jsem přísně Louisovi, jakmile jsem zvedl hovor. Ten zkurvysyn mě podvedl, a to já nikdy za svůj život nepřipustím. Nikomu nikdy nedovolím, aby mi takhle sral na hlavu.

„Co se stalo, Jasone?" Zaslechl jsem z těch několika vět, které řekl, ale já nevnímal.

„Dal nám kurva špatnou adresu, takže za svojí debilní chybu kurva zaplatí." Zavrčel jsem a slyšel, jak Louis nařídil, aby ho zamknuli do toho sklepa.

„Jasone, teď ale poslouchej ty mě. Volám ti, protože jsme přišli na to, kde je. Je to nedaleko od vás, ale asi tak 15 kilometrů od vás. Pošlu ti souřadnice do smsky." Řekl a já jsem típnul hovor a nařídil, aby se všichni vrátili zpět do aut. Tentokrát to vyjde a najdeme jí, a to přísahám, protože další chybu Jason McCann už kurva neudělá.

CANDICE HAMILTONOVÁ

„Nech mě být." Bránila jsem se, když se ke mně ten stejný muž přibližoval s nějakou injekční stříkačkou, která v sobě měla bůh ví, jaký obsah. Za tu dobu, co tu jsem tady byl už asi třikrát a většinou to skončilo, tak že mě praštil kvůli nějaký poznámce, kterou jsem měla a odešel, takže už určitě mám monokl u levého oka a potom modřiny po břiše. Nikdy v životě jsem se takhle slabě necítila, jako právě teď.

„Bude se ti to kurva líbit, za chvíli si na ten pocit zvykneš a budeš chtít víc, to ti zaručuju." Nechutně se usmál a já jsem se stále snažila bránit.

„Nestojím o tyhle tvoje sračky." Plivla jsem mu do obličeje a tím získala další silnou facku. V ten moment, kdy mě praštil jsem na mikrosekundu nevnímala, a to byla jeho příležitost, aby mi vpíchnul tu injekci. Zakřičela jsem, protože to docela bolelo a začali mi slzet oči. Brečela jsem vždycky jenom, potom až odešel, ale teď jsem to udržet už nemohla.

„Tohle ti pomůže se připravit na to, co ti bude dělat ten u koho skončíš, zlato." Poplácal mě po tváři a odešel. Cítila jsem, jak se mi motá hlava a zvedá se mi žaludek. Rozhodně to nebyl příjemný pocit. Snažila jsem se to nevnímat, ale jelikož to bylo silné, tak to bylo skoro nemožné, dokud jsem z toho neomdlela, za což jsem byla ráda.

„Vstávej, ty svině." Cítila jsem, jak mě někdo bouchá do břicha, a to mě automaticky probudilo. Byla jsem hrozně slabá a měla jsem pocit, jako že se každou chvíli složím a umřu, protože celé mé tělo se snažilo pracovat s tou látkou, kterou do mě ten chlap dostal.

„Co se to děje?" Zašeptala jsem skoro neslyšně, ale ten dotyčný to zřejmě slyšel, jelikož mi po chvilce odpověděl.

„Jdeš na aukci." Posadil mě na židli a připoutal mi ruce. Nerozuměla jsem tomu člověku, polovinu věty, takže jsem ani nevěděla, co mi řekl. Snažila jsem se pomaličku vzpamatovat a rozhlédnout se okolo sebe.  Pomalu jsem začala vidět a vnímat věci okolo sebe. Všimla jsem si spousty lidí, většina z nich byli muži a vedle mě sedělo několik dalších holek se svázanýma rukama, jako já.

Neměla jsem ani ponětí, co se to tady sakra děje, ale jelikož jsem se nemohla hýbat, tak jsem neměla šanci, jak se odsud dostat.

„Vítejte všichni! Jsem moc rád, že jsme se tu zase takhle všichni sešli, abychom oslavili krásu žen." Zasmál se nějaký muž, který měl mikrofon a stál uprostřed pódia. Rozhlížela jsem se okolo a viděla, jak všichni tleskají a pískají.

„Takže začneme! Nejprve bych vám chtěl představit naše dívky, které si odsud dneska můžete vzít domů." Řekl a mě přeběhl mráz po zádech. Co tím myslí, že si nás někdo vezme domů? A v ten moment mi došlo, kde jsem. Nacházela jsem se na aukci žen, které si kupují nechutní mafiáni, a potom z nich dělají jejich otroky anebo je prodají za vyšší cenu do různých strip-barů a podobně.

„Začneme hned tady zprava, kde se nachází náš nejčerstvější kousek ze včera. Krásná hnědovlasá dívka, která má oči modré, jako obloha. Myslím, že by se hodila úplně na cokoliv, a jelikož je tady nová, tak jí rovnou prodáme, co vy na to? Kolik mi nabídnete za tenhle kus?!" Nadšeně zakřičel a já jsem se nesnášela za to, že jsem neumřela z té drogy, kterou mi dali.

Slyšela jsem lidi křičet neskutečně vysoké ceny a modlila se ať na místě umřu nebo něco podobného.

„Prodáno muži v modrém obleku za 2 500 000." Ukázal na muže, kterého jsem moc dobře nezaostřila a ani jsem nechtěla, protože mi bylo jasné, že tohle je můj konec. Je mi jasné, jak skončím, protože nějaké příběhy těch dívek, kterým se tohle stalo, znám a rozhodně nekončí dobře.

Nějaký muž mi rozvázal ruce a vedl mě ven z budovy nejspíš, aby mě předal tomu muži. Už jsem neměla ani sílu se bránit, protože mi přišlo, že by to nemělo ani cenu. Přidělala bych si ještě více potíží a skončila bych možná ještě hůř, i když momentálně nevím, co je horší.

„Už si jí převezmu, ale díky." Ozval se hluboký hlas muže. který mě koupil. Nepodívala jsem se na něj, protože jsem neměla zájem o to vidět někoho takového. Vzal mě za paži a táhnul mě k jednomu černému autu, které bylo zaparkované nedaleko místa, kde jsme stáli.

„Ty děvko jedna." Vyjel na mě, když jsem se bránila a odmítala jít. Napřáhl pěstí, že mě uhodí, ale nestalo se to. Ozval se hlasitý výstřel a než se stihl dotknout mého obličeje, tak spadl na zem a kulkou v hlavě.

Podívala jsem se směrem, odkud šel ten výstřel a viděla ho tam stát. Rozeběhla jsem se, co mi poslední síly stačily a obejmula ho. Cítila jsem, že mi tečou po tvářích slzy, ale bylo mi to momentálně upřímně jedno, protože jsem věděla, že jsem v bezpečí.

„Vezmu tě odsud pryč." Zašeptal Bizzle a já jsem pouze přikývla. Nastoupili jsme do jeho auta a já jsem se položila vzadu na sedačky, protože jsem už neměla na nic sílu. Hlavu jsem měla na jeho klíně a nepřišlo mi to divný ani mě v ten moment nezajímalo, že mě možná ani nemá moc rád a přijel pro mě jenom, protože musí. Byla jsem neskutečně ráda, že tu je. To bylo jediný na čem mi záleželo.

„Děkuju, Bizzle." Zašeptala jsem a pomalu začala opět padat do tmy, ale ještě předtím, než se to stalo, tak promluvil.

„Jason, jmenuji se Jason."

Jason.