BIZZLE

Chapter 17 - „to je moje dobrá známá Candice."

CANDICE HAMILTONOVÁ

Nemůžu uvěřit tomu, že mě sám Jason osobně pozval na večeři, potom co jsme se odpoledne pohádali. Musím říct, že jsem tohle vůbec nečekala, hlavně ne od něj. Bylo pět odpoledne, takže jsem se šla vysprchovat a umýt si vlasy, jelikož máme jít v sedm a já prostě potřebuju nějakou tu hodinu na připravení. Začala jsem se připravovat a fénovat si vlasy, abych vypadala, co nejlépe. Nedělám tohle proto, že bych se chtěla Jasonovi líbit, i když to možná trochu taky, ale hlavně abych vypadala dobře sama pro sebe. Vytáhla jsem mou oblíbenou bílou halenku a modré úzké džíny, které mi byly do pasu a má sestra vždycky říkala, že mi hezky tvarovaly postavu. Nasadila jsem si na krk můj řetízek, který mám od táty. Dostala jsem ho od něj k narozeninám ten rok, co umřel, takže je pro mě důležitý stejně, jako byl on.

Vlasy jsem si vyfénovala a dala do drdolu, jelikož jsem nechtěla, abych měla vlasy v jídle, což se mi stávalo hodně, když jsem byla mladší a strašně jsem se potom styděla, takže bych byla velice nerada, kdyby se mi to stalo dneska s Jasonem.

Snažila jsem se sama sebe přesvědčit o tom, že z něj nejsem nervózní a že se mi nelíbí, ale věděla jsem, že sama sobě pouze lžu. Upřímně si myslím, že Jason mě pozval jen z dobroty, i když to mi k němu také nesedí, ale aspoň o trochu více než, že bych se mu líbila. Stále je mi docela podezřelá celá tahle situace, ale rozhodla jsem se, že i když to třeba není pro něj reálné, tak mě to nezastaví v tom, abych si to užila.

„Candice, už jsi připravená?" Ozval se náhle Jason hlas zezdola, který mě donutil leknutím cuknout, jelikož jsem to nečekala.

„Už jdu." Odpověděla jsem, a ještě je pozastavila před zrcadlem, který mám v pokoji, abych si prohlédla, jak vypadám než půjdu za ním dolů. Otevřela jsem dveře od pokoje a šla směrem ke schodišti. Sešla jsem schody a spatřila Jasona v bílé košili a černých kalhotách, jako by to opravdu myslel vážně a snažil se vypadat, co nejlépe. Jason vlastně pokaždé vypadá, co nejlépe, takže to vlastně nakonec není nic neobvyklého.

„Máš všechno?" Zeptal se, když jsme odcházeli a já jsem pouze přikývla na souhlas.

„Doufám, že ano, ale tak nevadí, když něco zapomenu. Jdeme přeci pouze na večeři, takže to není problém." Usmála jsem se a nasedla do auta, které bylo přichystané před domem. Byl to černý Range Rover a já jsem si až teď uvědomila, že pokaždé, když jsem s Jasonem v autě, tak je vždycky jiné. Chtěla bych vědět, kolik vlastně aut má, protože určitě tři jiné jsem už viděla.

„Kam bys chtěla? Do italský restaurace už tě nevezmu nechci, aby se stalo to, co minule." Lehce se zasmál a já taky, i když to moc k smíchu nebylo, ale momentálně mi to tolik nevadilo. Normálně večer kvůli tomu, co se stalo nemohu spát, ale teď jsem na to nemyslela. Nevím proč, možná je to Jason a efekt jeho přítomnosti na mě, ale bylo jsem spokojená v ten moment, i když zmínil téma, které je pro mě citlivé.

„Mohli bychom zkusit třeba čínskou kuchyni, pokud tady nějaká v okolí je." Navrhla jsem a viděla, jak Jason přemýšlí, nad polohou nejbližší čínské restaurace.

„Vím, že jedna luxusně dobrá čína je v druhém městě, což je asi půl hodiny odsuď."

„To zní dobře. Byl jsi tam už někdy?" Zeptala jsem se a až potom si uvědomila, jaká pitomá otázka to je, když mi říká o tom, že tam mají dobré jídlo.

„Párkrát jsem tam byl řešit pracovní věci, takže alespoň to jídlo mě potěšilo." Zasmála jsem se nad jeho komentářem a viděla, že i on se lehce pousmál. Musím uznat, že si tohle opravdu užívám, i když je teprve začátek noci a nejsme ještě ani v restauraci, tak z toho mám velice dobrý a příjemný pocit. Zbytek cesty směrem k restauraci, o které Jason mluvil, jsme strávili povídáním si o blbostech nebo poslouchání hudby. Nebyla to ovšem taková ta nudná konverzace, kterou máte s člověkem jen, aby to nebylo neslušné. Tohle byla naopak jedna z nejlepších konverzací, kterou jsem s ním kdy měla.